775

zpěv až srdce rozrýval. Brt. L. N. II. 53.
Ž-vá psaní obou jatých bratří. Pal. Děj. V.
2. 114. Ž-vé piesně. Hus III. 19.

Žalostlivě, vz Žalostivě. Bern.

Žalostlivosť = žalostivosť. Bern.

Žalostlivý = žalostivý. Bern. Ž. pád =
akkusativ (!) Ros.

Žalostně = žalostivě, bídně, kläglich,
jämmerlich, kummervoll. V. Žalostně naří-
kati. Flav. Ž. dodělati, doklepati, ein kläg-
liches Ende nehmen. Dch. Letel kozák
k Moskovanom, tam ž. zhynul. Č. Ct. I.
267. Košielka bialená, šila ju Iliena, šila
da ju v noci pri zelenej svieci; keď ju do-
šívala, ž. spievala, keď na mňa dávala, ž.
plakala. Sb. sl. ps. II. 1. 83. Na prievoze
stála, ž. plakala, prevez, prevez, prievoz-
níčku, dám ti pol toliara. Sl. spv. II. 73.
Budeš ty, má milá, ž. plakať. Mor. ps. Tč.
Medzi dvermi stála, ž. plakala. Sl. ps. 62.
Rúčku mu podala, ž. plakala: Bodaj som
ťa, milý, bola nepoznala. Dbš. Obyč. 166.
Telá mrtvých pálili, lebo sa domnievali, že
duše umretých poletujú zo stroma na strom
a ž. nariekajú, kýmkoľvek telo nespáli sa,
a len potom že duša príde k pokoju. Dbš.
Pm. 7. Predca moje srdce ž. naríká; K čomu
si privykla, ž. odvykaj; Tak ž. vzdychal;
Oči, moje oči plačú vo dne v noci, ž. fikajú,
šuhajka lutujú. Koll. Zp. I. 117., 181., 368.,
181. Ž. volati. Št. Kn. š. 5.

Žalostněna, y, f., das Klageweib. Kram.
Nov.

Žalostněti, ěl, ění, traurig sein, trauern.
— proč. Hlas. — kdy. Žalostnil tichou
nocí. Wtr.

Žalostník, a, m., der Betrübte. Ros.

Žalostniti, il, ěn, ění, traurig machen.
Jg. — koho (= žalostným činiti).

Žalostno = žalostně. Ž. spievajte. Sl.
ps. Šf. II. 40. Ž. plakala. Ib. II.111.

Žalostnosť, i, f., die Kläglichkeit. Dch.

Žalostný = plný žalosti, lítostný, žalo-
stivý, bídný, wehmüthig, reumüthig, reuig,
traurig. V. Když my žalostny biechu. Ž. wit.
34. 13. Zevzněchu mutno žalostní lesi. Rkk.
26. — Ž. = žalost činící, Trauer verursa-
chend, jammervoll, jämmerlich, traurig. Ž.
příhoda, rok, D., časy. Ros. Ž. konec vzíti.
Ž-stno jest na to zpomínati. Ž. úkaz, úpa-
dek, Us , Pdl., Lpř., noviny, Ros., Osv. I.
268., poroba, Vlč., stav věcí, Šmb. S. II.
211. Dojde teba, dzievčatko, ž-ná novina.
Sl. ps. 97. Oba sme sa na smrť ž-nú do-
stali, ein kläglicher Tod. Sb. sl. ps. II. 1.
102. Maje sobě skrz Samuele oznámeno, čo
jej a dům jeho od Boha pro hříchy žalost-
ného potká, BR. II. 27. b. V súdný den,
kteříž stanú na levici, žalostné slovo uslyší.
Št. Kn. š. 22. Milé zlého počátky, leč ko-
nec žalostný. Prov. Šd. — Ž. = žalosť pro-
nášející, Leid ankündigend, Trauer-. Ž. zpěv,
D., píseň, báseň. Písničku ž-stnou zpíval.
BR. II. 50. a.

Žaloštěky, pl., m. = žalné štěky. Ehr.
Žalota, y, f., šp. m.: žalosť. Jg.

Žaloteskný, wehbedrängt. Dch.

Žalotluk, u, m. Ž. slavičí, der Nachti-
gall Klaggesang. Dch.

Žalotok, a, m. = Acheron. Cf. Žalov.

Žaloudek, dku, m. = žaludek. Us. —
Ž., dka, m., os. jm.

Žaloudík, a, m., os. jm. Šd.

Žalov, a, m., ves u Roztok. PL. — Ž. =
u Řeků řeka v podsvětí plná steskův a žalů.
Msn. Or. 63. Cf. Žalotok.

Žalova, y, f. = žaloba. NB. Tč. 42. Po-
sud na Ostrav. a ve Slez. Tč. Přehráli (pro-
hráli) ž-vu. Slez. Šd.

Žalovanec, nce, m. = žalovaný. Pk.

Žalování, n., das Klagen. Vz Žalovati.
Slyš ž., slyš též vymlúvání. Na Mor. Tč.

Žalovaný; -án, a, o, angeklagt, beschul-
digt. Vz Žalovati.

Žalovatel, e, m. = žalobník, der Kläger.

Žalovatelka, y, f. = žalobnice.

Žalovati, žalovávati = toužiti, stěžovati
si, naříkati, sich beklagen, Klage erheben,
klagen; u práva, u představeného viniti,
klagen, verklagen. — abs. Ty budzěš stać
a žalovać a ja musim pokutovać. Sš. P. 379.
Šla do fojta (= k fojtovi) žalovať, co má
na to přikládať. Slez. (Hra dětská). Šd. Ale
keď ten úraduík ž. neprestával, nuž tu na-
posledok vypovedal naňho smrť. Dbš. Sl.
pov. 8. 35. Pošli do pána žalovać. Pán jim
tak povedal: Bolo vám varovać. Koll. Zp.

I. 288. Kdo žaluje, mluv krátce, dovozuj
potřebně a na spravedlnosť více než na
vtipnou chytrost, více na jistý próvod než
na jistou výmluvnosť spoléhej. Pr. — co,
koho. A tehdy jeden každý propověz a
odpověz, cožkoli měl by ž. CJB. 383. Jeden
druhého žaluje a sú sobě rovni. Mor. Tč.
Koza capa žalovala, že stromy obžírá. Na
Ostrav. Tč. Vraný kůň stojí u něho, hrabe
nohó, žaluje ho (oň, klagt um ihn); Přijdi
ke mně křivdu žalovati. Sš. P. 174., 561.
Keď to už ďalej snášať němohol, išiel ho
žalovať na mestský dom. Pokr. Pot. I. 313.
Pražané i jiná města ten kus žalovali, že
stav panský a rytířský se zavírají bez nich
při sněmích. Dač. I. 129. Na to paměť jsem
měl, aby on neměl co v pravdě ž. Arch.

II. 36. — na koho, nač (co). Na své ne-
štěstí. V. Ž. nač. Plk., Dal., Ojíř. Půh. I.
183. Ž. co na koho. Br., Jg. Petr žaluje
na Jana, že ... O. z D. Pakli žalobce pří-
tomný žaluje na pohnaného. CJB. 379. Na
mňa žalujú len títo, vetí jestráb, na teba
ale všetci operenci, že si tyran. Zbr. Báj.
57. Svět celý vždy na vás žaluje, že jen
pro vás bídu a nouzi zkušuje. Tč. exc. Bože
môj, Bože môj z vysokého trůnu! Akože
to bude s milým pri tom súdu? Akožeby
bolo? Budeme bedovať, jeden na druhého
budeme žalovať. Sb. Sl. ps. II. 1. 50: Srdce
na oči žaluje, že jsou ony na příčině. Koll.
Zp. II. 240. Těžko jest na rodiče ž. a na-
říkati. Koll. IV. 149. Sedlářka pravila před
námi odpovídajíc, že což na ni žaluje, že
toho všeho pří; Jakož naň žaloval žalobu
smyšlenú, té mi se žalobě nezdá odpoví-



	775

	zpěv až srdce rozrýval. Brt. L. N. II. 53. Ž-vá psaní obou jatých bratří. Pal. Děj. V. 2. 114. Ž-vé piesně. Hus III. 19. Žalostlivě, vz Žalostivě. Bern. Žalostlivosť = žalostivosť. Bern. Žalostlivý = žalostivý. Bern. Ž. pád = akkusativ (!) Ros. Žalostně = žalostivě, bídně, kläglich, jämmerlich, kummervoll. V. Žalostně naří- kati. Flav. Ž. dodělati, doklepati, ein kläg- liches Ende nehmen. Dch. Letel kozák k Moskovanom, tam ž. zhynul. Č. Ct. I. 267. Košielka bialená, šila ju Iliena, šila da ju v noci pri zelenej svieci; keď ju do- šívala, ž. spievala, keď na mňa dávala, ž. plakala. Sb. sl. ps. II. 1. 83. Na prievoze stála, ž. plakala, prevez, prevez, prievoz- níčku, dám ti pol toliara. Sl. spv. II. 73. Budeš ty, má milá, ž. plakať. Mor. ps. Tč. Medzi dvermi stála, ž. plakala. Sl. ps. 62. Rúčku mu podala, ž. plakala: Bodaj som ťa, milý, bola nepoznala. Dbš. Obyč. 166. Telá mrtvých pálili, lebo sa domnievali, že duše umretých poletujú zo stroma na strom a ž. nariekajú, kýmkoľvek telo nespáli sa, a len potom že duša príde k pokoju. Dbš. Pm. 7. Predca moje srdce ž. naríká; K čomu si privykla, ž. odvykaj; Tak ž. vzdychal; Oči, moje oči plačú vo dne v noci, ž. fikajú, šuhajka lutujú. Koll. Zp. I. 117., 181., 368., 181. Ž. volati. Št. Kn. š. 5. Žalostněna, y, f., das Klageweib. Kram. Nov. Žalostněti, ěl, ění, traurig sein, trauern. — proč. Hlas. — kdy. Žalostnil tichou nocí. Wtr. Žalostník, a, m., der Betrübte. Ros. Žalostniti, il, ěn, ění, traurig machen. Jg. — koho (= žalostným činiti). Žalostno = žalostně. Ž. spievajte. Sl. ps. Šf. II. 40. Ž. plakala. Ib. II.111. Žalostnosť, i, f., die Kläglichkeit. Dch. Žalostný = plný žalosti, lítostný, žalo- stivý, bídný, wehmüthig, reumüthig, reuig, traurig. V. Když my žalostny biechu. Ž. wit. 34. 13. Zevzněchu mutno žalostní lesi. Rkk. 26. — Ž. = žalost činící, Trauer verursa- chend, jammervoll, jämmerlich, traurig. Ž. příhoda, rok, D., časy. Ros. Ž. konec vzíti. Ž-stno jest na to zpomínati. Ž. úkaz, úpa- dek, Us , Pdl., Lpř., noviny, Ros., Osv. I. 268., poroba, Vlč., stav věcí, Šmb. S. II. 211. Dojde teba, dzievčatko, ž-ná novina. Sl. ps. 97. Oba sme sa na smrť ž-nú do- stali, ein kläglicher Tod. Sb. sl. ps. II. 1. 102. Maje sobě skrz Samuele oznámeno, čo jej a dům jeho od Boha pro hříchy žalost- ného potká, BR. II. 27. b. V súdný den, kteříž stanú na levici, žalostné slovo uslyší. Št. Kn. š. 22. Milé zlého počátky, leč ko- nec žalostný. Prov. Šd. — Ž. = žalosť pro- nášející, Leid ankündigend, Trauer-. Ž. zpěv, D., píseň, báseň. Písničku ž-stnou zpíval. BR. II. 50. a. Žaloštěky, pl., m. = žalné štěky. Ehr. Žalota, y, f., šp. m.: žalosť. Jg.	Žaloteskný, wehbedrängt. Dch. Žalotluk, u, m. Ž. slavičí, der Nachti- gall Klaggesang. Dch. Žalotok, a, m. = Acheron. Cf. Žalov. Žaloudek, dku, m. = žaludek. Us. — Ž., dka, m., os. jm. Žaloudík, a, m., os. jm. Šd. Žalov, a, m., ves u Roztok. PL. — Ž. = u Řeků řeka v podsvětí plná steskův a žalů. Msn. Or. 63. Cf. Žalotok. Žalova, y, f. = žaloba. NB. Tč. 42. Po- sud na Ostrav. a ve Slez. Tč. Přehráli (pro- hráli) ž-vu. Slez. Šd. Žalovanec, nce, m. = žalovaný. Pk. Žalování, n., das Klagen. Vz Žalovati. Slyš ž., slyš též vymlúvání. Na Mor. Tč. Žalovaný; -án, a, o, angeklagt, beschul- digt. Vz Žalovati. Žalovatel, e, m. = žalobník, der Kläger. Žalovatelka, y, f. = žalobnice. Žalovati, žalovávati = toužiti, stěžovati si, naříkati, sich beklagen, Klage erheben, klagen; u práva, u představeného viniti, klagen, verklagen. — abs. Ty budzěš stać a žalovać a ja musim pokutovać. Sš. P. 379. Šla do fojta (= k fojtovi) žalovať, co má na to přikládať. Slez. (Hra dětská). Šd. Ale keď ten úraduík ž. neprestával, nuž tu na- posledok vypovedal naňho smrť. Dbš. Sl. pov. 8. 35. Pošli do pána žalovać. Pán jim tak povedal: Bolo vám varovać. Koll. Zp. I. 288. Kdo žaluje, mluv krátce, dovozuj potřebně a na spravedlnosť více než na vtipnou chytrost, více na jistý próvod než na jistou výmluvnosť spoléhej. Pr. — co, koho. A tehdy jeden každý propověz a odpověz, cožkoli měl by ž. CJB. 383. Jeden druhého žaluje a sú sobě rovni. Mor. Tč. Koza capa žalovala, že stromy obžírá. Na Ostrav. Tč. Vraný kůň stojí u něho, hrabe nohó, žaluje ho (oň, klagt um ihn); Přijdi ke mně křivdu žalovati. Sš. P. 174., 561. Keď to už ďalej snášať němohol, išiel ho žalovať na mestský dom. Pokr. Pot. I. 313. Pražané i jiná města ten kus žalovali, že stav panský a rytířský se zavírají bez nich při sněmích. Dač. I. 129. Na to paměť jsem měl, aby on neměl co v pravdě ž. Arch. II. 36. — na koho, nač (co). Na své ne- štěstí. V. Ž. nač. Plk., Dal., Ojíř. Půh. I. 183. Ž. co na koho. Br., Jg. Petr žaluje na Jana, že ... O. z D. Pakli žalobce pří- tomný žaluje na pohnaného. CJB. 379. Na mňa žalujú len títo, vetí jestráb, na teba ale všetci operenci, že si tyran. Zbr. Báj. 57. Svět celý vždy na vás žaluje, že jen pro vás bídu a nouzi zkušuje. Tč. exc. Bože môj, Bože môj z vysokého trůnu! Akože to bude s milým pri tom súdu? Akožeby bolo? Budeme bedovať, jeden na druhého budeme žalovať. Sb. Sl. ps. II. 1. 50: Srdce na oči žaluje, že jsou ony na příčině. Koll. Zp. II. 240. Těžko jest na rodiče ž. a na- říkati. Koll. IV. 149. Sedlářka pravila před námi odpovídajíc, že což na ni žaluje, že toho všeho pří; Jakož naň žaloval žalobu smyšlenú, té mi se žalobě nezdá odpoví-