795

Žehlení, n., das Bügeln. Ž. lesklé, das
Glanzplatten, die Glanzbügelei, skvělé, das
Brillantplätten, die Brillantbügelei. Dch.

Žehlený; -en, a, o, gebügelt. Ž. prádlo.
Us. Dch.

Žehlice, e, f., das Bügeleisen.

Žehlička, y, f. = cihlička, das Bügel-
eisen. Hš. Sl. 59. Navrhl Dch. Ž. ku že-
hlení prádla. Dch. Ž. krejčovská, na dřevené
uhlí, vejčitá, lešticí; držátko u ž-ky. Us.
Dch. Dch., Pdl. Ž. = přístroj k uhlazování
dlažby asfaltové, das Bügeleisen. Zpr. arch.
IX. 38. — Ž. = žehlící žena, die Büglerin.
Us. Rjšk. Vz Žehlířka.

Žehlidlo, a, n., der Bügeleisenapparat
(Gasheiz). Sp.

Žehlířka, y, f. = žehlička, die Büglerin.
Ž. prádla. Dch.

Žehliti, il, en, ení, žehlovati (žehličkou
přetříti), bügeln. — co: kabát, prádlo (pi-
glovati). Navrhl Dch. — kde: na prkně.
Us. Cf. Žehlák.

Žehlo, a, n. = tyčka, hřeblo. Vz Žehle.
Tyč na vlaku (nasíti). Mý. Přenes. = sahán.
To je ž.!

Žehlovačka, y, f., das Bügeltuch; die
Plätterin, Büglerin. Dch.

Žehlovák, u, m., das Bügelbrett. Vz
Žehlák.

Žehlovati, vz Žehliti. Šml.

Žehlovna, y, f. = místnosť, kde se prádlo
žehlí, das Plätt-, Bügelzimmer. Dch.

Žehnací, Segen-. Ž. mše. Dch.

Žehnač, e, m. = čarodějník, zaklinač,
hadač, věštec, der Segner, Segensprecher,
Seher. Koll. St. 262., Kom., Ros.

Žehnáček, čku, m. = kropenka se svě-
cenou vodou, svěceníček, der Weihwasser-
kessel. Na Mor. a Slov. D., Dřk., Bkř., Sd.

Žehnačka, y, f. = zaklinačka, die Seg-
nerin, Segensprecherin. D., Reš.

Žehnák, u, m. = žehnáček. Slez. Tč.

Žehnání, n, vz Žehnati. Št. Kn. š. 9.
Ž. = znamení křížem, das Segnen, Kreuz-
machen. — Ž. chleba, zvonu (posvěcení),
das Einsegnen, Segensprechen, Besegnen.
Ž. proti nemoci, proti zimnici. Jád, Z. a
zaklínání čarodějníkův. Br. — Ž. = loučení
se, der Abschied. Z. koho se s kým.—
Ž. = děkování, das Danken, Segnen. —
Ž. kněze lidu (udělování požehnání), das
Segnen. Kleti budu vaše žehnánie a vaše
kletby budu žehnati. Hus III. 251. Ž. rukou
udíleno bylo v 11. století. Ddk. IV. 173.
Napomáhá pravá ručka i žehnanie, pošlíc
mi šuhajíčka na bozkánie. Koll. Zp. I. 185.
— Ž. dobrého = přání, die Anwünschung
des Guten, Segens. Slovo na ž., Wort der
Segnung. Zanechávám výbornému ústavu
tomuto mé nejkrásnějšie želání a ž. Koll. III.
315. — Ž. boží, požehnání boží, der Segen,
die Segnung Gottes, Beglückung. Ž. záleží
v modlitbách církve za zvláštní pomoc a
milosť boží pro jisté osoby a věci. Pkt.

Žehnaný; -án, a, o, gesegnet. Vz Že-
hnání, Žehnati. Pole ourodou ž-né. Us.

Žehnatel, e, m. = žehnač, der Segner,
Segensprecher. Vidz, Bože, žehnateľu! Phld.

III, 425.

Žehnatelka, y, f., die Segnerin, Segen-
sprecherin.

Žehnati, žehnávati, prostředkem něme-
ckého segnen z lat. signare, vz I, S (v ž)
a Mz. 377., Bž. 36., 52. — abs. Rač Bůh
ž. (pomáhati), segnen, beglücken. Kom. Tak
říká také, přijde-li kdo do domu, kde právě
obědvají a p. ,Nedáme se odehnat' odpo-
povídá se žertovně. Tč. — co, koho: chléb,
zvon, hrob (světiti, segnen), Us.; čáry, ne-
moci, oheň (pověrná slova nad někým ří-
kati; znamením kříže zaháněti, mit dem
Kreuzmachen bannen, besegnen), Us.; Že-
hnám vás (loučím se s vámi dělaje kříž,
Abschied nehmen). Ráj. Žehnej (opatruj,
chraň) tě Bůh a měj se dobře. Kom. Svätý
Mikulášu, žehnaj cestu našu, lebo my ideme
k svätému sobášu. Sl. spv. VI. 212. Žehnaj
ťa Boh i Bohorodica, všetci svätí boží uhod-
níci. Zbr. Lžd. 170. Nuž milý bratře, Bóh
tě žehnaj. Pal. Děj. III. 2. 146. Kteříž kleti
neb zlořečeni jsú, jiné dobrořečiti neb že-
hnati mohú?; Žehnajte neb dobrořečte ty,
kteříž vás zlořečí, modlte sě za hánče své;
Což vy budete kléti, to já budu ž. Hus I.
253., II. 393., III. 251. — (co, koho, se)
čím. Ž. koho, se křížem (znamení kříže
rukou mu dělati, Kreuz machen über etwas,
segnen). Zlob., Dch. Kněz nikdy nemá dosti,
jednou rukou žehná (znamením kříže pože-
hnání dává, segnen) a druhou béře. Lom.
Šla tě tady Maria, našla na cestě kříž Boha.
Tém křížem se žehnala, zlýho ďábla se ne-
bála. Žehnéma se ním taky, odženem ďábly
proklaty. Sš. P. 39. Ž. křížem prsa. Kká.
A tímto psaním (listem) vás žehnám. Arch.
II. 166. Dobrým vás nebe synem žehnalo.
Shakesp. Tč. Čepem so žehnal (o opilci).
Ehr. Dříve nežli, páni hosti, lžičku do ruk
vezmeme, žehnejme se svatým křížem, po-
božně se modleme. Brt. P. 118. Páter kro-
páčem žehná. Kká. Td. 73. Slzou žehná
oběť smíření. Osv. I. 378. Já ťa žehnám
pätmi prstmi, šiestou dlaňou, aby teraz
prišla suďba, suďbička na ňu. Phld. V. 139.
Ale teraz, chlapci, klobúk s hlavy! I všetka
sa krížom žehná i modlí zkrúšene: Prejde
Slovák i cez peklo, prejde v božom mene !
Btt. Sp. 99 Dávajú ma za čižmára: Čížmár
Boha nezná, kopytom sa žehná, nepuojdem
zaň. Koll. Zp. I. 63. Že jest to pravda, svú
smrtiú žehnach. Dal. 144. — nač (komu):
na zuby ž. (žehnáním nemoc jich zaháněti,
die Zahne segnen, durchs Segensprechen
heilen). Us. Ž. komu na zuby (trestati jej
slovy, láti, Jem. scheuern, aushunzen, aus-
filzen). Č., V., Ros. Třetí na škrkavky že-
hnala. Er. P. 509. — se před čím. Jaká
jest to voda, před kterouž se žehnáš (sv.
kříž děláš, ein Kreuz machen). Aesop. —
komu (znamením kříže požehnání dávati,
zdar dáti, segnen, beglücken). Žehnal otec
synům, když se na cestu chystali. Sych.
Žehnají mu zuby (lají mu). Us. Šd. Ž. ná-
hodě. Šml. I. 57. Polím bylo žehnáno. Ddk.

IV. 142. Žehnám té tvé čisté lahodě. Sš.
Bs. 192. Ž. někomu paty (přáti si, aby