790

ťa doprovodil k stavu manželskému; Rozo-
sielá svatóm koláč, že mu bude zajtra so-
báš. Koll. Zp. I. 72., 100., 223., 244., 340. —
Poznam. Ne zřídka jdou před že výrazy:
proto, z té příčiny, tím, v tom atd. Zk. —
3. = aby po slovesech prošení, napomínání,
poroučení, dass, damit, ut. Vám poroučím,
źe s ním o všecko účet učiníte a jej spo-
kojíte. Žer. Pros, dzevčatko, Boha, žebys
byla moja. Koll. Zp. I. 216. — 4. Ve vě-
tách připouštěcích = ačkoliv, dejme tomu
že. Nebo že jsem upadla, zase vstanu. Br.—
5. O čase. Přijdou dnové, že je navštívím.
Br. — 6. O účinku nebo sousledku. Ve
větách účinkových (sousledných) — dass, so
dass, ut — pojí se s indik., když se účinek
za věc skutečnou soudí; s konditionalem,
když účinek se závislým býti mysli na ji-
ných okolnostech. Ctnosť jest taková věc,
že služebníka svého neopustí. Mudr. Roucho
tak mokré bylo, že by z něho štědře vodu
vyždímal. Let. (Zk.). Jest to tak těžké, že
toho pozdvihnouti nelze. Dám ti facku, ež
upadneš. Slez. Šd. Lodie bez vesla větry
klácena bývá tak dlúho, že (= až) sě o skalé
rozbie. Hugo. Cf. Brt. S. 3. vyd. 134. —
7. Ve větách vylučovacích sbíhá se ve spo-
jeních : jenom že, jediné že, toliko že, kromě
že, než že, leč že, mimo to že. Co jiného
z toho zavříti máme, než že ho jiný duch
zlý spravoval. 1 já ľubím, len že tajne.
Koll. Zp. I. 93. Mimo to, že barvy jest
černé, i to při dřevě se vidí atd. V z Věta
vylučovací. — 8. Ve větách účelných. Otvá-
řejte bránu peknú malovanú, že si ja ne-
zlámem venček z majoránu. Btt. Sp. 18.
Kvitni že nám, kvitni, naša jarpanička, žeby
padla krása na tie naše liečka, krása na
dievčatá a na chlapce sila, žeby nám slo-
venská rodina ožila; Svieť mesiačik v noci
a slniečko vo dne, žeby nám vždy bolo
na tom svete hodne; Pán Boh nás pože-
hnaj i náš úrad celý, žeby bol striezlivý a
za pravdu smelý. Phld. IV. 463., 465., 471.
Stúpaj, koník, stúpaj, stúpaj pomaličky,
žeby sme dnes došli k tej mojej Aničky.
Sl. spv. 18. (Niesla bych mu) na poludnie
vody a na večer vína, žeby mi prekvital,
ako tá kalina. Sb. sl. ps. II. 1. 35. Keď ho
zabili, kríž uderili, že by sa dievky pri
ňom modlily; Mosím jej tu šatku vrátiť,
žeby neplakala; Nech mi podá ruku, srdce,
že nebledne moje líce (aby nebledlo); Dá-
vali mi starú babu, že by som ji miloval,
vrabce žitko vyzobali, a ja by som plevy
bral. Koll. Zp. II. 31., I. 199., 217., 272. —

9. Ve větách podmíněčných. Pravil, že by
mu ji dal, kdyby ji měl. T. V těchto větách
se že vypouští i klade se prosté by. —

10. Ve větách tázacích. Že klade se někdy
ve větách tázacích, chceme li právě opak
toho, čeho se dotazujeme, označiti za mínění
své. Já že jsem to udělal ? Kos. Ty že o tom
nic nevíš? Vz Brt. S. 3. vyd. 11. Vz Otázka
(II. 439. b. 25. ř. sh.). — 11. Ve větách roz-
lučovacích. Buď že pijeme aneb jíme, Boha
na paměti mějmež. Sych. Buď že mám dě-
lati buď že nic. Berg. — 12. Provází po-
hnutí vnitřní, nevoli, žalosť, podivení atd.,
ve větách zvolacích. Ba že! Že to dostanu!

Přijdeš k nám? Jako že, ja wohl! Pravda
že! Us. Dch. Že se nestydíš! Us. Ale že
ma nekatuj! Sb. sl. ps. I. 104. Že pak nejde!
Us. Žes přišel! Us. Že jsme tak hloupí byli!
Br. Cf. Brt. S. 3. vyd. 30., Slovník IV. 650.
a., Zvolání. — 13. Spojkou že uvádí se řeč
nepřímá, ale někdy také přímá. Cf. Brt, S.
3. vyd. 148., Řeč (přímá, nepřímá). A Mahda
začla odpírati, žeť nejsem vinna. NB. Tč.
118. On ho viní, že mu vzal strom. Povídal,
že hned přijde. Že prý hned přijde. Že prý
tam nebyl. Že prý ho neviděl. Že prý nechce.
Že nesmí, že prý by dostal. Us. Šd. Ak mi
ho (kosák) nakuje, budem že já ráda. Pri
brodě na vodě koně vodu pijú, varaj' že
sa, milý, že ťa nezabijú. Koll. Zp. I. 293.,
II. 99. A kterak jí slíbil, že u něho bez-
pečna budu s koňmi svými; K prvé jsem
pravil, že jsem za činy vyfrajmarčil; Na to
Brk mluví, že mi Nenie potřebí mnoho na
tu žalobu odpovídati, než na těch svědcích
prestává; Syn její mluvil na smrtedlné po-
steli, že od žádného toho nemám než od
Janečka; Ona jest jim odpověděla pod svú
duší, že jsem nevzala; Počekaj mi, až bude
po vinném bránie, že já tobě dám; Mluvil
jim tak, aby se jeho přidrželi, že vás nikdy
opustiti nechci a toho statku nikam ne-
obraceti nežli Vám; Dále se jest též Kuna
té Korduly ptala, tu-li klíče chová? A ona
řekla, že tu chovám ty klíče za obručí. NB.
Tč. 6., 10., 66., 96., 119., 133., 206., 214.
Ale on odpověděl, že jsem mu nevzal nic.
Us. Zk. — 14. Ve větách vylučovacích. Radšej
ťa mám, že (= než) mamička tvoja. Sl. ps.
354. Nevydávaj sa ty, dievča, ešte, lepšie
je dievčatu, že neveste (= než neveste). Sl.
spv. I. 30. Vz Slov. IV. 653. a. — 15. Ve
větách pleonastických. Chtěli jsme že k Vám
ít. Šél na rolí že prasatom na trávu. Na
Zlinsku. Brt. — 16. Ve větách ohavných.
Vz Věta (IV. 655. b.), Obavný, Brt. S. 3.
vyd. 134. — co, vz Co, 11. — 17. S pří-
klonným ť. Žeť jest ještě přišel. Ros. —

18. Že žeť silněji stvrzuje. Že (žeť) nedám!
Ros. Žeť bylo mílo na to se dívati. Ros. —

19. Žež (zastr.) = že. St. skl. — Pozn. Že
se nemá od své věty odtrhovati. Pravilo se,
že, kdyby byl šel přes Brandýs, byl by
došel o den dříve, lépe tedy: Pravilo se,
kdyby byl šel přes Brandýs, že by byl došel
o den dříve. Šb. — Vz ostatně Konditional
XII., XIII., 1. Pozn., Věta.

Žé = žet, slov. žeť, litera: Ž. Šd.

Žeberk, a, m., Seeberg, sešlý hrad u Eisen-
berka. Vz S. N. XI. 317., VIII. 213. Z Že-
berka, panský rod, jenž nazýval se původně
z Elsterberka, Vz S. N., Blk. Kfsk. 1462.,
Tk. I. 197., IV. 746.

Žebérko, vz Řebro.

Žebérkovati, rippen. Sl. les.

Žebérkovatý, vz Řeberkovatý.

Žebernatka (vz Řebernatka), y, f. Ž-ky,
ctenophorae, medusy, mají vejčité, válcovité
ba i do šířky roztažené tělo s dvěma otvory
životními. a) Ž-tky oblé, boroida, mají tělo
oblé a ústa veliká bez chapadel. Ž. vejčitá,
boroë Forskali, b) Ž-ky ploské, callianirida.