778

zelenom hájičku! Nasypal jej žaludu: Jedz,
Mariška, jedz žalud a nikomu nežaluj. Ža-
lud jedla, plakala a na Janka volala: Poď,
Janíčko, poď ko mne, poviem ti ja, čo je
mne: v tebe duša, vo mne dve. Sb. sl. pies.
II. 1. 95. Bola som v hájíčku na žaludě,
vzali mi plachtičku, nech tam bude! Koll.
Zp. I. 290. Neodťahuj sa od kvetu lipy, že
vidíš dub už s ž-dom! Cudzie ťa nikdy
nesmiera vtipy s naším slovenským osu-
dom! Ntr. V. 33., Sldk. 27. Tobě pouze
ž-dy svědčí (nestojíš za mnoho)! Šml. Na-
sypu jim (sviňám) žaludů, sama půjdu, kde
hudú. Sš. P. 679. Vinšujem smele všetkým
vesele sedliakom vrece, plné na plece, pa-
sterom kaše a kravám paše, sviniam žaludu,
že tučné budú! Sb. sl. ps. I. 176. Je-li
mnoho žaludů, padne o vánocích mnoho
sněhu. Kšť. Svini sa na veky o žaludi sníva.
Slov. Zátur. Z ž-du nebude než dub (vz
Mladík). Č., Lb., Sych. Na dubě nerostou
než ž-dy. Sych., Č., Sbr. Koho mrzí chléb,
může dobře s sviněmi žaludy jísti. Jg. Pa-
dají-li před sv. Michalem žaludy, nastane
brzká zima. Kšť. — Ž., ž-dy v kartách ně-
meckých, die Eicheln, Eckern. — Ž. = hlávka
pyje, die Eichel. Napřed končí se pyje ža-
ludem. Ssav. Zánět předkožky a žaludu,
balanoposthitis. Nz. lk. — Ž. také jazýček,
poštiváček, chitoris, der Kitzler, das Zünglein.
Ja. — Ž. = žaludek. Ros. Ž. mořský, bala-
nus, korýš. Vz Schd. II. 528. — Ž. = po-
dlouhlé střilidlo, jehož se zvl. pro náboj za-
dovek užívá, das Langblei, Langgeschoss.
Vz S. N. XI. 198., NA. III. 108. — Ž. =
jablko, der Gefässknopf an der Hiebwaffe.
Čsk. — U Žaludů v Praze. Tk. II. 554. —
Ž., a, m., osob. jm. Ž. Mik. Tk. V. 72. Ž.
Řehoř. 1609. Vz Jg. H. 1. 659., Jir. Ruk.
366.

Žaludčina, y, f. = šťáva v žaludku, suc-
cus gastricus, der Magensaft. Rostl.

Žaludec, dce, m. Ž-ci, balanidae, svijo-
nožci, nemají stvolu, nýbrž přirůstají k roz-
ličným věcem v moři deskou vápenitou
aneb rohovitou. Ž. tulipánový, balanus tin-
tinabulum, rýhovaný, b. sulcatus, obecný,
chthamalus stellatus, želví, chelonobia te-
studinaria, korálový, pyrgoma. Vz Frč. 87.,

88.
Žaludeček, vz Žaludek.

Zaludeční, -čný = žaludkový, Magen-.
Ž. šťáva, Ssav., žíly. Krok. Ž. křeč, der
Magenkrampf, kapky, Magentropfen, Dch.,
důlek, scrobiculus cordis. Nz. lk.

Žaludečný, vz Žaludeční.

Žaludek, žaloudek, dka a dku, žalude-
ček a žaloudeček, čka, m., zdrobnělé z ,ža-
lud'. Ž. = úd živočišný, v němž se pokrm
stravuje, ventriculus, r) yaôrŕ^, ô tíxôfiayoc,
der Magen. V. Ž. = každé obyč. velmi roz-
šířené místo kanalu potravního, kde požitá
potrava po delší čas zůstává a nejvíce che-
micky někdy i mechanicky přeměňována
bývá. Vz S. N. Ž. člověčí, Us., vepřový,
sviňský, mdlý, zemdlený, nedobře zažíva-
jící; zlý ž. míti; nestatečného ž-ka býti.
V. Ž. studený (který netráví). Potrava
skrze jícen do žaludka se spouští. Kom.

Ž. dvoukopytníkův (přežvykavců; drštky)
skládá se ze čtyř oddílův: první slove ba-
chor či denník (jest největší), druhý čepec,
třetí kniha, či knihy, čtvrtý slez (pravý ža-
ludek, na Mor. sliz. Brt. D. 303.). Kom.,
Pt., Jhl., Lk. Vz Frč. 379. Láčkovitý ž.,
Magen der Schleimfische. Vz Šlemovitý. Sl.
les. Ž. brouků. Kk. Br. 9. U jelenů, srncův
a daňků slove ž.: trávnice, u černé zvěři:
bachor. Šp. Ústa ž-ku. Nz. Zapálení, zánět
ž-ku; křeč, svíraní v ž-ku. Ž. prázdný jsa
lační a žízní. Kom. Bolení, bolesť (gastro-
dynia), netrávení ž-ku. D. Nadutí, zápal,
záněť, změklosť, krvácení, řez, vyvrhování
ž-ku; nazírání do ž-ku, gastroscopia (Nz.
lk.). Pro nezáživnosť mdlého ž-ka posto-
návati; ž. jeho mdlí; mám syrovo od ža-
ludka. Sych. Koprník rozhání větrosti ža-
ludku a ukrocuje žření. Byl. 5. Rozšíření
ž-dku, die Magenerweiterung, trávení ž-dku,
die Magenverdauung. Nz. lk. Ž. jest tvrdý
věřitel, pořád upomína; Hořká pro ž., das
Magenbitter; Je mi nanic od ž-dku; Je
šťasten, máť ž., že by hřebíky ztrávil; Ž.
mu nechce tráviti; Ž. si napraviti, naprati,
nacpati. Us. Dch. Nazavařuje mu ž. Us.
u Golč. Jeníkova. Kál. Podíval se mu do
ž-dku (prozkoumal ho). Us. Dbv. Ž. nám
ukazuje na poledne (máme hlad). Us. Kšť.
Ž. mi vrčí polku (mám hlad). U Litomyšle.
Bda. Nemůže to přes ž. přenésti (strpěti).
Us. Sd. Má dobrý ž. (je žrout). Bdl. Vy-
pařím mu žaludek (vyplísním ho). Mor. Hý.
Komu ž. špatně tráví, tomu bílá káva ne-
svědčí. Us. Má větší oči než ž. (více by
jedl, než může. Us. Dbv. U nás v horách
mají děti žaludky kyselou polévkou povy-
táhnuté. Mor. Sk. Všecko člověk do ž-ku
jako do hrobu kryje. Na Ostrav. Tč. Je-li
ž. prázdný, i chlipnosť omdlívá, chlipnosť
při prázdném žaludku hospody nemívá; Jak
ž. nepřeplníš, bude vždycky zdravý. Mor.
Tč. To je lék od žaludku, gegen Magen-
beschwerden. Mor. Brt. Svírá mě v ž-ku.
Mor. Šd. Nepchaj mnoho do ž-ka a budeš
ve zdraví. Slov. Tč. Prustvorec jest dobrý
studenému a mdlému ž-ku. Byl. Ž. se mi
kormoutí, když to vidím. Sych. Ž. štěká,
říhá, vychrkuje. Lk. Ustuzený ž. navrátí
zázvor; příložek z soli a z medu proti tvr-
dosti ž-ku i břicha. Jád. Ž. jde mi proces-
sím (střeva ve mně hladem křehotají). Sych.
S lačnym žaludkem vyjíti. Us. Komu duše
smrdí od žaludka. Jád. To je žalúdok, aj
klince by strovil. Mt. S. 1. 96, SB. sl. ps.
I. 96. Zastuzeného jest ž-ka, nemůže nic
zažiti, zachovati. Jest příliš chladného ža-
ludka; studeného ž-ka člověk (který ničeho
zamlčeti nemůže; klevetář). Jg., Lb. Stu-
deného (chladného, nezáživného jest ž-ka
příliš (vše vytlachá. Vz Tajemství). Č. Když
býk seno z ž-dka do rohóv dostává, i proti
gazdovi s rohami (s rohy) povstává. Slov.
Tč. Ž. hladovitý jedla (jídla) napravuje; Ž.
mnoho stroví, jak si mu slúžiť hotový. Slov.
Tč. Zastrelil strelec bociana. Bocian mal
v žalúdku celého hada, had mal v žaludku
celú žabu, žaba mala v ž-ku celú hlístu.
Tu vidno, reknul, ako to mocnejšie slabších
postupne zožierajú. Zbr. Báj. (dod. 61.).