784

Žatvina, y, f. = žetí. Ej veru vinohrad
děvečkám vymrihlad, ale ta ž. děvečkam
hostina. Koll. Zp. II. 389.

Žatvový, Schnitt-, Ernte-. Cf. Žňový. Ž.
zpev. Sl. ps. Cf. II. XXV.

Žatý; žat, a, o, geschnitten, geerntet.
Ž. obilí. Us. Děvečka mě s sebou vzala na
žatou nebo do lesa hledat hub. Km. 1884.
Mi jest bral obilí žaté i nežaté. Půh. I. 256.
V lesi je to uťaté, na poli je to žaté (há-
danka). Mor. Šd.

Žavka, y, f. Ž. lesní, rubeta. Rkp. vodň.

Žavota, y, m. a f., ein ausgelassener Bube
o. Mädchen. Šm.

Žavý, šp. m.: žhavý. Vz toto. Jg. On je
do toho ž. (entbrannt). Us. u Dobrušky.
Vk.

Žáža, e, f. = světlo, oheň (v dětské řeči).
Hle, žáža! Vidíš žáža (žažu). Mor. Brt., Šd.,
Vck. Vz násl.

Žážati = páliti (v dětské řeči), brennen.
Vz Žáža. To žážá. V Kunval. Msk.

Žažina = šašina, šarina, šaší. Koll. St.
535.

Žažula, y, f. = žížala, hmyz, das Insekt,
Ungeziefer. Cf. Žúžel. Mor. Kld. I.160., Vck.

Žažulina, y, f. = žažula. Slov. Ssk.

Žbán, vz Čbán.

Žbánček, ečku, m. = žbáneček. Slov.
Bern.

Žbáneček, čku, m., vz Čbán.

Žbánek, nku, m., vz Čbán. — Ž. = hruška.
Mor. Brt.

Žbankár, a, m., der Krugmacher, Krug-
händler. Slov. Bern.

Žbankáriti, il, ení, Krugmacher o. Krug-
händler sein. Slov. Bern.

Žbankárka, y, f., die Krugmacherin, Krug-
händlerin. Slov. Bern.

Žbankárský, Krugmacher-, Krughändler-.
Bern.

Žbankárství, n., das Krugmacherhand-
werk, der Krughandel. Slov. Bern.

Žbánov, a, m., Krug, osada u Úsova na
Mor. Tč.

Žbány, pl. m., druh hrušek. Mor. Šd.

Žbár, u, m. = nakloněné dřevo v štolách,
štrekách, které tyto podporuje, by se nesesuly,
das Stützholz, die Stollenstütze. Am. —
Ž. = žber. Bern.

Žbára, y, f. = žbár, die Stollenstütze.
Ssk.

Žbarovati, unterstützen, stollen. Vz Žbár

Žbel, e, m. = dřevěná nádoba na vodu
(vyšší než puténka), k vrchu užší; při vrchu
prostrčen jest šprušel, za niž se nosí. U Kelče.
Brt.

Žbelka, y, f., samota u Batelova na Mor.
Tč.

Žber, vz Čber.

Žbernice, e, f. = káď, vana v lázni, eine
Badwanne. I spatřili, že ještě dvě ž-ce jsou
prázdny. Pk. Světoz. 1881. 93.

Žbircle = hřbelce. U Kr. Hrad. Kšť. Vz
Žbírko.

Žbirkať = plaziti se. Na Slov. Ssk.

Žbírko, lépe: hřebélko, der Striegel. Jg.
Slov.

Žblaboniti, il, ění = cancati, unnützes
Zeug reden. Us. Ktk.

Žblabuň, ě, f., bublina vzduchu, die
Wasserblase. Us. Psgr.

Žblabuněti, ěl, ění, Wasserblasen werfen.

— kde. Na jednom konci rybníka foukne
a na druhém to žblabuní. U Rychn. Ntk.

Žblabuňka, y, f. = žblabuň. U Bydž.
u Něm. Brodu. Holk. Dělají-li se na kalužích
ž-ky, bude dlouho pršeť. U N. Bydž. Kšť.

— Ž., y, m. a f. = přihlouplý člověk, který
všecko poví; žvástal, cancal. U Skuhrova,
u Něm. Brodu. Brnt., Semrd., Kál.

Žbláňať = bláňať, zvoniti. Mor. Brt. D.
303.

Žblemptati, patschen, plätschern. — kde:
ve vodě, v blátě. Šaty ženské žblemptají
po nohách, když jsou mokré. Mor. Tč. Ten
šat se jí tak žblemptá za nohuma. U Uher.
Hrad. Tč.

Žblna, y, f. = žbluna. Slov. Loos.

Žblnk, u, m., das Wassergemurmel. Nač
slávika hlasy v stienu húšťavy v tiché nočné
časy s žblnkom potôčka ľubým sa slievajú.
Lipa III. 351. Vo vode ž. so žblnkom se
strieda. Ppk. II. 134.

Žblnkot, u, m. = žblunkot. Slov. Vaj.
Tat. a mor. 39. Veselo šumí ž. vln ihravý.
Č.Čt. I. 90.

Žblnkotati = žblunkotati. Slov. Ako
stoki čerstvje tatránské žblnkocú. Phld. I.
6. Tvár žblnkotala v bôľu tisícom. Lipa I.
135.

Žblnkotavý, plätschernd, murmelnd. Dup-
nul nohou v kameň, i vyrítil sa ž. prameň.
Phld. III. 1. 58. Čuj, jak ž. prameň v penách
zráža sa o kameň. Ppk. I. 32.

Žblochtati = žvaniti. — co. Když se
napije, neví, co žblochtá. U Skuhrova. Semrd.

Žbluna, žblunka, žbluňka, žblunečka, y,
f. = bublina. Na Mor. Prší, až se dělají
ž-ny na vodě. Us. Krůpěj do vody padajíc
činí žblunu. Kom. Když uhodíš pleským
kamenem do vody, dělají se na povrchu
žbluny. Tč.

Žbluňa, dle Báča = ožralec, der Säufer.
Na Mor. Ktz.

Žblundra, y, f., schlechtes Getränk,
schlechte Suppe usw. U Olom. Sd.

Žblunečka, y, f., vz Žbluna.

Žbluňk, plump, patsch = zvuk, který
povstává, hodíš-li kámen do hluboké vody.
Us. Tč. Hoď kámen do vody, udělá to ž.
Vodník se dal do smíchu a ž. (skočil) do
vody. Brt. Tam ništ nepočúvať iného len
vetríčka šuchot, len vábných žblunky po-
tóčkov. Hol. 346. (371.).

Žblunka, žbluňka, y, f., vz Žbluna.

Žbluňkati, žblunkati; žbluňknouti, knul
a kl, utí, plätschern, plumpen ; spritzen. —