782

Žarnovice, e, f. = potok v Turčanské
stolici na Slov. Phld. IV. 531. — Ž., dle
Budějovice, ves v Uhřích. Hol. 189.

Žárný = plný žáru, glühend. Ž. oheň. Č.
Ž. krb, Msn.. Nr. 123., kozub, Phld. V. 57.,
výheň, Čch. L. k. 58., sluuce, ruka, Osv.
V. 766., 759., východ. Kká. K sl. j. 11. Ž.
cylindr (naboj bomby), der Branderlinder.
S. N. Ž. metla komety. Btt. Sp. 60. —
Prenes. Ž. oko, Kká. K sl. j. 101., Kls.,
zrak, Čch. Mch. 27., touha, Kká. K sl. j.
81., opojení. Hrts. — čím. Na zlatém a
drahými kamenicami žárném prestole. Hol.
251.

Žarohas, u, m., der Exstinkteur. Rk.
Žarojev, u, m., isopyre, nerost křeman.
Miner. 452.

Žaroměr, u, m., der Pyrometer. Nz. Vz
KP. II. 336., IV. 322., Stč. Zmp. 502., Mj.
12. Ž. Daniellův, ž. vzduchový Petersenův,
Kk. Gauteletův. KP. V. 98.

Žaroniti, il, ěn, ění = žebroniti. Prosil,
žaronil. Kv. 1884. 565.

Žaronor, u, m., der Feuertauchapparat.
Rk.

Žaroplodný, Gluth erzeugend. Stč. Zmp.
483.

Žarošice, dle Budějovice, poutnické místo
u Kyjova na Mor. s přestarýrn kostelem.
Vck., Tč. V Ž-cích cář ruský a císař ra-
kouský po bitvě u Slavkova pro bídu jen
zemáky k večeři měli. Tč. U Žarošic ko-
peček, na kopečku domeček, v tom domečku
je má milá, ta panenka Maria. Sš. P. 73.

Žarouš, e, m. = pryskyřník lítý, ranun-
culus sceleratus. Vz Rstp. 12., FB. 70., Čl.
Kv. 279., Odbor. path. a ther. III. 701. —
Ž. = blatouch, caltha palustris. U Šumberka
na Mor. JT.

Žaroušovitý. Ž. rostliny, ranunculeae.
Vz Lakušník, Pryskyřník, Orsej. Rstp. 10.

Žárov, a, m., Sorau, v Brandenbursku.
Vz S. N., Tk. IV. 570.

Žarověst, u, m. = požární automat, der
Feuermelder, Feuerautomat. Dch.

Žarověsť, i, f., die Anmeldung durch
den Feuerautomat.

Žarovice, dle Budějovice, Žarowitz, ves
u Plumlova. PL., Tč., Vck., Tk. I. 402., III.
7I.

Žárovina, y, f. = látka žár působící,
v bombách das Brandzeug. Čsk. Ž. = hranice,
bustum. Vlšk. 481. — Ž., der Sonnberg.
Nz.

Žárovisko, a, m., die Brandstätte. Roz-
něcujme ž-ska lásky, podporujme bohulibý
pokoj. Chládek 73.

Žároviště, ě, n. = hranice i místo, kde
mrtví se pálili, der Scheiterhaufen; die
Leichenbrandstätte, Ustrine. Krok. Cf. S, N.
(dod.)., Vlšk. 480. VMV. nepravá glossa.
Pa. Krok, Ks. Jg. myslí, že ž. znamenalo
toliko místo, kde mrtvoly se pálily. Cf.
Smetiště, Hradiště. Ž. (žárovišče, sarowisce,
pyra, rogus) = místo, kde pohanští Čechové
mrtvoly veřejně pálili. Odtud místní jména:

Žerovice, Žarovice, Serovice, Žerovnice. S.
N. XI. 316. Cf. Žár, Ždár. Nebo jak na
vrcholu samém, tak i v hájku po jižním
úbočí se táhnoucím vyskytuje se veliký
počet žárovišť. Vc. Prav. I. 5. 14. sh. —
Ž. = místo, kde se les spálil, spáleniště, po-
hořeliště, die Brandstätte. Cf. Žár, Žďár.
Nz. Kdo ví, zda vyprávěl bych příště kde
u jiného ž. Hdk. (Osv. 1880.). — Ž. ve výhni
= místo, kde se železo nejvíce rozpaluje. Vz,
Včř. Z. II. 13. — Ž. v horn. = požárné,
hořící pole, das Brandfeld. Hř.

Žárovito, hell, leuchtend. Tu k spánku
víko pritkýňa a hneď zas žiarovito hľadí.
Phld. IV. 12.

Žárovna, y, f., v horn. die Prägelkatze,
Prügelkatze. Hř., Šp.

Žárovná, é, f., Źarowna, ves u Husince.
PL. Vz Blk. Kfsk. 37.

Žárový, gluthig, Gluth-, Glüh-. Ž. lampa
elektrická, světlo. Us. Pdl. Ž. pec (palací,
plamenice). Včř. Z. I. 8.

Žárský, ého, m., os. jm. Vck.

Žart = žert. Slov.

Žartíček, čku, m. = žertíček.

Žartík, u, m. = žertík.

Žartovač, e, m. = žertovník.

Žartování = žertování.

Žartovati = žertovati.

Žartovitý = žertovitý.

Žartovlivý = žertovný.

Žartovně = žertovně.

Žartovní = žertovní.

Žartovnice = žertovnice.

Žartovník = žertovník.

Žartovnosť = žertovnosť.

Žartovný = žertovný, -ní.

Žarúš, e, m. = žarouš. Mor. Šd.

Žarůžek, žku, m. = žarouš, ranunculus.
Mor. Brt., Bka. Žlutý jako žarůžek. Brt.

Žaružel, f., seda, zastr. Rkp. vodň.

Žáry, pl., m. a) les u Zděchova, b) pole
u Hovězí na Vsacku. Vck.

Žas, u, m. = úžas. VMV. nepravá glossa.
Pa. Vz Mkl. a L. 60., Gt. F. 101. Ž., u Ko-
jetína. Bkř. Ž., užasnutí, úžas. Čch. Bs. 73.
Mysle na tě, plynu v sladkém žase. Sš. Snt.
38. S nich nemoh' očí spustiť žasem nesko-
nalým. Kká. Td. 49.

Žásání, n., formidatio. Vz Žásati. BO.

Žásati; žásiti, il, en, ení; žasnouti, žasnu,
žesneš, nč. žasneš, vz Listy filol. 1884. 276.;
ul, ut, utí; žásti, žasu, žásl (žíští, zastr.) =
uleknouti, lekati (zastr.), in Schrecken setzen;
lekati se, děsiti se, hroziti se, schaudern,
sich entsetzen, in Erstaunen gerathen; ž. se
= lekati se, žasnouti, sich entsetzen, schau-
dern, erschrecken. Jg., Lex. vet. — koho.
Některé ženy žiesly sú ny. ZN. Zrak žasl.
Hdk. Žasnoucí oko, zrak. Koll. III. 318.
Nežásaj sě, jež mě uvidíš. 14. stol. Mnč. R.
19. Lovec žasne. Mus. — nad čím. Rk.
Tuť věru žasneme nad bohatstvím, jímž
oplývali panovníci moravští a čeští. Ďdk.