Předchozí (794)  Strana:795  Další (796) |
|
|||
795
|
|||
|
|||
Žehlení, n., das Bügeln. Ž. lesklé, das
Glanzplatten, die Glanzbügelei, skvělé, das Brillantplätten, die Brillantbügelei. Dch. Žehlený; -en, a, o, gebügelt. Ž. prádlo.
Us. Dch. Žehlice, e, f., das Bügeleisen.
Žehlička, y, f. = cihlička, das Bügel-
eisen. Hš. Sl. 59. Navrhl Dch. Ž. ku že- hlení prádla. Dch. Ž. krejčovská, na dřevené uhlí, vejčitá, lešticí; držátko u ž-ky. Us. Dch. Dch., Pdl. Ž. = přístroj k uhlazování dlažby asfaltové, das Bügeleisen. Zpr. arch. IX. 38. — Ž. = žehlící žena, die Büglerin. Us. Rjšk. Vz Žehlířka. Žehlidlo, a, n., der Bügeleisenapparat
(Gasheiz). Sp. Žehlířka, y, f. = žehlička, die Büglerin.
Ž. prádla. Dch. Žehliti, il, en, ení, žehlovati (žehličkou
přetříti), bügeln. — co: kabát, prádlo (pi- glovati). Navrhl Dch. — kde: na prkně. Us. Cf. Žehlák. Žehlo, a, n. = tyčka, hřeblo. Vz Žehle.
Tyč na vlaku (nasíti). Mý. Přenes. = sahán. To je ž.! Žehlovačka, y, f., das Bügeltuch; die
Plätterin, Büglerin. Dch. Žehlovák, u, m., das Bügelbrett. Vz
Žehlák. Žehlovati, vz Žehliti. Šml.
Žehlovna, y, f. = místnosť, kde se prádlo
žehlí, das Plätt-, Bügelzimmer. Dch. Žehnací, Segen-. Ž. mše. Dch.
Žehnač, e, m. = čarodějník, zaklinač,
hadač, věštec, der Segner, Segensprecher, Seher. Koll. St. 262., Kom., Ros. Žehnáček, čku, m. = kropenka se svě-
cenou vodou, svěceníček, der Weihwasser- kessel. Na Mor. a Slov. D., Dřk., Bkř., Sd. Žehnačka, y, f. = zaklinačka, die Seg-
nerin, Segensprecherin. D., Reš. Žehnák, u, m. = žehnáček. Slez. Tč.
Žehnání, n, vz Žehnati. Št. Kn. š. 9.
Ž. = znamení křížem, das Segnen, Kreuz- machen. — Ž. chleba, zvonu (posvěcení), das Einsegnen, Segensprechen, Besegnen. Ž. proti nemoci, proti zimnici. Jád, Z. a zaklínání čarodějníkův. Br. — Ž. = loučení se, der Abschied. Z. koho se s kým.— Ž. = děkování, das Danken, Segnen. — Ž. kněze lidu (udělování požehnání), das Segnen. Kleti budu vaše žehnánie a vaše kletby budu žehnati. Hus III. 251. Ž. rukou udíleno bylo v 11. století. Ddk. IV. 173. Napomáhá pravá ručka i žehnanie, pošlíc mi šuhajíčka na bozkánie. Koll. Zp. I. 185. — Ž. dobrého = přání, die Anwünschung des Guten, Segens. Slovo na ž., Wort der Segnung. Zanechávám výbornému ústavu tomuto mé nejkrásnějšie želání a ž. Koll. III. 315. — Ž. boží, požehnání boží, der Segen, die Segnung Gottes, Beglückung. Ž. záleží v modlitbách církve za zvláštní pomoc a milosť boží pro jisté osoby a věci. Pkt. Žehnaný; -án, a, o, gesegnet. Vz Že-
hnání, Žehnati. Pole ourodou ž-né. Us. |
Žehnatel, e, m. = žehnač, der Segner,
Segensprecher. Vidz, Bože, žehnateľu! Phld. III, 425.
Žehnatelka, y, f., die Segnerin, Segen-
sprecherin. Žehnati, žehnávati, prostředkem něme-
ckého segnen z lat. signare, vz I, S (v ž) a Mz. 377., Bž. 36., 52. — abs. Rač Bůh ž. (pomáhati), segnen, beglücken. Kom. Tak říká také, přijde-li kdo do domu, kde právě obědvají a p. ,Nedáme se odehnat' odpo- povídá se žertovně. Tč. — co, koho: chléb, zvon, hrob (světiti, segnen), Us.; čáry, ne- moci, oheň (pověrná slova nad někým ří- kati; znamením kříže zaháněti, mit dem Kreuzmachen bannen, besegnen), Us.; Že- hnám vás (loučím se s vámi dělaje kříž, Abschied nehmen). Ráj. Žehnej (opatruj, chraň) tě Bůh a měj se dobře. Kom. Svätý Mikulášu, žehnaj cestu našu, lebo my ideme k svätému sobášu. Sl. spv. VI. 212. Žehnaj ťa Boh i Bohorodica, všetci svätí boží uhod- níci. Zbr. Lžd. 170. Nuž milý bratře, Bóh tě žehnaj. Pal. Děj. III. 2. 146. Kteříž kleti neb zlořečeni jsú, jiné dobrořečiti neb že- hnati mohú?; Žehnajte neb dobrořečte ty, kteříž vás zlořečí, modlte sě za hánče své; Což vy budete kléti, to já budu ž. Hus I. 253., II. 393., III. 251. — (co, koho, se) čím. Ž. koho, se křížem (znamení kříže rukou mu dělati, Kreuz machen über etwas, segnen). Zlob., Dch. Kněz nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná (znamením kříže pože- hnání dává, segnen) a druhou béře. Lom. Šla tě tady Maria, našla na cestě kříž Boha. Tém křížem se žehnala, zlýho ďábla se ne- bála. Žehnéma se ním taky, odženem ďábly proklaty. Sš. P. 39. Ž. křížem prsa. Kká. A tímto psaním (listem) vás žehnám. Arch. II. 166. Dobrým vás nebe synem žehnalo. Shakesp. Tč. Čepem so žehnal (o opilci). Ehr. Dříve nežli, páni hosti, lžičku do ruk vezmeme, žehnejme se svatým křížem, po- božně se modleme. Brt. P. 118. Páter kro- páčem žehná. Kká. Td. 73. Slzou žehná oběť smíření. Osv. I. 378. Já ťa žehnám pätmi prstmi, šiestou dlaňou, aby teraz prišla suďba, suďbička na ňu. Phld. V. 139. Ale teraz, chlapci, klobúk s hlavy! I všetka sa krížom žehná i modlí zkrúšene: Prejde Slovák i cez peklo, prejde v božom mene ! Btt. Sp. 99 Dávajú ma za čižmára: Čížmár Boha nezná, kopytom sa žehná, nepuojdem zaň. Koll. Zp. I. 63. Že jest to pravda, svú smrtiú žehnach. Dal. 144. — nač (komu): na zuby ž. (žehnáním nemoc jich zaháněti, die Zahne segnen, durchs Segensprechen heilen). Us. Ž. komu na zuby (trestati jej slovy, láti, Jem. scheuern, aushunzen, aus- filzen). Č., V., Ros. Třetí na škrkavky že- hnala. Er. P. 509. — se před čím. Jaká jest to voda, před kterouž se žehnáš (sv. kříž děláš, ein Kreuz machen). Aesop. — komu (znamením kříže požehnání dávati, zdar dáti, segnen, beglücken). Žehnal otec synům, když se na cestu chystali. Sych. Žehnají mu zuby (lají mu). Us. Šd. Ž. ná- hodě. Šml. I. 57. Polím bylo žehnáno. Ddk. IV. 142. Žehnám té tvé čisté lahodě. Sš.
Bs. 192. Ž. někomu paty (přáti si, aby |
||
|
|||
Předchozí (794)  Strana:795  Další (796) |