794

Žebrovatý = řebrovatý, grossrippig. Ros.,
Reš.

Žebroví, n., das Gerippe, ve stav. Dch.

Žebrovice, e, f., blechnum. das Rippen-
farn Ž. obecná, b. boreale. Vz Rstp. 1790.
Vz Žebrovinec.

Žebrovina, y, f. = žebrové maso, das
Rippenfleisch, das Rippenstück. Us. Tč., Šp.

Žebrovinec, nce, m. = žebrovice. Slb.
91.

Žebrovitý, rippenartig. Ž. vahadlo. Mj.

77.

Žebrovna = žejbrovna.

Žebrovní = žeberní, žebru náležející, zur
Rippe gehörig, costalis, na př. úponka ze
žebra vynikající n. na žebře stojící. Rst.
527.

Žebrovník, a, m. Ž. Waltlův, pleurodeles
Waltlii. Brm. Živ. zv. III. 2. 84.

Žebrový, Rippen-. Ž. kosť, Us., maso.
Ros., Tč.

-žebrý, -nervis, -adrig. Mnoho-, řídko-,
bludno-, bezžebrý. Rst. 527.
Že bych, vz Že.
Žebyrek, rka, m., os. jm, Žer. Záp. I.

Žebýrko, vz Řebro.

Žéci (stb. žesti, zega, žBg-, urere), žíci,
žhu, žžeš, žže, žžeme, žžete, (žhú) žhou, žži
(žzi, žzěte), žha (ouc), žehl, žhla, žeh (žehši),
žžen, žžení. (Místo žéci šp. se klade žíti;
rozžíti svíci m.: rozžéci; proto i rozžal,
rozžat od rozžhnu (které změněno v rozžnu
bralo se za sloveso třídy I. s: žnu) m. roz-
žehl, rozžžen; míchá se tedy s žíti, žnu.
Jg.).Cf.Gb. v Listech filolog. 1883. 129.-130.

— Ž. = páliti, brennen, zünden. Místo žéci
užívají v nářečí dolnobečovskérn na Mor.:
páliti. Listy filolog. 1855. 241. Žžené vody
apatekářův. Tkad. Žžené víno (francouzská
kořalka z hroznů vinných). Techn. — co
čím. Kázal ji ohněm žéci. Pass. 14. stol.

— kde. A já tedy budu v Němcích žéci.
Dal. — (komu) co, koho: zemi, statky
někomu (ohněm pleniti). Dal. Žži ledvie mé.
Z. wit. 25. 2. Ž. knihy. Pass. mus. 352. Žhlo
jej. GR. Kadidlo žéci. BO. Chtěvše jeho
zzseczi. Ap. Š. 108. Káza všecky zzecy.
Pass. 413. Ať nás nežže věčný plamen. Výt).
II. 24. = Ž. = hořeti, žhnouti. Žhúcí oběť.
Jg. Žhúcí oheň. Ž wit. 103. 4. — odkud.
Z temnic barbarů žže slávy jas. Kká. K sl.
j. 6. — po čem (hořeti, toužiti). Jak róže
z pupy iducie po rose sladce žže. St. skl.

Žečka, y, f. = lžička, lžíce, der Löffel.
Na Hané. Brt.

Žed, a, m. = žid. Us. v Počensku na Mor.
Brt.

Žeď, i, f. = starosť, die Sorge, der Ge-
genstand des Verlangens? Abych prázden
byl vší té zzedi. St. skl. V. 129.

Žedění, n , das Verlangen. Bech.

Žediti se, il, ení (zastr.) = žízniti, žá-
dostiv býti, toužiti, begierig sein, dürsten,
verlangen. — nač: na peníze lakomě se ž.

Výb. I. 144. — čím v čem. Ač se jest
žedila myslí v smilstvie. Št. — po čem.
Lačný žedie sě po pokrmu. Št. Běda těm,
ktož nežedie sě po spravedlnosti. Št. Ktož
viece miluje to, což se dlí, ten sě po tom
viece žedí. Ms. 14. stol. Kdo se žedí po cti.
Sš. J. 173. Po blyskotě žedíc se vždy klamné.
Sš. Bs. 187. Nehledá-li věcí, po nichž se
jiní žedí. Sš. J.154. Po lahodách se žedí
(= honí). Pal. Čeho oči nevidí, po tom se
srdce nežedí. Brt. S. 81. — kam. Žedí se
duše má k Bohu živému jako ten, jenž by
rád pil. Št. Jir. Anth. I. 147. 44.

Žedlíček, čku, m. = žejdlíček. A my vam
tež dame po ž-čku vina. Od Příb Sš. P.
745.

Žedlivý = žíznivý, durstig (zastr.). Br.
Cf. Žedný.

Žedný; -den, dna, o = žíznivý, převelmi
žádostivý, dychtivý, žedlivý, durstig, begierig,
heftig verlangend. Vký. Cf. Žediti se. —
čeho. Duše bývá dobra všeho žedna ; Ovšem
věděl, čeho žedni jsou; Pán činil, čeho lidská
příroda jeho žedna a potřebna byla; Toho
převelmi apoštol žeden jest. Sš. Bs. 168.,
J. 32., 290., II. 50. — po čem. Hněv po
obětech ž. Sš. I. 8. — s infinit. Tudy on
žedným býval aspoň těch patěsků dostati.
Sš. L. 151.

Žega, y, m., umělec slovinský † 1787.
Vz S. N.

1. Žeh, u, m. = žár, Die Glut. Koll. Zn.
343. Planoucí ž., lodernde Glut; Duši k žehu
roznítiti, zur Glut anfachen. Dch. Ž. větru.
Koll. Ježto ste zhostili Boha se svatého,
víry žeh zhasili srdce zmámeného. Ntr. VI.
177. Ž. lásky, Ntr., blesku, Mkr., zraku,
slunce, Čch. Mch. 9. 69., Bs. 113., pekelný.
Čch. Bs. 163.

2. Žeh, u, m. — žehnání, loučení se, das
Scheiden. Přišel na žeh (aby se rozžehnal,
rozloučil). Us.

Žehadlo, vz Žahadlo.

Žehaň, Žegan, vz Záhaň.

Žehání, n., das Brennen. Ž. = leptání,
die Kauterisation; ž, proudem galvanickým,
die Galvanokaustik. Nz. Ik. Vz Žahati.

Žehaný; -án, a, o, gebrannt. Vz Žahati.

Žehart, a, m., Sighart. Pal. Děj. I. 1.
364. Ž. z Nasavrk. Vz Sdl. IV. 300.

Žehati, vz Žahati.

Žehavec, vce, m. = kámen, který prý,
jsa mačkán, ruku pálí, urices. Aqu.

Žehavka, y, f. = žahavka.

Žehel, u, m., nerost křeman, der Obsi-
dian. Miner. 450.

Žehen, hně, f., cheisopsis, rostl. pryskyř-
níkovitá. Rostl. III. a. 19.

Žehilko, a, n. = šunčidlo. — Ž. = ve-
liký, suchý člověk. U Kr. Hrad. Kšť.

Žehlák, u, m., das Bügelbrett. Dch. Vz
Žehlovák.

Žehlan, a, m. = Hefaistos. Lšk.

Žehle, e, f. = tyčka k tenetům, die Netz-
stange. Us.