Předchozí (786)  Strana:787  Další (788) |
|
|||
787
|
|||
|
|||
těžké práce se zbavují a jednak zemi po-
pelem mrví. Taková praxe byla známa ve středověku v Němcích. Že se podobně dělo ve středověku také v Čechách, to lze my- sliti samo sebou a na to máme také svě- dectví výslovné. Kosmas (k r. 1092.) chválí knížete Břetislava, že pohanské háje exstir- pavit et igne cremavit. (Paseky vyklízeli v létech 1560. u Rakovníka ohněm. Wtr v Osv. 1885. 1079.). Při takové pak praxi měli Čechové ovšem s-žáry nebo z-žáry místo pasek. Jakož pak i nyní pasekou se jmenuje i to, co na místě posekaného lesa znovu se vysází a pěstí, tak znamenal i zžár plantatio recens; a když na takovém místě vznikla osada, zůstalo jí appellativum zžár a stalo se jejím jménem vlastním. 2. V ná- řečí slovenském znamená žára aurora, ranňá žára, die Morgenröthe. Vz Žára. Základem tomuto pojmenování je názor známý také u nás, když se říká, že východ hoří. Tamtéž jedna vesnice (ve stolici spišské) jmenuje se Zďár; její název německý Morgenröthe svědčí zajisté zřejmě, že také ve vlastním jméně slovenského Žďáru se cítil takový význam appellativní, jaký jest slov. záře a v etymol. zžáru. Gb. v Listech filolog. IV. 307.— 309. Výklad tento dotvrzuje Jan Orth v Listech filolog. V. 217—218. výkladem slova Nežárka. Vz tam. — Ž. = spáleniště, die Brandstätte. Na tom žďáru nový dům postavil (do předešlého hrom uhodil a on shořel). 16. stol. č. — Ž. = žároviště. Č. — Ždár, Saar, mě. v Jihlavsku; Saar, ves v Kádaňsku u Doupova. Vz S. N. Ž., něm. Schaar, ves u Jechnic. Ž. dolní, Nieder-Mühl a Ž. horní, Ober-Mühl, vsi u Jindř. Hradce. Ž. Nový, Ratschin, ves u Přibislavi. Ž. Ve- selý, Lustig-Saar, ves u Něm. Brodu. Ž. Zámek, Saar Schloss, ves u Žatče. Ž., něm. Ždiar, vsi u Dokes, u Kamenice n. L., u Selčan, u Police, u N. Paky, u Podola, u Jaroměře, u Borohrádku, u Zavlekoma, u Protivína, u Blovic, u Rokycan, u Blanska na Mor., u Lomnice, u Turnova; na Slov. ve spišské stolici. Ž. Pluhův, Ždiar Pluhowý, ves u Kardašovy Řečice. Ž., něm. Ždiar, samota u Turnova, čásť Dolního Újezda u Litomyšle, dvůr u Kladrub, myslivna u Rokycan, samota u Sušice. Ž. horní, Ober- Ždiar, samota u Kostelce n. Orl. Vz Blk. Kfsk. 1462., Sdl. Hrad. I. 259., III. 308., IV. 376. Tk. II. 232., III. 664., IV. 746. Ze Žďáru Otilie. Vz Blk. Kfsk. 1462. Ve Ždáře na Mor. jsou samí holubáři. Sbtk. Krat. h. 217. Ž. = horský hřeben u Dobříva. Krč. v Kv. 1884. 439. — Ž. = rozštípené dřevo, gespaltenes Holz, der Spriessel. D. — Ž. = žula, der Granit. Slov. — Ždáry = hory větším dílem vulkanické. Vz také předchá- zející. Žďář, e, m. = obušek, okleštěk, der Prü-
gel. D. Žďára, y, m., os. jm. Ž. Tom. Vz Blk.
Kfsk. 1134. Žďárati, žďourati = šťárati, píchati, her-
umstierlen. Us. Vck. — kde: v peci, v ohni. Zlob. — kam čím: do břicha křivákem. Us. Tč.
|
Žd'árec, rce, m., Zďaretz vsi a) u Skutče,
b) u Čáslavi, c) u Tišňova. PL. Vz Blk. Kfsk. 461., Sdl.. Hrad. I. 154., 157. Z. les. Tk. III. 41., 43. Na Žďárcích. U N. Kdyně. Rgl. Žďárek, rka, m., Scharing, ves v Bolesl.
u Hodkovic. Vz Blk. Kfsk. 537., 794. — Ž., Scharchen, ves tamtéž. Vz Blk. Kfsk. 803., 844. Cf. Sdl. Hrad. IV. 117., 124. Žďárna, y, f. (Žďárno, Žďár, Zárov, Soor),
ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 708.) 1238. — Ž., ves u Boskovic na Mor. PL., Tč. Žďárno, a, n., vz Žďárna.
Žďárny, ždiarny = od žďáru, od žuly,
ze žuly se prýštící, Granit-, Fels-. Na slov Voda čistá, čerstvá, ždiarna, súca na pitia, je bez pachu. Hdž. Čít. 158. Pstrúh má rád bystrú, čerstvú a ždiarnu vodu. Hdž. Šlb. 40. Žďáro, a, n. (Žďář), ves v Plzeňsku. Vz
Blk. Kfsk. 668. Žďárovo Hradiště, n., ves v Plzeňsku.
Vz Blk. Kfsk. 253. Žďárská, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1462. Žďársko, a, n. = Poždársko, Velké a
Malé Žďársko (v obecné ml. Ďářsko, Po- ďářsko) = rybníky, z nichž u Mor. Žďáru vytéká Sázava. Holk. Žďárský. Ž. listina (ze Žďáru). Ddk. V. Ž. železo. 1505. Saar-. — Ž. Chalupy, Cha- lupen ob Žďár, ves u Vodňan. PL. — Ž., ého, m., os. jm. Ž. Šimon. 1555. Vz Jir. Ruk. II. 368. Ž. ze Žďáru, panská rodina česká. Vz S. N., Sdl. Hrad. I. 102., II. 32., IV. 211., 232. — Ž. Hory, Staré hory = českomor. pohoří, Altenberge. Zlob., S. N. Žďáry, pl., vz Žďár. — Ž., ves u Chru-
dimi, vz Blk. Kfsk. 461., ves v Hradecku. Vz ib. 530. Ždata, y, m., os. jm. Pal. Děj. I. 128.
Ždáti (zastr.), ždu a ždaju (vz Listy
filolog. VI. 235.—236., kde se tento tvar připouští, Bž. 202.), žda a ždaje, ždi a ždaj, ál, án, ání = čekati, nadíti se, warten, er- warten, hoffen. Výb. I. 41., Kat. 1920., 3413., 3415. Cf. Gb. v List. filol. 1884. 100., Mkl. aL. 221.. 271. — abs. Marno mi ždáti. Msn. Or. 88. — čeho. Sv. Ludmila smrti dobrovolně zdáše. Dal. C 28. Vždy polep- šeme ždúce. Kat. 20. Bude svého času ž. ML. 56. a. Odměny tam stejné ždají tisí- cové. Čch. Dg. 702. Po němž veždy smrti zdáše. Hr. rk. 83. — na koho (kde). Moje milá v pochládečce na milého ždaje. Rkk. 62.— na kom. Opět před nás konšelé zlínští osobně přistúpivše ždali sú na nás (žádali sú; cf. Mkl. aL. ž. = cupere), aby- chom jie opatřili. NB. Tč. 151. — co komu. A to všecko sobě ždáte. Alx. — co odkud. Neblah, kdož ždá pomoc z ruky cizí. Sš. Snt. 50. — čeho, koho kde. A protož u hroba ždáše. Hr. rk. 85. Lubor na ohradě ždáše. Rkk. 43. Před zdí ž. Hanka. Byl hotov před komňatú ždaje (= žda). Tandf. 162. a. Ač jí chceš na této cestě ždáti. Dal. 13. Na rovni (se) položichu i cháma 339*
|
||
|
|||
Předchozí (786)  Strana:787  Další (788) |