777

k němu nenie provedeno; Ke mně žaluje
Jan Jelítko o lúku, kterouž držím na 30
let nebo viece bez naříkanie a bez nárokóv.
NB. Tč. 10., 23., 28., 66.. 79., 160., 170.,
237., 290. — (se) kdy. Muž jeden učený,
ale bídný a opovržený, žaloval na modlitbe
Bohu, že keď nevedomci majú slávu mnohú,
on žije prezrený. Zbr. Báj. 44. Kdo prve
žaluje, napřed právo má. NB. Tč. 228. Jichž
řečníkem jest milý otec Ježíš a bude mlu-
viti od nich, žaluje v súdný den na ty zlo-
děje a lotry. Hus II. 222. — s kým. I bude
opět ž. Źofka s Janečkem, zetěm svým.
NB. Tč. 118. — za kým. Nebanuj, nežaluj
(nenaříkej) za tým čeladníkom. Sl. spv. II.
51. — kam. Chce-li rychtář o vinu rychty
státi, muož strany obojí tej pře před právo
ž. a právem toho hleděti. NB. Tč. 75. —
se = naříkati si, stěžovati si, sich beklagen.
Na Mor. a Slov. Tč. Žalujeme sä. Hdž. Šlb.
13. Bola to hrdá a pyšná jedlička. O tom
si rozprávaly jej súsedky a ž-ly sa, že ne-
chce s nimi obcovat. Phld. IV. 193. Ž-la
se, že . . . Kld. 183. Tu vyšla za ní ven a
teprv se žaluje, jaký kříž má. U Rožn.
Bayer. — se komu. Tam sa mi žaloval,
že ho srdce bolí. Koll. Zp. I. 85. Keby má
mamička chcela hore stati, veru bysom sa
jej vedel ž. Ale má mamička už viacej ne-
stane a tak má žaloba u Boha zostane. Sb.
sl. ps. I. 9. Nemám otca ani máti, nemám
sa kom žalovati. Sš. P. 251. Jak světnicu
zamětala, slzama ju polévala: matka jak to
zuhlídala, hned jí metlu (koště) z rukú vzala:
Hybaj, mrcho ušubraná, nejsi hodna mého
syna! Tá výďa ven zaplakala, svém milém
sa žalovala. Pck. Ps. 67. Už já mosím z tohto
domu, žalovať sa nemám komu. Sš. P. 452.
— se nač, na koho. Ha, bezumci, žalujete
sa na osud národa? A ani len to neviete,
že vy to tá nehoda? Phld. III. 3. 280. Darmo
sa žaluje vdova na pohromu. Zátur. — se
kdy. Naveky sa žalujete, že musíte hlady
mrieť. Dbš. Sl. pov. I. 71. — se kde. Ke-
bych sa začala nad hrobem ž., musela by
ta zem so mnou horekovať. Sl. ps. 128., Č.
Čt. II. 135., Sl. spv. III. 83.

Žalovávati, vz Žalovati.

Žalověstný, Weh verkündend. Dch.

Žalovně = žalobně. Slov. Bern.

Žalovní = žalobní, Klage. Ž. list. Aqu.
(zastr.).

Žalovnice, e, f. = žalobnice. Bern.

Žalovnička, y, f. = žalobnice. Bern.

Žalovník = žalobník, zastr. Posud na
Slov. Čas určený vinníkóm a ž-kom. Arch.
IV. 467.

Žalovný = žalobný, zastr. Posud na Slov.

Žalovřelý. Ž. památky. Tč. exc.

Žalozpěv, u, m., lamentatio, das Klage-,
Trauerlied. Vz Naenie. Bibl., Nz. Ž. nad
ztrátou. Dch. Tklivý ž. Msn. Or. 85.

Žalozpěvný, elegisch. Šm.

Žaltář (zastr. želtář), e, žaltářík, u, m.
Ž. místo psaltář, z psalterium, p se sesulo
a s se proměnilo v ž. Ht. Vz Mz. 376., Bž.
45. — Ž. = nástroj hudební na způsob harfy

o 10 strunách, které tepátkem tloukli; nablium
týž nástroj o 12 strunách, který prsty se
dotýkali. Vz Gl. 390. Der Psalter. Ž. jest
nastroj či náprava hudby maje způsobu a
formu obecné loutny. Žalm. Na ž. huda. Št.
N. 77. David všechny tajnosti choti a chotě,
tociž Krista a cierkve sv. v žaltáři o desíti
strunách vyzpieval. Hus III. 5. Ž-ře, pl., die
Psaltermusik, Harfentöne. Shakesp. Dch. —
Ž = kniha žalmy obsahující, sbírka žalmův,
der Psalter, das Psalmenbuch. St. skl. Ž.
vitemberský (14. stol), klementinský (14.
stol.), kapitulní (14. stol.), poděbradský či
olešnický (14. stol.), glossovaný v Museu
(13. stol.); zlomek ž-ře v Brně a v českém
museu ze 14. stol. Vz S. N., Sbn. 142., Gl.
390., Jir. Ruk. II. 365. Bulharské nářečí
známe z památek mnohem později sepsa-
ných; Za památku nejstarší uvádí Mkl. z.
boloňský, psaný v Ochridě mezi 1. 1186.-1196.
za cara Asěna. Podlé Dějin národu bulhar-
ského Konst. Jirečka (str. 384.) byl to Jan
Asěn II., jenž r. 1230. dobyl Macedonie a
Žaltář boloňský byl tedy psán mezi 1230.
a 1241. t. j. asi 300 let po sepsání prvních
překladů slovanských. Vm., Ppl. Gr. 5. Ž.
slucký, památka panonská, písmem cyrill-
ským psaná. Ppl. Gr. 8. Ž. pěti, Výb. II.
13. Ž. Někomu čísti = plísniti ho, levity
mu čísti. Us. Kšť. S nimi za živé i mrtvé
ž. se modlili. Ddk. IV. 299. — Ž. = rů-
ženec jeptišek, psalteriurn Marianum, žaltář
marianský. Vz Gl. 390., Mž. 148.

Žaltářnice, e, f., die Psalterspielerin.
Bern.

Žaltářnička, y, f. = žaltářnice. Bern

Žaltářník, a, m. = kdo žaltář hude aneb
zpívá, der Psalterschläger, -Spieler, Psalmen-
sänger. Ros., Tk. III. 62.

Žaltářový, Psalter-, Psalm-. Zpieváte
ž-vým hlasem. BO.

Žaltice, dle Budějovice, míst. jm. Sdl.
III. 232.

Žaltman, a, m., pohoří nad Svatoňovi-
cemi v severovýchodních Čech., das Falten-
gebirge. Krč. Vz Osv. 1885. 318., 196, Krč.
G. 592., S. N. XI. 315 , II. 324.

Žaltmanský. Ž. hory, vz Žaltman.

Žalůbka, y, f., demin. slova žaloba, eine
kleine Klage. Kam.

Žalud (zastr. želud), u, m., na Slov. a
ve Slez. žaluď, i, f., Pk., Jg., Mkl, glans,
die Eichel. Ž. = dubové ovoce. Us. Ž. =
ovoce, plod dubu, jehož spodek v mísce
(češce) sedí. Jg. Ž. dubu = nažka se šeše-
linou čili mískou. Rst. 527. Cf. Kk. 140.
Ž. = ořech nepukavý, jednosemenný. Vz
S. N. Ž. jest zapuštěn do dřevnaté, zevnitř
šupinkaté češulky; češulkovitý plod dubu.
Čl. Mistička, košatička ž-du. Šp. Dub ž-dy
nese. V. Krmení ž-dy. D. Hnáti prasata na
ž-dy (na žír). Šp. Pražené ž-dy na místě
kávy v rozličných chorobách jedí. Rstp.
1396. Lépe, že jsi se k nám vrátil, než by
krkem žalud klátil (na dubě visel). Dh. 135.
Žaludem po dívce házeti = na ni bráti. Vz
Sbtk. Rostl. 74. Která dívka sní žalud,
ztěhotní. Cf. Sviedol Janko Marišku v tom