Předchozí (773)  Strana:774  Další (775) |
|
|||
774
|
|||
|
|||
Ž. po otci zabitém. Kron. tur. Hořem a
ž-sti v prsy se bíti. V. Ž. čeho. Št. Měl toho ž. velikou. Reš. Je těch ž-stí až dosť!; Ž. mimo sebe pustiti. Dch. Srdce v ňadrech žalostí mi puká; Jak jsme se loučili s ža- lostí dnes. Čch. L. k. 43. 45. Mnohem mi- lejší jest dobro, které po žalosti přicházi. Exc. Ž. nad tím byla veliká. Ddk. IV. 63. Vojna mě přivedla do žalosti. Er. P. 437. Div mi srdce ž-stí nepukne. Us. Vrů. Ne- mohl pro ž. u svých bydleti. Us. Lež priam to mi štiepa srdce horkou (hořkou) žalosťou, že z tak mnoho tvrdých mozoľov tak málo užitku pre tebä. Let. Mt. S. I. 60. Nevim od žalosti, čo mám robiť. Sl. ps. 125. Má napnutá radosť se změnila v ž.; Sivá holu- bička po Dunaji plývá, z velikej ľúbosti ráda žalosť bývá; Žalosti, žalosti, veť jej já mám dosti vo svojej mladosti; Ž. nad žalosti, presmutné lúčení, že mosím zane- chať moje potěšení. Koll. IV. 178., Zp. I. 109., 212., 372. Ž. leží v srdci vřelém, jako oheň pod popelem. Mor. Tč. Žalosť radosti vždycky jedna druhé z místa ustupuje. Tč. (Píseň) všem smutným pro ž. Mor. Šd. Muž má ž. velkú, jak má zlú manželku. Mor. Tč. Alebo mi srdénko ze ž-sti ty rozvaž. Pck. Ps. 65. Bez velké ž-sti srdce svého na to se dívati nemohu. Štr. Že ot nie nemá vzat býti, ani které ž-sti trpěti. Arch. II. 93. I na duši i na těle zbav je všie žalosti cele; Pro tvé matky pět žalostí. Výb. II. 14., 24. Abys mi naposled posloužila, vě- neček na hlavu položila. To se ti, synečku, nemože stať, pro ž. by (bych) ti to nemohla dať. Ps. slez. Šd. Toho velikú žalosť otec a matka jmějechu. Pass. 499. Měl toho ž. velikou. Troj. 284. Ž. první ženy (objekt. gt.) od něho odstúpila. GR. Ž. srdce svého pláčem pronášel; Srdečná ž. nad hříchy. BR. II. 285., 789. Má-li hřiešník pravú, plnú ž. na své hřiechy, že jest jimi pána Boha rozhněval, tekdy . . . .; Ta jich bláznovská radosť obráti se v žalosť. Hus III. 220., 309. Vzdechna v svej žalosti k Bohu. Alx. V. v. 1714. (HP. 41.). Krátká veselosť dlouhou často činí ž. Lpř., Hkš. Krátká radosť — věčná ž. Pk. Radosť má sokolova křídla a ž. olověné škorně. Kmp. Č. 85. Radosť po ž-sti chodí; Radosť měří se na píď, ž. na sáhy; Dnes radosť, zítra ž.; Hněv ž. za se- bou vodí. Šd. Lépe vodu píti v radosti, nežli med v ž-sti. Hkš. Odkaď sobě radosť bereš, odtaď ž. získáš; Po radosti ku ža- losti; Dobrý sen ž. přináší a zlý potěšení. Mor. Tč. Kde je velká ľúbosť, ráda žalosť bývá. Slov. Tč. Z divoké radosti bývají ž-sti; Vystřel radosť, zabiješ starosť. Sb. uč. Pokora milosti, pýcha dochází žalosti. Mladosť radosť, starosť žalosť. D. Starosť není radosť, ale žalosť a má mrzutosti dosť. Sych. Hříšná radosť plodí ž. Sych., Č. Vem vítr ž.; Jen trpělivost, vítr odnese ž. (Kšť.); Růže při trní se rodí, radosť po ž-sti chodí; Ožel radosti, ožel i ž-sti (Vz Radosť). Pk. Ani radosť věčná, ani ž. bezkonečná; Když ž. vrchu dostupuje, už se radosť ohlašuje. Pk Strany přísloví vz Smutek. Žalostena, y, f., personifikovaná žalosť.
Slov. Sldk. 388. |
Žalostení, n., die Trauer. Vz Žalostiti.
BO. Žalostiti, vz Žalostiti.
Žalostiti (žalostěti, Ros.), il, ění, žalo-
stívati = žalosť míti, Leid haben, traurig sein. V., Korn. — abs. Nereptachu ani ža- lostiechu. Št. Ale ty ž-stíš, Hron náš, rieka milá. Č. Čt. II. 133. Prídu časy, kde budú ž. oni, ty pak budeš sa radovať. Zbr. Lžd. 237. Litujeme-li ztrátu relací těchto hlu-
boce, tož tím více žalostiti sluší, že ... . Ddk. III. 138. Od Slovanů žalostících uložen byl k pokoji. Ntr. VI. 5. Budú ž. národové. ZN. — v čem. Tu má ovociny sice do sy- tosti, než sám je tu, ach sám žalostiac úzkosti. Zátur. — proč. Jel. Srdnaté z-stil pro smrť její. Břez. 5. — nad čím: nad dětmi, Kram., nad smrtí matky. Plác. Ach já nad tebou ž-stím. Koll. Zp. II. 234. — Ben. V., Br., Sych. — kde (před kým). Ctib. — čeho (gt. příčiny). Zdaliž toho ža- lostíš, že ... . Boč. Ale vizmež také, čeho žalostí Jeremiáš. Št. Kn. š. 133. — oč. Ne- žalostila jsem oň. Ctib. Hád. 8. — na koho proč. A viec z toho na ně nežalosť. Žvt. otc. 57. a. — jak: s bolestí. Koll. Zp. II. 238. — s kým. Smil v. 1732., Dch. — za
kým. My za tebou žalostíme, druha viac že nevidíme; pieseň tvoja bola milá, ňadier bôle ukojila. Phld. IV. 479. — že. Moje mladé oko žalostí že som osirela v mla- dosti. Sl. sp. 43. Žalostívati, vz Žalostiti.
Žalostivě = se žalostí, kläglich, traurig.
Ž. křičeti, V., zvolati, Kom., s kým zachá- zeti. Ottersd. A ž. zaplakal. Sl. let. I. 282. Ta naša maměnka ž. plače. Sš. P. 567. Ž. přikryv svú hlavu jide do svého domu. BO. Ach, plakal som dlho, horko, ž-vě, že ma tak sklamaly tie očičky sivé. Vaj. Tat. a mor. 17. Žalostivo, vz Žalostivý. — Ž. = žalo-
stivě, kläglich, traurig. Ž. vzdychati, prositi. Rkk. Staré obletovali a ž. piskotali. Hdž. Čít. 180. Bosorka to hned uvidela a tak ho dlho a ž. prosila, aby jej ty šaty nezul. Dbš. Sl. pov. 8. 30. Žalostivosť, i, f. = žalosť, lítostivosť, die
Wehmüthigkeit. Ros. Žalostivý; žalostiv, a, o = plný žalosti,
smutný, traurig, klagend, mit Wehmuth erfüllt. Ž. děva, slunečko, lesi. Rkk. Nebo si položil nás v městě žalostivém, afflictio- nis. Ž. wit. 43. 20. Tam si sedela, tam horko (hořce) plakala, mať moja, mati biedna žalo- stivá. Č. Čt. I. 47. Proč jsi má milá ža- lostivá? Jak já nemám být ž-va, dyž sem poctivosť ztiatila? Brt. P. Muoj koníčku černohřivý, čo si tak ž-vý? Či ťa ťaží ta zbroj moja či ta guba sobolová? Koll. Zp. I. 168. Pro tvú matku ž-vú. Výb. II. 23. — Ž. = smutný, žalost působící, kläglich, trau- rig, beklagenswerth. V. Ž. věc, Byl., škoda, Jel., život. Reš. Velmi prepeknú a ž-vú notu sobe hrali. Koll. Zp. I.46. = Ž. = žalost jevící, kläglich, Klag-. Ž. pláč, křik, naříkání nad mrtvým, V., stenánie, Rkk., hlasy, Troj., píseň, D., nářek. Jg. Ž-vý její |
||
|
|||
Předchozí (773)  Strana:774  Další (775) |