Předchozí (792)  Strana:793  Další (794) |
|
|||
793
|
|||
|
|||
Uč. 140. a. Sedieše u cesty žebřie. ZN. —
čeho. Almužny ž. musil. Hlas. Ž. chleba. Háj. Slepý almužny žebře. Brt. S. 3. vyd. 44. Chleba žebříce. Hugo 99. Chleba u sou- sedů. Us. Tč. Umění jde žebrat chleba. V. Šel žebrat chleba. Ros. (Ve dvou posledních příkladech gt. také za příčinou supina). — komu čeho: chleba rodičům. V. Dy ně- možetě dělati, iditě si chleba ž. Sš. P. 119. — kde: po ulicích, po vsech, v městě (po městě). Ž. u koho. Chč. 381. Než bych šel ž po světě. Us. Šd. — kde oč. Nemusil u žádné ž. dlouho o hubičku. Sá. Osv. I. 182. — od koho. Bude od jiných ž. Rd. zv. Aby žebral almužny od těch, co vcházeli do chrámu. Sš. Sk. 35. Chleba od matky ž. Zk. — s kým. Bodaj si takú vzal, čoby si s ňou žebral. Koll. Zp. I. 122. — nač, na koho. Bodaj si takú vzal, čo bys na ňu žobral. Koll. Zp. I. 211. Nechce mu jí (fary) stavěti, musí na ňu ž. Sš. P. 759.— zač: za pomoc. J. Lpř. Za něčí lásku ž. Osv. V. 635. Ačkoli nikdy nebudeme ž. za rozšíření našich hranic, nikdy přece nedopustíme jejich súžení. Ddk. VI. 151. — kdy (jak). Byl boháč a nyní žebrá. Us. Lenoch neoře pro zimu, pročež ž. bude ve žni, ale nadarmo. Kn. přísl. 20. 4. Ori, ori (orej), sedljáčik! Ak nebudeš orati, budeš na rok žobrati. Koll. zp. II. 133., Sh. sl. ps. I. 184. — kde čeho kdy proč. Přede dveřmi velikým mumláním chleba žebří. Jel. Enc. m. 60. Lepší něco přátelům po smrti Nechati, než z úzkosti v starém věku po domech ž. Na Mor. Tč. — kde (s kým). Před kostelními dveřmi s jinými žebře. Pass. Krivda za stol sadla, pravda u dvier žobre. Na Slov. Tč. Krivda sedí pri stole a pravda žobre u dverí. Mt. S. I. 122. — se s čím. Chleba dostatek nemají, každý rok se s ním žebrají. Lom. Žebrávati, vz Žebrati.
Žebravec, vce, m., der Schnorrer. Dch.
Žebravý, bettelnd, Bettel-. Ž. žena, Ros.,
žák. Vz Sbn. 269. Ž. tulák, der Landes- fechtbruder, Us. Dch., Návštěva, die Bettel- visitte. Posp. Ž. mnich, Der Bettelmönch, Mendikant. J. tr., Mus. 1880. 459., S. N. XI. 317. Vsichni (mniši) spolu podávají břímě na žebravé mnichy. Jel. Enc. m. 70. Neboť těm mlčelivým úfají svých duší lépe než žebravým (mnichům). Chč. 381. Ž. lidé. Mus. 1880. 26. Ž. plíživosť tím bujněji v člověku roste, čím výše jej posouvá na řebríku dů- stojenství. Kos. v Km. 1884. 740. Žebří, n. = žébřiny. Mor. Jsk., Bkř.
Žebřice, e, f., libanotis, die Heilwurz.
Ž. širolistá, l. vulgaris. Vz Rstp. 730. Ž., athamantha cervaria, die Bergpetersilie. Žebříček, čku, m. = mečík obecný, gla-
diolus, die Siegwurz. Slb. 208. — Ž., achillea, die Schafgarbe. Slb. 414., Kk. 165. — Ž., potentilla anserina; vodní ž., hottonia pa- lustris. Na mor. Val. Vck. — Ž. = přístroj k otvírání koňských tlam. Na Hané. Bkř. — Ž. = malý řebrík, eine kleine Leiter. Us. Žebříčkový. Ž. tráva. Vz Slb. 208.
Žebřihák, u, m., v horu. der Fahrthacken.
Bc. |
Žebřík, m. řebřík; v již. Čech. jen: řebřík.
Kts. Vz Řebřík, Ž. Žebříkový, vz Řebríkový.
Žebřina, y, f., vz Řebřina.
Žebřinovec, vce, m. = žebřinový vůz.
Slov. Šd. Žebřinový, vz Řebřinový.
Žebrní, Rippen-. Byl.
Žebrník, a, m., barthora (monstrum),
zastr. Rozk. Žebro, a, n., m. řebro, ž jest změkčeno
z ř. Vz Řebro, Ž. Žebroň, ě, m. = kdo pořád žebroní. Prk.
Přísp. 28. Žebroniti, il, ění = neodbytně žebrati,
zudringlich, unaufhörlich bitten. Us. — koho oč. Pořád mě o to ž-ní. Us. Šd. — jak. Úklonou i zrakem žebroní dudák. Kká. Td. 359. — po kom. Na Hané. Bkř. Žebronivý, bettelnd, bittend Ž. hlas.
Hlč. Žebrota, y, f. = žebrání, das Betteln, die
Bettelei. Do ž-ty chudý; k ž-tě přivedenu býti. V. Ž-tou n. po ž-tě jíti, choditi; ž-tou zem projíti, se vyživiti, se přiživiti, D., živu býti. Aesop. Ž-tou se v nouzi uživíš. Rd. zv. Někoho na ž-tu přivésti; na ž-tu přijíti. Us. Ožralství mnohého i k ž-tě přivozuje. Rým. Stupavčí pacholci ž-ty neminú. Sš. P. 699. Jen ž-tou se živili. Ddk. V. 207., Vod. Pytám, pytám žebrotú, strča hlavu do plotu a nožičky do nebe, kde nás Pámbu povede. Mor. ps., Pck. Ps. 95. Nestydatá ž. Koll. IV. 193. Po městech pak a krajích válkou nedotknutých neukojitelná těkala ž. Pal. Děj. V. 1. 5. Dobrota — žebrota; Pro dobrotu přišel na žebrotu. Šd. Nenechá že- broty, komu se hůl v rukou ohřála. C. M. 222. Devatero řemesel desátá ž. Pk. Přílišná štědrota, holá (hotová) ž.; Mnoho řemesel, pouhá ž. (nestálý v čem málo si vydělá. Cf. Mnohé umy na chléb čumí). Ruka bez ro- boty přijde do ž-ty (vz Lenosť). Lb. Strany přísloví vz ještě: Boží, Hodiny, Chudoba, Kout, Mošna, Muka, Pohořeti, Prosík, Pytel, Touš. — Ž. = žebrotina, chudý lid, chudina. Byla tam samá ž. Us. Kšť. Žebrotina, y, f. = žebrota (konec). Kšť.,
Nl. Žebrotný = žebravý, Bettel-. Z. mniší.
Háj. Žebroutiti = louditi. U Jilemn.
Žebrovadlo, a, n., vz Žejbrovadlo.
Žebrovaný; -án, a, o, gerippt. Ž. dlaždice
chamottová, závaží, plotna, Us. Pdl. Ž.plos- ňatka. Vz Plosňatka. Žebrovatěti, ěl, ění = hubeným se stá-
vati, mager werden. Kůň ž-tí (vystupují mu žebra). Us. Kšť. Žehrovati se kam = štrachati se, hnáti
se vážně, vykračovati si samolibě, kam. Ten dědek se zas žebroje za nevěstó. Mor. Neor. Vz Žejbrovati — Ž. = s chutí jísti, mit Appetit essen. Mor. Brt. D. 303. — Ž. = do žeber růsti. Prase žebruje. V Kunvald. Msk. |
||
|
|||
Předchozí (792)  Strana:793  Další (794) |