796

odešel). U Olom. Sd. Jemu nehrubě pán
Bůh žehná. Žer. 22. Těm hodům žehná
Bůh. Kom. Příteli mnoho dobrého žehnati
(přáti). Kram. — se s kým, s čím (loučiti
se, Abschied nehmen, Jem. segnen). Har.,
Sych. S tím Bůh vás žehnej. BN. S matkou
se ž-la, žalostně plakala. Sš. P. 785. Žehnaj
rodičov s dietkami, neučiň ich sirôtkami.
Zátur. Vinš. 9. Ž. se se světem (mříti, die
Welt segnen, von ihr scheiden). V. — (se
jak) koho kde (dělaje kříž děkovati, seg-
nen). Své dobrodince v hrobě ž. Jg. Jun
s podivením se křížem žehná v člunu. Kká.
K sl. j. 107. Bůh žehná i skrze nešle-
chetného sluhu. Wtr. exc. Lid v kostele
ž. (znamením Míze požehnání mu dávati,
segnen). Us. — komu v čem (pomáhati,
rozmnožiti). Bůh rač vám ve všech věcech
ž. V. — se čeho (stříci se). Toho (sě)
žehnej léhajúc, milá dcerko, i vstávajúc.
Hr. rk. 303. — se. Keď si sa chcela ž.,
malás mi rúčku nedati. Sl. spv III. 84. —
kdy. Matka žehnala ji v umírání (umírajíc).
Čch. Bs. 30. Stále se žehnají při tom kří-
žem. Osv. 1. 86. — jak (dlouho jak).
Tvou paměť ž. budem vděčným slovem až
do příštích pozdních věků. Vrch. Vesna,
panna Vesna, čo sa nevydávaš? Keď ja
času nemám, všetko z Boha žehnám. Phld.
IV. 461. (Pís.).

Žehně, ě, f. = palivo, zastr. Koll. St.
262.

Žehnouti, vz Žhnouti.
Žehoň, ě, m. = opálené poleno. Koll. St.
165.

Žehot, u, m. = žehyště. Koll. St. 628.

Žehoun, a, m., něm. Žehun, ves u Chlumce
n. C.

Žehra, y, f., das Epigramm, die Satire.
Slov. Loos. ,Žehry' rozmanité básně a dvě
řeči Jonáše Záhorského r. 1851. ve Vídni
uveřejněné. Zbr. Báj.

Žehráč, žehrač, e, žehrák, žehral, a, že-
hrálek, lka, m. = žehrající, kdo na ženu
žehrá, der Eifersüchtige. Reš., Krok.

Žehrák, a, m., vz Žehráč.

Žehral, a, m., vz Žehráč.

Žehrálek, lka, m., vz Žehráč.

Žehrání, n. = domlouvání, stěžování, hor-
lení, increpatio, correptio, das Eitern, Schmä-
hen, Schelten. BO., V. On stále ž. vedl. Us.
u Rychn. Vk. Lepší jest zjevné ž. nežli
hněv skrytý. BO. Málo mužů s takovou
jest povahou, by bez žehrání přáli štěstí
soudruha. Msn. Or. 33. Ž trpěti. Jel. —
Ž. na ženu = řevnivost, die Eitersucht. Reš.,
D. Ž. mezi manžely. Sych.

1. Žehrati, žehrám a žehři, eš, žehři,
žehře, íc, al, ání; žehrávati = horlivě do-
mlouvati, slovy trestati, láti, sobě stězovati,
eifern, schmähen, schelten; horlivě napo-
mínati, prositi, eifrig bitten ; záviděti, eitern.
Jg. — abs. Bude žehrán, corripietur. BO.
— komu. Měli příčinu mně ž., exprobrare.
BO. Výšeji žehral jim (Galatům). Sš. II. 36.
Velice mně žehral. Kos Hříšným ž. Pís.
br. — nač = 1. láti. Lutera do klatby dal

a podlé obyčeje mezi jinými kacíři Haň že-
hral. V. Čeho nelze předělati, darmo na
to ž. Č. M. 192. Hus na hřiechy žehral.
Žalan. 29. — Ros., Jel., Smrž. — 2. = hor-
livě napomínati, trestati. Kos. Sv. Pavel
žehral na ně. Št. Uč. 120. b. — 3. = závi-
děti, řevniti. Na ženu ž. Reš. Onen Šimon
na ni žehral, jenž se božích noh dotýkala.
Hus III. 183. — proti komu, proti čemu
(jak kdy). Troj., Smrž , Ros. On dycky
proti němu žehře, nemůže ho vystáti. Na
Ostrav. Tě. Svěcení pečeného beránka v ne-
děli velikonoční, proti němuž již v 9. sto-
letí žehráno bylo. Ddk. IV. 300. Žehral
s hněvem proti němu. Troj. 193. a. — proč:
pro náklady (veliké vydaní). Jel. Žehře
proto, že . . . Jel. — komu z čeho. Past.
rkp. Z čeho by mohl ž.? Št. Ř. 110. a. Ž.
z čeho na koho. Št. N. 16., 300. — se
s kým : s čeledi, Št.., s ženou. Výb. I. Ne-
žehři se se svými dětmi. Št. Uč. 108. b. —
s kým jak. Žehrala s mužem s takovou
opravdovostí na licho, že se do toho vžila.
Sá. Ves. r. 50.

2. Žehrati = praskati, prasseln. — kde.
To dříví v kamnech žehrá! Dg. exc.

Žehravec, vce, m., der Eifersüchtige.
Rk.

Žehravěti = žehrati = žehravým se stá-
vati, eifersüchtig werden. Slov. Hdž.

Žehravosť, i, f. = náklonnosť k lání,
die Scheltsucht. — Ž. = řevnivost (z lásky),
die Eifersucht. D., Němc.

Žehravý = k žehrání, k lání sklonný,
scheltsüchtig. — Ž. = řevnivý, eifersüchtig.
I vře žehravá bolesť. Msn. Or. 19.

Žehrov, a, m., Žehrow, ves u Mnichova
Hradiště. PL.

Žehrovák, u, m. = pískovec u Žehrovic
(u Únoště) lámaný (kamenouhelný). Krč.
Geol., Frč. Geol. 41., Zpr. arch. IX. 25. —
Ž. = mlýnský kámen, ein Mühlstein. Frč.
Vz Žehrovice.

Žehrovice, dle Budějovice, Žehrowitz
Kornhaus, ves mezi Únoštem a Rakovní-
kem. Odtamtud jest: žehrovák, u, m. = ká-
men píseční k stavbám. Vz Tk 1. 85., 156.,
415., III. 664.. Blk. Kfsk. 616, S. N. —
Ž. Kamenné, Stein-Žehrowitz, ves u Kladna.
Jan Kolovrat z Žehrovic; Vdova po Janu
Kolovratovi z Žehrovic. Arch. III. 489.,
532

Žehry, pl., m. = žehrání. Pl.
Žehúň, ě, f., jm. místní. Aleš z Žehúně.
Arch. III. 498.

Žehušice, dle Budějovice, Žehušitz, ves
u Čáslavi. PL., Tf. Odp. 323., Blk. Kfsk.
CXLIX., 835., S. N., Sedl. Hrad. I. 259.

Žehušická, é, f. Ž. z Nestajova. Vz Blk.
Kfsk. 530., 666.

Žehušický, vz Žehušice. Ž. panství. Tf.

Odp. 298. — Ž., ého, m., osob. jm. Pal.

Děj. V. 1. 400., Arch II. 172.. Sdl. Hrad.

I. 259., II. 282. Ž. z Nestajova. Vz Blk.

Kfsk. 1463., S. N. Ž. Bernh. Tf. Odp. 288.,

334., Václ. Ib. 395.