791

Pás Venušin, cestum Veneris. Vz Frč. 41.,
Schd. II. 541.

Žebernatý = žebra mající, gerippt, rippig.
Krok. Ž. list, Us., nažka. S. N. V. 151.

Žeberní, vz Řeberní.

Žebernice, e, f., das Rippenfell. Rk. Ž.
dřevěná, der Rippenbalken. Sl. les.

Žebernožilnatý, když žíly nepravidelně
rozvětvené se vúšťují n. p. na listech pod-
ražce obecného, adernervig. Rst. 527.

Žebetín, a. m., Žebetein, Schebetein, ves
u Brna. Tč., PL. Žebetínským převzdívají
sousedé bystrčtí: ,Žeběcky rêbêčkê', po-
něvadž e ve slově rêbê (ryby) vyslovují
hodně široce. Brt. v Osv. 1884. 31., Sbtk.
Krat. h. 217.

Žebice, dle Budějovice, zašlá ves v Bolesl.
Vz Blk. Kfsk. 18., 782. — Ž., Žebitz, sa-
mota u Ml. Boleslavi, u Skalska.

Žebín, a, m., místní jm. Sdl. Hrad. IV.
325.

Žebinec, nce, m., Auerhahn, samota u
Chlumce u Budějov. PL.

Žebírko, a, n., vz Žebro.

Žebírník, a, m. = člověk suchý, hubený.
Ty vypadáš jako ž. U Rychn. Ntk.

Žebletín, a, m., Sebeltitz, ves u Doupova.
PL. Vz Blk. Kfsk. 943.

Žebnice, dle Budějovice, místní jm. Tk.
III. 429 , V. 265.

Žebr, u, m. = žebrání, das Betteln, Bettel-
handwerk. Oddati se žebru; šel na žebr;
žebrem choditi. Us. Č.

Žebř (vz Řebř), e, m. = řebřík, die Leiter.
Mor. Mtl., Vk., Dřk. Ty by si mně musel
taký ž. udělať, co bych tam mohla vylézti.
Sš. P. 702.

Žebra, pl., n., vz Žebro.

Žebrací, Bettel-. Ž. list, der Bettelbrief.
J. tr.

Žebrácky, bettelhaft. Ž. žíti. Us.

Žebrácký (m. žebráčský) = co žebráku
přísluší, Bettler-, Bettel-. Ž. mošna. Sych
K ž. mošně přijíti. Pam. kut. Ž. průvodní
list (žebrací), vši, zvyk atd. Us. Ž. pochůzka,
der Bettelgang, pýcha, der Bettelstolz; Ž.
hůl špatná podpora. Dch. Ž. polívka (chle-
bová), Kšá., Kčr., Brnt., hůl. Čch. Mch. 108.
Přivedl to na ž-kou hůl. Us. Kšť. Ž-kou
kapsou smrděti = ničeho nemíti. Wtr. v Osv.
Ž život vésti. Us. Tč. Predca mi je milšá
ž. palica lež ta zbroj zbojnická a s ňou
šibenica. Koll. Zp. I. 354. Spaňje (spaní)
ž-ké kochaňje. Phld. I. 2. 7. Marnotratník
jest blázen, který své jmění na to obětuje,
aby do řádu ž-kého přijat byl. Kmp. Č. 95.
Z kterého domu se vystěhuje pilnosť, do
toho vchází žebrácký pytel. Vz Lenosť. Lb.
Dlhé spanie žobrácke kochanie. Slov. Zátur.
Vyšiel na žobrácku palicu (stal se žebrákem).
Slov. Zátur. Panská huba, žebrácká kapsa.
č. M. 98. — Ž. noc = noční toulání roz-
pustilých milovníkův. D., Sych. Ž. noc =
vohlady t. j. když v sobotu večer pacholci
své milé navštěvují. Sl. ps. Šf. II. 37. Vy
březovské děvčatka, krajní noc vám ide

(ohlední, žebrácká). Sš. P. 396. U Čechů se
tento pěkný, nevinný staroslavský obyčej
(zálety), nepříjemným jménem ,ž-ká noc'
nazývá. Koll. Zp. I. 442. — Ž. vši = semeno
třebule obecné. Rštp. 757. — Ž. knoflíky =
plod lopuchy. U Bydž. Kšť. — Ž., ého, m ,
os.Jm. Jir. Ruk. II. 368.

Žebráctví, n., mendicitas, die Bettelei.
V., Ž. wit. 106. 10.

Žebráctvo, a, n. = žebráci, die Bettler,
das Bettelvolk. Zlob., Tč., Lpř. Děj. I. 20.

Žebrač, i, f. = žebráctvo, chudina, die
Bettler. Na Slov. Šd. — Ž., hrad u Osvětína.
Pal. Děj. IV. 1. 440.

Žebračan, a, m., obyvatel města Žebráka.
Štulc. I. 177.

1. Žebráče, ete, n., das Bettelkind. Dch.

2. Žebráče, pl., osada u Čechovic ve

Slez. Tč.

Žebráček, čka, m., vz Žebrák.

Žebračí hůl, Bettler-, Bettel. St. skl. V.
207., Anth. Jir. I. 3. vyd. XI. V ž-čiech
šatech na cestu se vypravil. BN. Panské
spaní, ž. snídání. Mus. Ž. kabela. Brt.

Žebráčík, a, m., der Bettler. Já biedný
ž., muoj priatel mesiačík, priatelka palička,
stodola kapsička. Koll. Zp. I. 353. Biedny
ž. Db. Sl. pov. I. 204.

Žebračina, y, f. = žebráctvo. Mor. Sd,,
Vck. Ať mi ta ž. do domu již nevstoupí,
das Bettelgesindel. Šd.

Žebračisko, a, m. = špatný, odporný
žebrák, ein widerwärtiger, ekelhafter Bettler.
Mor. Tč.

Žebračiti, il, ení, schnorren, als Bettler
herumziehen, den Bettler spielen, kargen.
Us. Tč,, Dch. — s čím. S voskem tatínek
už všelijak ž-čí (spoří). U Rychn. Ntk. —
se = přiváděti se na mizinu, okrádati se,
sich bestehlen; jako žebrák žíti, ein Bettler-
leben führen, elend leben. Sd. Otec darmo
se žebračí, když se hoch ničemu učiti nechce.
Us. Kšť. — Ž. = žebrati. Slov. Bern.

Žebračka, y, f. = žena žebrající, die
Bettlerin, das Bettelweib. Žebractě, dat. =
žebračce. U Mošovec na Slov. Koll. IV. 105.
Mladá mlsačka, stará žebračka. Sb. uč. —
Ž. = žebrácká (chlebová) polévka (někdy se
smetanou a vejci, má-li býti dobra), chlebovka,
žebrákovice, varmuže, die Brod-, Bettlersuppe.
Chlebová polívka s pivem, s podmáslím, pro
nemocné, s vínem. Us. Šp. Ž.= omáčka
chudých, Armeleutesauce. Šp. — Ž. = ba-
bince, žebračna, podvěží, síňka u kostela,
kde žebráci sedávají. Mor. Vck., Šd. —
Ž. = výstupek u dveří do chalupy. Domovní
dvéře obezděny jsou výstupkem, jemuž v ně-
kterých osadách žebračka říkají. Hanácky:
žudr. Vz toto. Brt. L. N. II. 10., Hrb., Ktk.
— Ž. das Armenhaus, Gemeindearmenhaus.
Mor. Šd. — Ž., hospoda u Hlinska na Mor.
Tč. — Ž., les u Přerova. Pk. — Ž. = stu-
dánka a její okolí u Vsetína na Mor. Vck.

Žebračna, y, f. = předsíň u kosteía. Vz
Žebračka. Mor. Kld. I. 309. U ž-čny se
modlila. Kld. II. 151.

Žebračně = žebrácky. Slov. Bern.