783

IV. 310. A žasnou nad tou písní hlasnou.
Sš. Bs. 30. Duch nad silou žasne. Čch. Mch.
78. Až hrabě žasl nad tou krásou nenadálou.
Kká. Td. 50. Mnozí nad tím žasnou. V. —
se čeho. Žásají se ho na cestě. Eccl. Žásám
se vašich slov. Kos. Ol. I.. 136. Žásajíce se
propasti. Smil. v. 168. Nežásajte se těch,
ješto tělo zabíjejí. ZN. Trojie věci mé sě
srdce žásá; Nežásaj sě jich; Neroď sě stra-
chovati ani žásati čeho. BO — proč. Z tvé
řeči žasneme. Msn. Or. 57. Žásli sě strachem.
ZN. Protož se zlostí pro ni žásá. Výb. I.
924. — čím. Oči divem žasly. Čch. Bs. 83.
Krása její vše je divem žásá. Sš. Bs. 193.
Novými divy žásal jsem se. Anth. Jir. I.
53. — před čím, správně: se čeho, nad čím.

Žasavosť, i, f. = lekavosť, die Furcht-
samkeit. Jg. Slov.

Žasavý = lekavý, furchtsam. Bibl. Člověk
ž-vý a srdce strašlivého. BO. Ž-vým hlasem
to vykládal; Ž-vým okem za sebe hleděl.
Us. Tč.

Žaslivý, schreckenbietend. Ž. soud, právo.
Dch.

Žasno. Pořád jasno, člověku žasno, nichts
ist schwerer zu ertragen als eine Reihe von
schönen Tagen. Dch.

Žasný, staunend, schaudernd, schauder-
haft, entsetzend. Dch. Ž. výše, Čch. Mch.
77., vášeň. Čch. L. k. 59.

Žasť, i, f. Slov. V Evrope žasť! Z osviet
pyšných kráži od západu ide chmárava na
teba, Rus, na teba to vraží nenávisť a závisť
rúhavá. Phld. IV. 155. — Hdž.

Žatba, y, f. = žen, der Schnitt. Slov.
Baiz. Vz Žatva.

Žatebný, Schnitt-, Ernte-. Ž. píseň. Slov.
Lip. II 174. Vz Žatevný.

Žatec, tce, Žateč, tče, m., zastr. Ziateč,
Ziatec (Haj.); mě. v Čech., Saaz. Jiní pak
proto, že pod město zátoka z řeky blízko
zatiekala, Žáteč jemu (t. j. městu Hlasislavi)
říkali. Háj. Šťastným byl by se narodil,
komu by se v Žatci nevysmáli, koho by
z Loun nevyhnali a v Litoměřicích neopili
(vínem). Šk. Vz víc o městě v S. N., Blk.
Kfsk. 1462., Tk. Ž. 228., Tk. I. 630., II.
554., III. 664., IV. 746., V. 265., VI. 358.
Tf. Odp. 395., Sdl. Hrd. I. 193.—194.

Žatečan, a, m., der Saazer.

Žatecká, é, f. Ž. (Kalivodová) Dorota.
Vz Blk. Kfsk. 1018.

Žatecko, a, n., das Saazergebiet, der
Saazerkreis. Dal. Jir. 29., 31. V Žatečtě.
Arch. IV. 29.

Žatecký, Saazer-. Ž. župa. Vz S. N. XI.
316. Ž. kraj. Dal. Jir. 43. Žatectí sládci, vz
Slánský. Ž. arcijahenství, Tk. IV. 155., kraj,
ib. 133., 186., VI. 358. — Ž., ého, m., os.
jm. Mus. 1880. 358. Ž. Jan. Vz Tk. V.
67.—68., Jir. Ruk. 360. Ž. Pavel f 1517.
Vz Jg. H. 1. 659., S. N., Jir. Ruk. 367. Ž.
Václ. f 1520. Vz S. N., Jir. Ruk. 367. Ž.
Mik., malíř. Vz S. N. Ž. Martin f 1600. Vz
Jir. Ruk. 360. Ž. Hav., Jak., Jan, Jiří, Václ.
Vz Blk. Kfsk. 1462. Ž. z Vejkrštorfa. Vz
Blk. Kfsk. 1065., Sdl. Hrad. I. 192.—194.

Žatel, e, m. = žnec. Us. Šd. — Ž., os.
jm. Šd.

Žatev, tve, f. = žatva. Šm.

Žatevný = žatebný, Ernte-. Ž. píseň.
Dch., Koll. Zp. II. 388., Šd. Údolie sa ozýva
žatevnými. Phld. III. 447. Kteražto náchyl-
nosť v ž-ným čase až v horlivosť a blaženosť
se menila. Koll. IV. 116.

Žati, vz Žíti (žnouti).

Žatí, n. = žetí. Na Slov. Žatie trávy na
Jana. Koll. Zp. I. 18. Ani mi to žatie po-
riadkom neide, keď si já nevidím milého
pri sebe. Koll. Zp. I. 301.

Žatný, schneidbar, reif. Šd.

Žatský, ého, m., os. jm. Šd.

Žatva, y, f. = žetí, klizení, žeň, die Ernte,
der Schnitt, das Mähen, Einsammeln der
Früchte. Na Mor. a Slov. Také v Čech.
u Žamberka, u Domažlic a j. Dbv., Jrsk.
Nová ž.; Zlú ž-vu míti; Ešče je tvoja ž.
zelená, dein Wunsch ist noch weit vorn
Ziele; Svoju žatvu páliť (své lidi hubiti).
Bern. Máme žatvu. Mor. Brt. Dospívá pro
nebeskou žatvu (brzo umře). U Žamb. Dbv.
Kloním se pod břemenem, jako žitný klas
zralý k žatvě. Kos. v Km. 1884. 693. Žatva,
milá žatva, vítaj s novým chlebom! Už sme
sa nažali tam pod širým nebom. Sl. spv. II.
77. V divném (bitvy) jeku srp obrovský
bleskne ... k žatvě bohaté. Čch. Ž. = žetí.
Kká. Td. 19. Slovo ž., žitva znamenalo celú
úrodu polnú a jej božstvom bola Živa. Kuzm.
Pkr. 14. Kosba — žatva — milý to spev.
Zátur. Toť mé žatvy, toť můj celý statek.
Sš. Bs. 177. Hneď po žatve oženil sa. Lipa
215. Príhodný čas k žatve a z trúb jačaly
veselé divé ohlasy. Lipa 247. Ž-vu jsme
již skončili. Ntr. VI. 26. A ja schýlil som
sa k zemi ako zralý klas, keď blíži sa
k žatve; Do vody lebo na rosu ani raz
(v těchto botách nechoďte). To hľaďte že
iba nám čižmárom žatva, keď v botách po
vodách! Dbš. Sl. pov. VII. 55., VIII. 12.
Žatva, milá žatva, vítaj s novým chlébom,
už budeme zpievať tam pod holým nebom;
Diovčence do žatvy! srpy ako britvy: ktorá
vyžne postať, má šuhajka dostať; Nepojdem
do žatvy, dosť som já nažala, dosť som já
od draba za rebra nabrala; V žatvě Slováci
i zvláštní způsob pozdravování se mají;
Setba i ž. každého roku na jinou a jinou
třídu padne. Koll. Zp. I. 60., 300., II. 388.,
IV. 115., 116. Žatvy čas už nastal, nebrúsil
nikdo kosáka, nikdo nezazpíval veselej nad
hrsťami pesne; Bohatá ž. niv; I prám do-
zrátá na kosák očekávala ž., keď každý od
svej vlasti do krajny vrazil. Hol. 68., 250.,
377. Těší se na to ako sedliak na žatvu.
Mt. S. I. 96., Sb. sl. ps. I. 96. Po kosbách
prichodí ž. Mt. S. 1. 201. Kdo se dívá na
oblaky, ten žatvy nemívá. Na Slov. Tč.

Žatviar, a, m. = žnec, der Schnitter.
Slov. Spevy ž-rov. Dbš. Obyč. 164. Posiela
žinčice a páleného a vína za žiatviarmi na
pole. Sb. sl. ps. I. 202., Mt. S. I. 202.

Žatviarka, y, f. = žnečka, die Schnitterin.
Slov.