Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |
|
|||
788
|
|||
|
|||
zdě ždáchu. Rkk. 46. Komu drah živótek,
tomu v Taterech milosti ž. Rkk. 52. — kdy. V míře válku múdro ž. Rkk. 40. — co od koho. Ot Boha nám milosť ždáti chvalno. Rkk. 53. — s infinit. Na mé líce žréci (zřieti) ždúce. Kat. 44. Ždatý, gepresst (ždmu). Kmín skrze ruchu
ž. Mus. Ždava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Ždavý = žádavý. Slov. Ha, ľud marný,
chleboždavý, ľud bez duše zvlnenia. Phld. III. 3. 280. Žděř, i, f. Ž. kamene (otvor v něm). Vz
Zděř. Rgl. Ždercnouti, cnul a cl, ut, utí = rukou
silně strčiti, mit der Hand stossen. — koho. U N. Brod. Holk. Žděřec, řce, m., Siertsch, ves u Dubé.
PL. Vz Blk. Kfsk. 18., 782., Arch. III. 484. Zděrky, ů, m. = nuky v mlíce vařené.
U Frenštátu. Dřk. Ždětín, a, m., ves u Plumlova. Tč.
Ždibec, bce, ždibek, bku, ždibel, ble, m.
= malý kousek něčeho, drobek, das Bröck- lein. Cf. Žďabek. Us. Hrp., Ktk., Knrz., Bkř. Ždibek mýdla. Dch. Ale s takovým ždibcem na trh, kam to číhá (čelí)? Ehr. 17. Nemám másla ani ždibec, ani ždibek, ani žďabec. Us. u Bolesl. Hnšk. Ždibek, vz Ždibec.
Ždibínek, nku, m. = ždibec.
Ždibítek, tku, m. = malý ždibec. Us.
Knrz. Ždichna, y, m. os. jrn. Ž. Jiří. Vz Blk.
Kfsk. 1134. Ždikovice, dle Budějovice. Vz Sdl. Hrad.
III. 194. Ždímací, Auswind-, Winde-. Ž. bidlo,
D., stroj. NA. IV. 51., Dch., válec. Wld., Prm. Ždimadlo. ždímadlo, a, n. = stroj na
ždímání prádla, die Auswindmaschine, Ring- maschine, Wringmschine, Ausringmaschine. Dch., Šp. Ž. na prádlo. Dch., Wld. Ž. od- středivé, die Centrifugaltrockenmaschine. Mj. Ždimadlový válec. Vz Ždímací. Wld.
Ždímák, u, m. = bidlo k ždímání, beim
Weissgärber der Windeknittel, Windestock, die Windestange. Šp., Dch. Ž. na prádlo = ždimadlo. Dch. Ždímal, a. ždímálek, lka, m. = lakomec,
který peníze ždímá, der Geizhals. Lpř., Kšť. Ždímálek, vz Ždímal.
Ždímárna, y, f. = místo, kde se ždímá,
das Auswindlokale. Ž. chudých kapes = drahá hospoda. Us. Dch. Ždímati, ždmouti, ždmu, ul, ut, utí; ždíti,
žďal, žďat, ždětí; ždímávati = tisknouti, hněsti, drucken, pressen, winden; mokrosť vytlačovati (kroucením, tlakem), winden. Ž. místo: žímati, v strslov. ožímati = vy- tlačovati. Ht., Bž. 49. — co: prádlo. Ždíme měšec, každý groš (šetří, houževnatě drží). Dch., Ntk. Ždímá čepici (mačká jsa v roz- pacích). Us. Rjšk. — co komu: ruku (tisk- |
nouti). Jg. — co (čím): mokré prádlo,
D., přízi, Sych., prádlo rukama, strojem. Někoho lichvou ž., Jem. bewuchern. Dch. — koho jak: na krev (utiskovati). Us. Kšá.— kde: prádlo v ruce (rukou) ž. Uh. Hrad. Tč. — se. Svěrák se ždíme (tře). Vz Včř. Z. II. 19. Ždímy, pl. m. Rýmy ždímy (o neoheb-
ném rymování, reim' dich oder ich fress dich. Dch. Ždimka, y, f., Korkquetsche. Us. Šk.
Ždírec, rce, m., Seelenz, ves u Polné;
Sehrlenz, ves u Něm. Brodu; Ždiretz, vsi a) u N. Paky, b) u Chotěboře, c) u Blovic. Cf. Blk. Kfsk. 933., 570., 1098., Sdl. IV. 308. Ždírnice zadní, Hinter-Zdirnitz, ves u
Kalné, Ž. přední, Vorder-Zdirnitz, u Kalné u N. Paky. PL. Ždíti, vz Ždímati. Cf. Bž. 183.
Ždmouti, vz Ždímati.
Žďourati, vz Žďárati.
Žďov, a, m., Gestob, ves u Radonic v Ka-
daňsku. PL. Vz Alk. Kfsk. 722. Ždrcati koho = vybiti, durchprügeln.
Který pasák nejpozději přižene, tomu říkají záprtek, a zdrcají jej. Mor. Šd. Ždrejchati = do někoho slovy rýpati.
Dh. Ždu, vz Ždáti.
Žducati, žducnouti, cnul a cl, ut, utí =
trkati, mit der Stirn, mit den Hörnern stos- sen. Baran žduc (duc)! Cf. Ducnouti. Slez. Šd. Ta kráva má jenom jeden roh, ale prece by žducla. Šd. Ždúce, zastr. = očekávajíce. Kat. 334.,
780. Vz Ždáti. Žduch, u, m., der Stoss. Někomu do
žeber ž. dáti; na kulečníku dobrý, špatný ž. udělati. Na Mor. Té. Vz Žduchanec. Žduchač, e, m. = zbojník. Ale oni Ho-
vězané na zbojníky neb ž-če hvízdali a volali. Přiběhlo pět těch ž-čův. Pk. Vojny na Vsacku. 1717. Žduchanec, nce, m. = žďuch, šťouchnutí.
Us. Vck. Dej mu ž., až se svalí. Šd. Do zad někomu ž. dáti. Té. Žduchati, žduchnouti = šťouchati, stos-
sen. Mor. Vck., Mtl., Škd. — koho. Brt. S. 98. — kam. Žduchnu do něho. Čes. mor. ps. 206. — čím: pěstí. Us. Tč. Ždulec, lce, m. = menší prohlubeň do
země okolo žumpy při hře na svini; v něm se při odrážení svině drží hůl. Us. Vrů. Ždúrati, ždúrnouti, nul, ut, utí = str-
kati, stossen. Berané ždúrají. Slez. Šd. — koho. Ždúrni ho! Na Mor. a Slov. Šd. — co kam. Ždúrni sem tu kuli. Šd. Ždúrni do něho. Šd., Vck. — Brt. D. 303. Ždurchati = strkati, stossen. Cf. Ždú-
rati. Na Hané. Bkř. Žduřiti kam (do koho) = drknouti,
stossen. Na Slov. a Mor. Kch., Tč. Ždurkati, ždurknouti, knul a kl, ut, utí,
stossen. — co, koho čím: kyjem. Mor. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (787)  Strana:788  Další (789) |