Ted se mu zatmí v ž-ku (hodně se nají).
Us. Olv. častokráte mu v ž-ku cigáni klince
kujú (je hladový). Koll. Zp. I. 386., Sb. sl.
ps. I. 104., Mt. S. L 104. Hlad mu klopká
v ž-ku. Sb. sl. ps. I. 105. Plíce krm vě-
trem, ž. zemí, kůži vodou, srdce ohněm a
dobře bude. Tč. Starí ľudia majú zuby
v žalúdku (dobre jim troví, trebas nemajú
na čom zuvat). Zátur. Dětí pánem malý ž.
Msn. Or. 102. Ž. jest jeho Bohem (více dbá
o jídlo než o Boha). Us. Žaludek mu piští.
Us. Žaludek si oškliví krmi stuchlou. Sš.

I. 123. Po toľkom hladování jim len o to
šlo, aby už žalúdok toľké kriky nerobil.
Dbš. Sl. pov. I. 68. Každé jídlo začíná se
nápojom, neboť nejenom do žaludku, ný-
brž také do hlavy něco. Pokr. Pot. I. 109.
Žaludek můj zbeh se všudy rovně co děravé
dudy. Dh. 115. Kachního ž-ku nenasytíš a
kněžské mošny se nedodáš. Pk. Má kačičí
(kachní) ž. (dobrý). Č. Prázdný ž. naděje
nezažije. Bž. exc. Hladovitý ž. uší nemá.
Žer. L. I. 146. Žaludek je milovník pořádku
Sb. uč. City sprostého lidu soustřeďují se
v měšci a v ž-ku. Sb. uč. Je záživného
ž-ku (= trpělivý; 2. z domluv si nic ne-
dělá). Č. Hledá oko na žaludku. Jg. Ž.
lačný štěká; Svítá mu v ž-ku (o vylačně-
lém); Bezedný ž. (vz Hlad, Žrout); Ž. je
pouhé hovado; Dobrý (hladový) ž. tuhou
buchtu snese; Popravil si na mně ž. (uško-
dil mi ze msty. Vz Msta). Č. Ž. nerozumí
žertům. Pk. Vyčistil mu ž. (vyvadil se s ním).
Lb. Někoho míti v žaludku (= hněvati se
na koho). Mt. S., Dch., Šml., Šd. Měl ho
v ž-ku ako treťoročnú halušku. Slov. Hdž.
O žaludcích živočichů vz více v S. N., Schd.

II. 351., 353. — Žaludky = střevíce, krpce.
U Břetislavi. Tč. — Ž., dka, m., os. jm.
Vck.

Žaludenka, y, f. Ž. žravá, glandina car-
minensis, měkkýš. Vz Frč. 252.

Žaludí, n. = žaludy, Eicheln. Nasbírej
ž. (žaluďo) pro prasata. Šli jsme na ž. Na
Ostrav. Tč. — Ž. v kartách. Tč.

Žaludkobránicový, gastrophrenicus. Nz.
lk.

Žaludkodvanáctníkový, gastroduode-
nalis. Nz. lk.

Žaludkohled, u, m., der Gastroskop,
vynalezl Dr. Mikulič. Dch. Obyč.: žaludeční
sonda.

Žaludkojatrový, gastrohepaticus. Nz. lk.

Žaludkoslezinový, gastrolinealis. Nz. lk.

Žaludkotračníkový, gastrocolicus. Nz.
lk.

Žaludkový = od žaludku, co žaludku
náleží, gastrisch, Magen-. Z. voda (k posí-
lení žaludka), Ros., ústa (začátek ž-ka),
šťáva či míza (žaludčina). Krok, kůže, D.,
nemoci, Mus., bubeník (otok, nadmutí), ka-
šel). Jg. Ž. kýla, gastrocele, bolesti, kardial-
gia (obyč. ž-vé křeče), pohyb, Magenbewe-
gung, oblouk, Magenbogen, tlak, -druck,
žlázy, -drüsen, píštěl, -fistel, vřed, -geschwür,
důlek, -grube, dno, -grund, obsah, -inhalt,
křeč, -krampf, rak, -krebs, čerpadlo, -pumpe,
rána, -wunde, Nz. lk., nálep, -pflaster. Ž.

politika (která dbá jen svého ž-ka, svého
prospěchu). Us.

Žaludní, -dný, Eichel-. Ž. pastva. Um.
les. Ž. svině = žaludy krmená. Us. Ž. ka-
mení, Dch., míska. Vz Žalud.

Žaludnice, e, f., druh strak žaludy se
živících, glandaria. Jel.

Žaludník, a, m. = pták sojce podobný,
der Eichvogel, Eichelhäher. Us. Č.

Žaludný, vz Žaludní.

Žaludojídce, e, m., ßaAavf]eayoc, der
Eichelesser. Lpř.

Žaludokaz, a, m., balaninus, brouk. Ž.
ořechový, b. nucum, dubový, b. glandium,
křížový, b. crux, zelný, b. brassicae, hnědo-
rohý, B. pyrrhoceras. Kk. Br. 314., 315.

Žaludonosný, Eichel tragend. Us. Jg.

Žaludové, vz Sdl. Hrad. I. 39.

Žaludovitý, eichelartig. Ros.

Žaludovník, u, m., balanites, rostl. Rostl.
III. b. 60.

Žaludový, Eichel-. Ž. šupina, Ros., olej,
Volk. Ž. krm, die Eichelmast, Škd., káva,
gebrannte Eicheln, Nz. lk., mistička, koša-
tička, die Eichelkapsel. Šp. — Ž. král
(v kartách německých). Rk. — Ž. hnisotok
(na pyji), balanoblennorrhoea. Nz. lk. Vz
Žalud.

Žaludský touš, v kartách, Eichel-. Vy-
padá jako ž. touš = vyžilý, bledý. Us. u Kr.
Hrad. Kšť.

Žaluduška, y, f., priapulus, červ. Krok
II. 242.

Žaluplný = žalu plný. Mcha.

Žalusí, vz Jalousie.

Žaly, dle Dolany = Žaleč, Heidelberg,
ves u Jilemnice. PL. Cf. S. N. XI. 315., II.
325.

Žamberk, a, m., mě. v Čech. Senften-
berg v Hradecku. Vz Tf. Odp. 7., 353., Tk.
VI. 5., S. N. Jest pacholek od Ž-ka (vz
Chytrý); Cháska od Ž-ka (luza). Jg., Č. Ž.
sluje pyšným. Vz Sbtk. Krat. h. 138. Vz
více S. N., Sdl. Hrad. I. 176., II. 282. Ž.
hrad, vz Blk. Kfsk. CXLIX. — Žamberčan,
a, m., pl., -né. — Žamberský, Senftenber-
ger. Vk. Přišla pro něj žamberská (= smrť).
Us. u Litomš. Dr. — Žamberský, ého, m.,
os. jm. Vz Jir. Ruk. 366.

Žambír, u, m. = gambér, žampaňské
rudky, katechu, výtah z listí řemdiháku
trpkého. Vz Rstp. 792.

Žamboch, a, m., os. jm. Vck.

Žampa, y, f., vz Žumpa, die Mistgrube.
U Olom. Sd.

Žampach, a, m., os. jm. Žer. Záp. II.
192., Tk. III. 664 , IV. 746., V. 116., 119.,
VI. 358., S. N. Ž. z Potenšteina. Vz Blk.
Kfsk. 70., 791. — Ž., a, m., ves u Jílové.
Vz S. N., Sdl. Hrad. II. 282., IV. 376., Blk.
Kfsk. 51. Ze Ž-cha Hložek. Vz Blk. Kfsk.
1314. Ze Ž-cha Jan. Vz Tk. Ź. 119., 172. -
Ž., místní jm. u Chromče na Mor. Pk.

Žampák, u, m. = zemče, Solanum tube
rosum, der Erdapfel. Rostl. III. a. 90.