788

zdě ždáchu. Rkk. 46. Komu drah živótek,
tomu v Taterech milosti ž. Rkk. 52. —
kdy. V míře válku múdro ž. Rkk. 40. —
co od koho. Ot Boha nám milosť ždáti
chvalno. Rkk. 53. — s infinit. Na mé líce
žréci (zřieti) ždúce. Kat. 44.

Ždatý, gepresst (ždmu). Kmín skrze ruchu
ž. Mus.

Ždava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Ždavý = žádavý. Slov. Ha, ľud marný,
chleboždavý, ľud bez duše zvlnenia. Phld.
III. 3. 280.

Žděř, i, f. Ž. kamene (otvor v něm). Vz
Zděř. Rgl.

Ždercnouti, cnul a cl, ut, utí = rukou
silně strčiti, mit der Hand stossen. — koho.
U N. Brod. Holk.

Žděřec, řce, m., Siertsch, ves u Dubé.
PL. Vz Blk. Kfsk. 18., 782., Arch. III. 484.

Zděrky, ů, m. = nuky v mlíce vařené.
U Frenštátu. Dřk.

Ždětín, a, m., ves u Plumlova. Tč.

Ždibec, bce, ždibek, bku, ždibel, ble, m.
= malý kousek něčeho, drobek, das Bröck-
lein. Cf. Žďabek. Us. Hrp., Ktk., Knrz.,
Bkř. Ždibek mýdla. Dch. Ale s takovým
ždibcem na trh, kam to číhá (čelí)? Ehr.
17. Nemám másla ani ždibec, ani ždibek,
ani žďabec. Us. u Bolesl. Hnšk.

Ždibek, vz Ždibec.

Ždibínek, nku, m. = ždibec.

Ždibítek, tku, m. = malý ždibec. Us.
Knrz.

Ždichna, y, m. os. jrn. Ž. Jiří. Vz Blk.
Kfsk. 1134.

Ždikovice, dle Budějovice. Vz Sdl. Hrad.
III. 194.

Ždímací, Auswind-, Winde-. Ž. bidlo,
D., stroj. NA. IV. 51., Dch., válec. Wld.,
Prm.

Ždimadlo. ždímadlo, a, n. = stroj na
ždímání prádla, die Auswindmaschine, Ring-
maschine, Wringmschine, Ausringmaschine.
Dch., Šp. Ž. na prádlo. Dch., Wld. Ž. od-
středivé, die Centrifugaltrockenmaschine. Mj.

Ždimadlový válec. Vz Ždímací. Wld.

Ždímák, u, m. = bidlo k ždímání, beim
Weissgärber der Windeknittel, Windestock,
die Windestange. Šp., Dch. Ž. na prádlo =
ždimadlo. Dch.

Ždímal, a. ždímálek, lka, m. = lakomec,
který peníze ždímá, der Geizhals. Lpř., Kšť.

Ždímálek, vz Ždímal.

Ždímárna, y, f. = místo, kde se ždímá,
das Auswindlokale. Ž. chudých kapes =
drahá hospoda. Us. Dch.

Ždímati, ždmouti, ždmu, ul, ut, utí; ždíti,
žďal, žďat, ždětí; ždímávati = tisknouti,
hněsti, drucken, pressen, winden; mokrosť
vytlačovati (kroucením, tlakem), winden.
Ž. místo: žímati, v strslov. ožímati = vy-
tlačovati. Ht., Bž. 49. — co: prádlo. Ždíme
měšec, každý groš (šetří, houževnatě drží).
Dch., Ntk. Ždímá čepici (mačká jsa v roz-
pacích). Us. Rjšk. — co komu: ruku (tisk-

nouti). Jg. — co (čím): mokré prádlo,
D., přízi, Sych., prádlo rukama, strojem.
Někoho lichvou ž., Jem. bewuchern. Dch.
— koho jak: na krev (utiskovati). Us.
Kšá.— kde: prádlo v ruce (rukou) ž. Uh.
Hrad. Tč. — se. Svěrák se ždíme (tře).
Vz Včř. Z. II. 19.

Ždímy, pl. m. Rýmy ždímy (o neoheb-
ném rymování, reim' dich oder ich fress
dich. Dch.

Ždimka, y, f., Korkquetsche. Us. Šk.

Ždírec, rce, m., Seelenz, ves u Polné;
Sehrlenz, ves u Něm. Brodu; Ždiretz, vsi
a) u N. Paky, b) u Chotěboře, c) u Blovic.
Cf. Blk. Kfsk. 933., 570., 1098., Sdl. IV.
308.

Ždírnice zadní, Hinter-Zdirnitz, ves u
Kalné, Ž. přední, Vorder-Zdirnitz, u Kalné
u N. Paky. PL.

Ždíti, vz Ždímati. Cf. Bž. 183.

Ždmouti, vz Ždímati.

Žďourati, vz Žďárati.

Žďov, a, m., Gestob, ves u Radonic v Ka-
daňsku. PL. Vz Alk. Kfsk. 722.

Ždrcati koho = vybiti, durchprügeln.
Který pasák nejpozději přižene, tomu říkají
záprtek, a zdrcají jej. Mor. Šd.

Ždrejchati = do někoho slovy rýpati.
Dh.

Ždu, vz Ždáti.

Žducati, žducnouti, cnul a cl, ut, utí =
trkati, mit der Stirn, mit den Hörnern stos-
sen. Baran žduc (duc)! Cf. Ducnouti. Slez.
Šd. Ta kráva má jenom jeden roh, ale prece
by žducla. Šd.

Ždúce, zastr. = očekávajíce. Kat. 334.,
780. Vz Ždáti.

Žduch, u, m., der Stoss. Někomu do
žeber ž. dáti; na kulečníku dobrý, špatný
ž. udělati. Na Mor. Té. Vz Žduchanec.

Žduchač, e, m. = zbojník. Ale oni Ho-
vězané na zbojníky neb ž-če hvízdali a
volali. Přiběhlo pět těch ž-čův. Pk. Vojny
na Vsacku. 1717.

Žduchanec, nce, m. = žďuch, šťouchnutí.
Us. Vck. Dej mu ž., až se svalí. Šd. Do
zad někomu ž. dáti. Té.

Žduchati, žduchnouti = šťouchati, stos-
sen. Mor. Vck., Mtl., Škd. — koho. Brt.
S. 98. — kam. Žduchnu do něho. Čes.
mor. ps. 206. — čím: pěstí. Us. Tč.

Ždulec, lce, m. = menší prohlubeň do
země okolo žumpy při hře na svini; v něm
se při odrážení svině drží hůl. Us. Vrů.

Ždúrati, ždúrnouti, nul, ut, utí = str-
kati, stossen. Berané ždúrají. Slez. Šd. —
koho. Ždúrni ho! Na Mor. a Slov. Šd. —
co kam. Ždúrni sem tu kuli. Šd. Ždúrni
do něho. Šd., Vck. — Brt. D. 303.

Ždurchati = strkati, stossen. Cf. Ždú-
rati. Na Hané. Bkř.

Žduřiti kam (do koho) = drknouti,
stossen. Na Slov. a Mor. Kch., Tč.

Ždurkati, ždurknouti, knul a kl, ut, utí,
stossen. — co, koho čím: kyjem. Mor. Tč.