787

těžké práce se zbavují a jednak zemi po-
pelem mrví. Taková praxe byla známa ve
středověku v Němcích. Že se podobně dělo
ve středověku také v Čechách, to lze my-
sliti samo sebou a na to máme také svě-
dectví výslovné. Kosmas (k r. 1092.) chválí
knížete Břetislava, že pohanské háje exstir-
pavit et igne cremavit. (Paseky vyklízeli
v létech 1560. u Rakovníka ohněm. Wtr
v Osv. 1885. 1079.). Při takové pak praxi
měli Čechové ovšem s-žáry nebo z-žáry
místo pasek. Jakož pak i nyní pasekou se
jmenuje i to, co na místě posekaného lesa
znovu se vysází a pěstí, tak znamenal i zžár
plantatio recens; a když na takovém místě
vznikla osada, zůstalo jí appellativum zžár
a stalo se jejím jménem vlastním. 2. V ná-
řečí slovenském znamená žára aurora, ranňá
žára, die Morgenröthe. Vz Žára. Základem
tomuto pojmenování je názor známý také
u nás, když se říká, že východ hoří. Tamtéž
jedna vesnice (ve stolici spišské) jmenuje
se Zďár; její název německý Morgenröthe
svědčí zajisté zřejmě, že také ve vlastním
jméně slovenského Žďáru se cítil takový
význam appellativní, jaký jest slov. záře a
v etymol. zžáru. Gb. v Listech filolog. IV.
307.— 309. Výklad tento dotvrzuje Jan Orth
v Listech filolog. V. 217—218. výkladem
slova Nežárka. Vz tam. — Ž. = spáleniště,
die Brandstätte. Na tom žďáru nový dům
postavil (do předešlého hrom uhodil a on
shořel). 16. stol. č. — Ž. = žároviště. Č. —
Ždár, Saar, mě. v Jihlavsku; Saar, ves
v Kádaňsku u Doupova. Vz S. N. Ž., něm.
Schaar, ves u Jechnic. Ž. dolní, Nieder-Mühl
a Ž. horní, Ober-Mühl, vsi u Jindř. Hradce.
Ž. Nový, Ratschin, ves u Přibislavi. Ž. Ve-
selý, Lustig-Saar, ves u Něm. Brodu. Ž.
Zámek, Saar Schloss, ves u Žatče. Ž., něm.
Ždiar, vsi u Dokes, u Kamenice n. L., u
Selčan, u Police, u N. Paky, u Podola,
u Jaroměře, u Borohrádku, u Zavlekoma,
u Protivína, u Blovic, u Rokycan, u Blanska
na Mor., u Lomnice, u Turnova; na Slov.
ve spišské stolici. Ž. Pluhův, Ždiar Pluhowý,
ves u Kardašovy Řečice. Ž., něm. Ždiar,
samota u Turnova, čásť Dolního Újezda
u Litomyšle, dvůr u Kladrub, myslivna u
Rokycan, samota u Sušice. Ž. horní, Ober-
Ždiar, samota u Kostelce n. Orl. Vz Blk.
Kfsk. 1462., Sdl. Hrad. I. 259., III. 308.,
IV. 376. Tk. II. 232., III. 664., IV. 746. Ze
Žďáru Otilie. Vz Blk. Kfsk. 1462. Ve Ždáře
na Mor. jsou samí holubáři. Sbtk. Krat. h.
217. Ž. = horský hřeben u Dobříva. Krč.
v Kv. 1884. 439. — Ž. = rozštípené dřevo,
gespaltenes Holz, der Spriessel. D. — Ž. =
žula, der Granit. Slov. — Ždáry = hory
větším dílem vulkanické. Vz také předchá-
zející.

Žďář, e, m. = obušek, okleštěk, der Prü-
gel. D.

Žďára, y, m., os. jm. Ž. Tom. Vz Blk.
Kfsk. 1134.

Žďárati, žďourati = šťárati, píchati, her-
umstierlen. Us. Vck. — kde: v peci, v ohni.
Zlob. — kam čím: do břicha křivákem.

Us. Tč.

Žd'árec, rce, m., Zďaretz vsi a) u Skutče,
b) u Čáslavi, c) u Tišňova. PL. Vz Blk.
Kfsk. 461., Sdl.. Hrad. I. 154., 157. Z. les.
Tk. III. 41., 43. Na Žďárcích. U N. Kdyně.
Rgl.

Žďárek, rka, m., Scharing, ves v Bolesl.
u Hodkovic. Vz Blk. Kfsk. 537., 794. —
Ž., Scharchen, ves tamtéž. Vz Blk. Kfsk.
803., 844. Cf. Sdl. Hrad. IV. 117., 124.

Žďárna, y, f. (Žďárno, Žďár, Zárov, Soor),
ves v Jičínsku. Vz Blk. Kfsk. 708.) 1238.
— Ž., ves u Boskovic na Mor. PL., Tč.

Žďárno, a, n., vz Žďárna.

Žďárny, ždiarny = od žďáru, od žuly,
ze žuly se prýštící, Granit-, Fels-. Na slov
Voda čistá, čerstvá, ždiarna, súca na pitia,
je bez pachu. Hdž. Čít. 158. Pstrúh má
rád bystrú, čerstvú a ždiarnu vodu. Hdž.
Šlb. 40.

Žďáro, a, n. (Žďář), ves v Plzeňsku. Vz
Blk. Kfsk. 668.

Žďárovo Hradiště, n., ves v Plzeňsku.
Vz Blk. Kfsk. 253.

Žďárská, é, f., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1462.

Žďársko, a, n. = Poždársko, Velké a
Malé Žďársko (v obecné ml. Ďářsko, Po-
ďářsko) = rybníky, z nichž u Mor. Žďáru
vytéká Sázava. Holk.
Žďárský. Ž. listina (ze Žďáru). Ddk. V.
Ž. železo. 1505. Saar-. — Ž. Chalupy, Cha-
lupen ob Žďár, ves u Vodňan. PL. — Ž.,
ého, m., os. jm. Ž. Šimon. 1555. Vz Jir.
Ruk. II. 368. Ž. ze Žďáru, panská rodina
česká. Vz S. N., Sdl. Hrad. I. 102., II. 32.,
IV. 211., 232. — Ž. Hory, Staré hory =
českomor. pohoří, Altenberge. Zlob., S. N.

Žďáry, pl., vz Žďár. — Ž., ves u Chru-
dimi, vz Blk. Kfsk. 461., ves v Hradecku.
Vz ib. 530.

Ždata, y, m., os. jm. Pal. Děj. I. 128.

Ždáti (zastr.), ždu a ždaju (vz Listy
filolog. VI. 235.—236., kde se tento tvar
připouští, Bž. 202.), žda a ždaje, ždi a ždaj,
ál, án, ání = čekati, nadíti se, warten, er-
warten, hoffen. Výb. I. 41., Kat. 1920.,
3413., 3415. Cf. Gb. v List. filol. 1884. 100.,
Mkl. aL. 221.. 271. — abs. Marno mi ždáti.
Msn. Or. 88. — čeho. Sv. Ludmila smrti
dobrovolně zdáše. Dal. C 28. Vždy polep-
šeme ždúce. Kat. 20. Bude svého času ž.
ML. 56. a. Odměny tam stejné ždají tisí-
cové. Čch. Dg. 702. Po němž veždy smrti
zdáše. Hr. rk. 83. — na koho (kde). Moje
milá v pochládečce na milého ždaje. Rkk.
62.— na kom. Opět před nás konšelé
zlínští osobně přistúpivše ždali sú na nás
(žádali sú; cf. Mkl. aL. ž. = cupere), aby-
chom jie opatřili. NB. Tč. 151. — co komu.
A to všecko sobě ždáte. Alx. — co odkud.
Neblah, kdož ždá pomoc z ruky cizí. Sš.
Snt. 50. — čeho, koho kde. A protož
u hroba ždáše. Hr. rk. 85. Lubor na ohradě
ždáše. Rkk. 43. Před zdí ž. Hanka. Byl
hotov před komňatú ždaje (= žda). Tandf.
162. a. Ač jí chceš na této cestě ždáti.
Dal. 13. Na rovni (se) položichu i cháma

339*