781

ž., die Morgenröthe, polnočná, das Nord-
licht. Slov. Bern., Loos. U Břeclavi. Tč.
Na Ostrav. Tč. Na nebi je žářa, někde hoří,
Feuerschein. Na Mor. Tč. Šd. Nebyla to
žára, žára ohníčková, než to byla žára, žára,
šohajkova. Sš. P. 415. Tráva zelená, rosa
studená, prečo nás spája slnka žára čer-
vená? Sl. ps. 48. Tu deň je už, večného
dňa čistá žiara svieti živobytím sveta. Lipa
178. Keď žiara zorničná na horách zasvieti,
rozlúčime sa s nášmi hviezdami. Syt. Táb.
46. Svetlo slnečnie volá sä rano zora, svit,
večer žiara (zore zapálené, červánky), ces
den jas. Hdž. Čít. 151. Preč, preč mrákavy,
preč z mojej hlavy ! Mladosti mej žiara blíska!
Btt. Sp. 119. Čítal si často v ružovej žiari
líc, čo počuť chcely uši. Sldk. 322. Na mo-
dlitbách duša jejej k Bohu uletuje, až ra-
ňajšej zory žiara hory pocaluje. Ppk. I. 219.
Za žiarou prišla zase až k vatre. Dbš. Sl.
pov. II. 44. Tam teda pokľaknuv na po-
božných stále sa meškal modlitbách, doka-
váď zorná nevychádzala žára; Masnějším
hotové podpálá od spodu lúčom; v tom sa
plameň vyrazí a bledou zableskoce žárou.
Hol. 9., 258.

Žařáb = jeřáb, der Kranich. Bhm. min.

Žaravice, dle Budějovice, Žarawitz, ves
u Přelouče. PL., Sdl. 1. 259.

Žáravý = zářící, jasný, leuchtend, hell.
Cf. Žára. Němc. VII. 101.

Žarčanka, y, f., chlora, die Chlore, rostl.
Ž. porostlá, ch. perfoliata. Vz Rstp. 1076.,
Slb. 375.

Žarčice, dle Budojovice, tvrz. Arch. I.
540.

Žarda, y, f. = sukovitá, silná hůl, ein
knotiger Stock. Us.

Žárec, rce, m., jm. polností u Hovězí
na Vsacku. Vck.

Žárečník, u, m., Linkia. rostl. lilkovitá.
Rostl. III. a. 82.

Žarek, rku, m. = subucula, košile, das
Hemd. Obleče biskupa v ž. lněný. BO.

Žařenice, e, f. = topinka, geröstete Brod-
schnitte. Na Slov. Plk.

Žáří = září (měsíc), September. Na Slov.
žárí. Na Hané. Bkř. Cf. Žář.

Žařiště = hranice ku pálení pohřebních
jídel a obětí. Koll. St. 601.

Žářiti, il, en, ení = péci, smažiti, pra-
žiti, prögeln, rösten an der Glut. Slov. Plk.

— co. Rk. — Ž. = zářiti. Uhlí žáří. Na
Ostrav. Tč. Na Hané. Bkř. Také na Slov.

— odkud. Aničke vlásky belavé padajú
do bielej tvári, z Jankových oču veselo
šelmovská iskierka žiari. Vaj. Tat. a mor.
149. — (se) jak. Jaký pekný západ slnka,
jakou milou zorou žiari! A ten slepý ju
nevidí, ale dobre cíti v tvári. Č. Čt. 1. 64.
Opreté na prejasných slnka paprškoch lebky
horá a na ďáľ trasavými sa bleskami žárá.
Hol. 25. Blesky tuhými na ďáľ sě prúhami
žárá. Ib. 6. Sám zlata najmnožšú za všetko
to dostane ťarchu, a vzácných kameňov, čo
sa jasným žárily ohňom. Ib. 73. Keď sa
žiari v pableskoch slnečných najpekneji

chlum, vtedy sbierajú v dolinách sa hromo-
nosné chmáry. Zbr. Lžd. 121.

Zářivý = zářivý. Vz Žařiti. Žiarivé
slnce. Slov. Tč. Ž. úhel, nebe. Na Ostrav.
Tč.

Žárka, y, f., der Rostbraten. Šd.

Žárko, a, m., os. jm. Slov. Hol. 191.

Žarkoslav, a, m., os. jm. Slov. Hol. 150.

Žarkov (= Žantov ?), ves v Bolesl. Vz
Blk. Kfsk. 532.

Žárkov, u, m. = žároviště, der Brand-
altar. Pluskal Děj. 188.

Žárkovice, e, f. = žárkovina. Šd.

Žárkovina, y, f., vz Žárka. Šd.

Žarlaviti se, il, en, ení, sich mit etwas
mühsam abgeben, scheren. Šm. Žadlaviti se.

Žarlavý = páravý, zdlouhavý. Ž. práce.
Na Želivsku. Sř.

Žárlice, e, f., die Eifersichtige. Slov.

Žárliti, il, ení = řevniti, eifern, eifer-
sichtig sein. Us. — nad kým: nad svou
milenkou. Na Ostrav. Tč. — s čím, s kým.
S krajem nohavic a plášťů krátkých žárlí
kordů zlaté rukojeti. Hdk. Za vol. 9.

Žárlivě, eifersüchtig. Jak ž. bděly Čechy
nad touto přirozenou ohradou. Ddk. IV.
212. (V. 68.).

Žárlivec, vce, m. = kdo je žárlivý, der
Eifersüchtige. S tím ž-cem je hrůza. Us.
Kšť.

Žárlivost, i, f. = řevnivosť, die Eifersucht.
Plk. Ž. = usilování jiné převýšiti spojené
se zármutkem pro přednosť jiných a s tajnou
proti nim záští. Sš. II. 62. Naplněni byli
ž-stí. Sš. Sk. 59. Ž-sti muka. Čch. Bs 94.
Cf. Die Eifersucht ist eine Leidenschaft,
die mit Eifer sucht, was Anderen Leiden
schafft.

Žárlivůstka, y, f, die Eifersüchtelei.
Maloměstská ž. Sš. L. 63.

Žárlivůstkování, n., die Eifersüchtelei.
Sm.

Žárlivý = řevnivý, eifersüchtig. — nač.
Města a městysy žárlivy jsouce na své svo-
body se šlechtickými statkáři neustále se
sporovaly. Ddk. VI. 74.

Žarloch, a, m., os. jm.

Žarlok, a, m., squalus, ryba. Krok I. d.
105.

Žarlokovitý. Ž. ryby. Vz Źarlok.

Žarnica, e, f., řeka na Slovensku vté-
kající do Hrona; místní jm. Sl. let. VI. 130.

Žarno, a, n. = ruční mlýn, die Hand-
rnühle. U Opavy. Pk.

Žárno = ohnivě, bystře, feurig. Holky
na mně ž. pohledly. Ksm. II. 205.

Žarnolupek, pku, m., der Pyroplyllit,
nerost křeman. Miner. 459.

Žarnov, u, m. = žernov, mlýnský kámen,
der Mühlstein. Na Slov. Bern., Hdž. Čít.
204.

Žarnovec, vce, m., ves na Slov. Let.
Mt. S. VI. 2. 13.