792

Žebračnica, e, f. = žebračna. Slov. Bern.

Žebračný = žebravý, bettelnd. Slov. Bern.

Žebrák, žebráčík, na Slov. také žobrák,
a, žebráček, čka, m. = kdo žebrá, chudý,
chodec, der Bettler, Bettelmann. V. O pů-
vodu vz Mz. 377., Bdl. v Mtc. 1880. 105.;
jest nejistý. Ž-kuov, chodcuov a pastýřuov
škodných vyzdvihování. Zř. zem. Jir. R.
25. Stal se z něho hotový (učiněný) žebrák,
er ist ein aufgelegter Bettler geworden;
Chodí (otrhaný) jako ž (jsa chudobně oděn);
Ž. ze řemesla, ein Professionsbettler. Us.
Dcn. Budeš-li tak hospodařiť, půjdeš odtud
žebrákem. Us. Brt. Dyť je to ž. (o hubeném
koni). U Kunvald. Msk. Modlete se, žebráci,
za mého milého, aby mi dal pán Bůh do
rána jiného. Sš. P. 130. Bůh mne zachraň
před schudlým boháčem a před bohatým
žebrákem. Exc. Ľudia boží, ľudia, nechže
vás prebudia husličky biedného ž-ka slepého;
Já žebráček starý, nesmiem jít do fary, nebo
se bojím, že zle obstojím, keď si pýtám
dary. Koll. Zp. I. 353., 354. Je z něho holý
ž.; Poručil ž-kům n. na žebráky 100 zl. Us.
Šd. Nechcela za mňa ísť, že nemám kabata,
a teraz by išla trebárs za ž-ka. Sl. ps. 341.
Páni a žebráci nejsou jednací. Mor. Tč. Vím,
že nechceš, milý synu, zostati ž-kem, tehdy
nebuď krem potreby darebným ležákem.
Slov. Tč. Lepší ž. púhý než ten, co má
dluhy. Mor. Tč. To je pán! Žebráci mu
říkají: Bratře! Jir. Ves. čt. 359. Korhel
(piják) remeselník ž-kom sa stává. Na Slov.
Tč. Každý ž. svou mošnu chválí; Ž. právě
tak nerad se loučí se svou chudobou, jako
král se svou slávou; Z. ž-ku závidí (cf.
Záviděl lysý holému). Bž., Šd. Kde není
ž-ků, tam dvojí almužnu dávají. Pk. Čím
viac pijem, tým mám ešte vätší smäd, keď
sa tycenem, je mi každý žobrák brat; no už
vari vínko, to je hrozný kat. Ppk. I. 148.
Sedeli žobráci strežúce na pútnikov ako
pavúk na muchu. Zbr. Báj. (dod. 49.). Žo-
brákovi i kepeň (plášť) brat. Mt. S. I. 128.
Sejúc zrno hovor: Toto vtáčkom, toto bo-
báčkom, toto žobráčkom a toto mně. Ib. I.
203. Hanblivý žobrák naveky prázdnu kapsu
má; Osievame múku v širokom klobúku, čo
naosievame, to žobrákom dáme (hovoria ký-
vajúc deti za hlav, akoby osievali). Slov.
Zátur. Pyšný ž. nic nevyžebře. Kom. Ně-
koho na ž-ka přivésti. Us. Ž. od (ze) zvyku.
Šm. Mošny od ž-ka žádati. Jg. Nepýtaj od
žobráka palicu. Slov. Mtc. Sl. I. 122. Prosíš
mošny od žebráka a holi od ovčáka (čeho
oni sami potřebují. Odbytí prosícího). Jg.,
Lb. Jestli (ač) ž. syt, ale mošna není (nic.
Vz Nesyta). Jg., Č., Lb. Horší je od žobráka
(bídný, nuzný). Zátur. Na vsi žebráci a ve
škole žáci vždy novým představeným se
radují. Bž. exc. Starý dvořák, hotový žebrák.
Mus., Pk. Má to v prstech jako slepý housle
a ž. veš. Stál statečně jako ž. u cesty (vz
Bojácnosť); Lekl se toho jako ž. groše. Č.
Dej ž-ku hůl a pohůnkovi bič a snadno od
něho neupustí; Mladí ležáci, staří ž-ci (Š.
a Ž., Tč., Bž., Šd., Sb. uč.); Mladý voják,
starý ž.; Marnotratný je ž. Budoucí a skupec
věčný; Když se ž. na koně dostane, ani
čert ho nedohoní. Pk. Požičaj žobrákovi

koňa a utečie ti aj s ním; Mlady ž., starý
zloděj. Mt. S. I. 123. — Ž. = mrzák, der
Krüppel. Na Mor. Kd., Brt., Vck. Jsem ž.,
říká o sobě i ženská. Kd. — Ž., u, m. =
haděnec, liščí ocas, vlčí ocas, panská láska,
echium, der Natterkopf, rostl. Vz Slb. 364.
Ž. = dvojzubka, bidens, rostl. Pres!. S. N. XI.
317., I. 700. — Žebráček, čku, m. = žebračka,
chlebová polévka. U Chocně. Ktk. Tak říkali
ve 14. stol. polévce, pro niž žáčkové že-
bráčkové k sousedům chodívali. Zk. v Mus.
1880. 462. — Žebrák = jídlo z vajec, kvásku
a housek. Peče se. U Loučimi. Psčk. —
Ž., ž-ky =provrtané desky u zadní a přední
části plti, přes něž jsou zaraženy svořeně
pro vesla. Poněvadž tyto desky provrtáním
a naražením plti na břeh mnoho se poško-
zují, proto slují žebráky. Na mor. Val. Vck.
— To sú ž-ky = hubené koně. Mor. Brt. D.
303. — Ž., a, m., něm. Žebrák, město v Be-
rounsku. Vz S. N., Tk. III. 664., IV. 746.,
VI. 358., Tk. Ž. 228., Sdl. IV. 221. V Ž-ce
věšeli jen domácí lidi na šibenici (aby jí
věšením lidí cizích mnoho neopotřebovali);
Také se nesmí Žebráčanům říci, že jsou
omáčkáři. Vz Sbtk. Krat. h. 138. Ž., ves
u Dobříše; několik domků u Bilska ve Slez.;
pila u Břežnice; něm. Petlarn, ves u Tachova.
PL. — Ž. rybník. Žer. Záp. I. 36., 76., 87.

Žebrákov, a, m., Žebrákow, vsi u Mi-
levska, u Světlé, u Dobříše. PL. Vz Blk.
Kfsk. 701., 647, Tk. III. 88. — Ž. dvůr,
vz ib. 620. — Ž., zaniklá tvrz a ves blíže
Hrabi u Vyškovic. 1496. Pk. 2. pr. 39. —
Ž. = trať polí v Liptálsku na Vsacku. Vck.

Žebrákovice, e, f. = žebračka, chlebová
polévka. Na mor. Val. Vck.

Žebrákův, -ova, -ovo, dem Bettler gehörig,
Bettler-. Ž-kův dík je klíč k nebesům; Janda.
v Mt. 1. 1871. O Bočkovi 35. Prosíš mošny
ž-vy. Bž.

Žebrakyně, ě, f. = žebračka, die Bettlerin.
Ros. Na Slov. Bern.

Žebral, a, m. — škemral. 1548. Jir.

Žebrání, n., das Betteln. Pyšný žebrák
ž-ním nic nevyžebře. Kom. Ž. po ulicích,
die Strassenbettelei. J. tr. Trebas já ubohý
po žebrání chodím, na silu neberiem, nikomu
neškodím. Koll. Zp. I. 354. Páričkova paní
chodí po ž., Páričok velký pán, nosí jej
kapsu sám. Koll. Zp. I. 354. Ž-ním se ob-
choditi. Hr. rk. 22. b. Až já půjdu po ž.
Sl. ps. 197.

Žebranina, y, f., die Bettelei. Us. Tč.

Žebraný; -án, a, o, gebettelt. Měl pěkný
majetek a včil chodí žebraným chlebem;
Vyhoral sem a mám leda trochu toho ž-ho
chleba. Slez. Šd. Vz Žebrati.

Žebrati, žebrám a žebři a žebřu, žebřeš,
žebře, žebřeme, žebřete, žebří; žebrej a
žebři, žebřete; žebraje, žebře, žebřúc (Gb.),
bral, án, ání; žebrávati = almužny prositi,
betteln; velmi prositi, žadoniti, zudringlich,
unaufhörlich bitten. Vz Mazati. — abs. Každý
ho chválí, a přec ho nechají ž. Us. Ž-ti se
zapovídá. J. tr. Robiť na teba nevládzem,
žobrat by nám hanba bylo. Dbš. Sl. pov.
I. 173. Ty máš přieliš a druhý žebře. Št.