793

Uč. 140. a. Sedieše u cesty žebřie. ZN. —
čeho. Almužny ž. musil. Hlas. Ž. chleba.
Háj. Slepý almužny žebře. Brt. S. 3. vyd.
44. Chleba žebříce. Hugo 99. Chleba u sou-
sedů. Us. Tč. Umění jde žebrat chleba. V.
Šel žebrat chleba. Ros. (Ve dvou posledních
příkladech gt. také za příčinou supina). —
komu čeho: chleba rodičům. V. Dy ně-
možetě dělati, iditě si chleba ž. Sš. P. 119.
— kde: po ulicích, po vsech, v městě (po
městě). Ž. u koho. Chč. 381. Než bych šel
ž po světě. Us. Šd. — kde oč. Nemusil
u žádné ž. dlouho o hubičku. Sá. Osv. I.
182. — od koho. Bude od jiných ž. Rd.
zv. Aby žebral almužny od těch, co vcházeli
do chrámu. Sš. Sk. 35. Chleba od matky ž.
Zk. — s kým. Bodaj si takú vzal, čoby si
s ňou žebral. Koll. Zp. I. 122. — nač, na
koho. Bodaj si takú vzal, čo bys na ňu
žobral. Koll. Zp. I. 211. Nechce mu jí (fary)
stavěti, musí na ňu ž. Sš. P. 759.— zač:
za pomoc. J. Lpř. Za něčí lásku ž. Osv. V.
635. Ačkoli nikdy nebudeme ž. za rozšíření
našich hranic, nikdy přece nedopustíme jejich
súžení. Ddk. VI. 151. — kdy (jak). Byl
boháč a nyní žebrá. Us. Lenoch neoře pro
zimu, pročež ž. bude ve žni, ale nadarmo.
Kn. přísl. 20. 4. Ori, ori (orej), sedljáčik!
Ak nebudeš orati, budeš na rok žobrati.
Koll. zp. II. 133., Sh. sl. ps. I. 184. — kde
čeho kdy proč. Přede dveřmi velikým
mumláním chleba žebří. Jel. Enc. m. 60.
Lepší něco přátelům po smrti Nechati, než
z úzkosti v starém věku po domech ž. Na
Mor. Tč. — kde (s kým). Před kostelními
dveřmi s jinými žebře. Pass. Krivda za stol
sadla, pravda u dvier žobre. Na Slov. Tč.
Krivda sedí pri stole a pravda žobre u dverí.
Mt. S. I. 122. — se s čím. Chleba dostatek
nemají, každý rok se s ním žebrají. Lom.

Žebrávati, vz Žebrati.

Žebravec, vce, m., der Schnorrer. Dch.

Žebravý, bettelnd, Bettel-. Ž. žena, Ros.,
žák. Vz Sbn. 269. Ž. tulák, der Landes-
fechtbruder, Us. Dch., Návštěva, die Bettel-
visitte. Posp. Ž. mnich, Der Bettelmönch,
Mendikant. J. tr., Mus. 1880. 459., S. N. XI.
317. Vsichni (mniši) spolu podávají břímě
na žebravé mnichy. Jel. Enc. m. 70. Neboť
těm mlčelivým úfají svých duší lépe než
žebravým (mnichům). Chč. 381. Ž. lidé. Mus.
1880. 26. Ž. plíživosť tím bujněji v člověku
roste, čím výše jej posouvá na řebríku dů-
stojenství. Kos. v Km. 1884. 740.

Žebří, n. = žébřiny. Mor. Jsk., Bkř.

Žebřice, e, f., libanotis, die Heilwurz.
Ž. širolistá, l. vulgaris. Vz Rstp. 730. Ž.,
athamantha cervaria, die Bergpetersilie.

Žebříček, čku, m. = mečík obecný, gla-
diolus, die Siegwurz. Slb. 208. — Ž., achillea,
die Schafgarbe. Slb. 414., Kk. 165. — Ž.,
potentilla anserina; vodní ž., hottonia pa-
lustris. Na mor. Val. Vck. — Ž. = přístroj
k otvírání koňských tlam. Na Hané. Bkř. —
Ž. = malý řebrík, eine kleine Leiter. Us.

Žebříčkový. Ž. tráva. Vz Slb. 208.

Žebřihák, u, m., v horu. der Fahrthacken.
Bc.

Žebřík, m. řebřík; v již. Čech. jen: řebřík.
Kts. Vz Řebřík, Ž.

Žebříkový, vz Řebríkový.

Žebřina, y, f., vz Řebřina.

Žebřinovec, vce, m. = žebřinový vůz.
Slov. Šd.

Žebřinový, vz Řebřinový.

Žebrní, Rippen-. Byl.

Žebrník, a, m., barthora (monstrum),
zastr. Rozk.

Žebro, a, n., m. řebro, ž jest změkčeno
z ř. Vz Řebro, Ž.

Žebroň, ě, m. = kdo pořád žebroní. Prk.
Přísp. 28.

Žebroniti, il, ění = neodbytně žebrati,
zudringlich, unaufhörlich bitten. Us. — koho
oč. Pořád mě o to ž-ní. Us. Šd. — jak.
Úklonou i zrakem žebroní dudák. Kká. Td.
359. — po kom. Na Hané. Bkř.

Žebronivý, bettelnd, bittend Ž. hlas.
Hlč.

Žebrota, y, f. = žebrání, das Betteln, die
Bettelei. Do ž-ty chudý; k ž-tě přivedenu
býti. V. Ž-tou n. po ž-tě jíti, choditi; ž-tou
zem projíti, se vyživiti, se přiživiti, D., živu
býti. Aesop. Ž-tou se v nouzi uživíš. Rd.
zv. Někoho na ž-tu přivésti; na ž-tu přijíti.
Us. Ožralství mnohého i k ž-tě přivozuje.
Rým. Stupavčí pacholci ž-ty neminú. Sš.
P. 699. Jen ž-tou se živili. Ddk. V. 207.,
Vod. Pytám, pytám žebrotú, strča hlavu do
plotu a nožičky do nebe, kde nás Pámbu
povede. Mor. ps., Pck. Ps. 95. Nestydatá
ž. Koll. IV. 193. Po městech pak a krajích
válkou nedotknutých neukojitelná těkala ž.
Pal. Děj. V. 1. 5. Dobrota — žebrota; Pro
dobrotu přišel na žebrotu. Šd. Nenechá že-
broty, komu se hůl v rukou ohřála. C. M.
222. Devatero řemesel desátá ž. Pk. Přílišná
štědrota, holá (hotová) ž.; Mnoho řemesel,
pouhá ž. (nestálý v čem málo si vydělá. Cf.
Mnohé umy na chléb čumí). Ruka bez ro-
boty přijde do ž-ty (vz Lenosť). Lb. Strany
přísloví vz ještě: Boží, Hodiny, Chudoba,
Kout, Mošna, Muka, Pohořeti, Prosík, Pytel,
Touš. — Ž. = žebrotina, chudý lid, chudina.
Byla tam samá ž. Us. Kšť.

Žebrotina, y, f. = žebrota (konec). Kšť.,
Nl.

Žebrotný = žebravý, Bettel-. Z. mniší.
Háj.

Žebroutiti = louditi. U Jilemn.

Žebrovadlo, a, n., vz Žejbrovadlo.

Žebrovaný; -án, a, o, gerippt. Ž. dlaždice
chamottová, závaží, plotna, Us. Pdl. Ž.plos-
ňatka. Vz Plosňatka.

Žebrovatěti, ěl, ění = hubeným se stá-
vati, mager werden. Kůň ž-tí (vystupují
mu žebra). Us. Kšť.

Žehrovati se kam = štrachati se, hnáti
se vážně, vykračovati si samolibě, kam. Ten
dědek se zas žebroje za nevěstó. Mor. Neor.
Vz Žejbrovati — Ž. = s chutí jísti, mit
Appetit essen. Mor. Brt. D. 303. — Ž. =
do žeber růsti. Prase žebruje. V Kunvald.
Msk.