Předchozí (795)  Strana:796  Další (797) |
|
|||
796
|
|||
|
|||
odešel). U Olom. Sd. Jemu nehrubě pán
Bůh žehná. Žer. 22. Těm hodům žehná Bůh. Kom. Příteli mnoho dobrého žehnati (přáti). Kram. — se s kým, s čím (loučiti se, Abschied nehmen, Jem. segnen). Har., Sych. S tím Bůh vás žehnej. BN. S matkou se ž-la, žalostně plakala. Sš. P. 785. Žehnaj rodičov s dietkami, neučiň ich sirôtkami. Zátur. Vinš. 9. Ž. se se světem (mříti, die Welt segnen, von ihr scheiden). V. — (se jak) koho kde (dělaje kříž děkovati, seg- nen). Své dobrodince v hrobě ž. Jg. Jun s podivením se křížem žehná v člunu. Kká. K sl. j. 107. Bůh žehná i skrze nešle- chetného sluhu. Wtr. exc. Lid v kostele ž. (znamením Míze požehnání mu dávati, segnen). Us. — komu v čem (pomáhati, rozmnožiti). Bůh rač vám ve všech věcech ž. V. — se čeho (stříci se). Toho (sě) žehnej léhajúc, milá dcerko, i vstávajúc. Hr. rk. 303. — se. Keď si sa chcela ž., malás mi rúčku nedati. Sl. spv III. 84. — kdy. Matka žehnala ji v umírání (umírajíc). Čch. Bs. 30. Stále se žehnají při tom kří- žem. Osv. 1. 86. — jak (dlouho jak). Tvou paměť ž. budem vděčným slovem až do příštích pozdních věků. Vrch. Vesna, panna Vesna, čo sa nevydávaš? Keď ja času nemám, všetko z Boha žehnám. Phld. IV. 461. (Pís.). Žehně, ě, f. = palivo, zastr. Koll. St.
262. Žehnouti, vz Žhnouti.
Žehoň, ě, m. = opálené poleno. Koll. St. 165. Žehot, u, m. = žehyště. Koll. St. 628.
Žehoun, a, m., něm. Žehun, ves u Chlumce
n. C. Žehra, y, f., das Epigramm, die Satire.
Slov. Loos. ,Žehry' rozmanité básně a dvě řeči Jonáše Záhorského r. 1851. ve Vídni uveřejněné. Zbr. Báj. Žehráč, žehrač, e, žehrák, žehral, a, že-
hrálek, lka, m. = žehrající, kdo na ženu žehrá, der Eifersüchtige. Reš., Krok. Žehrák, a, m., vz Žehráč.
Žehral, a, m., vz Žehráč.
Žehrálek, lka, m., vz Žehráč.
Žehrání, n. = domlouvání, stěžování, hor-
lení, increpatio, correptio, das Eitern, Schmä- hen, Schelten. BO., V. On stále ž. vedl. Us. u Rychn. Vk. Lepší jest zjevné ž. nežli hněv skrytý. BO. Málo mužů s takovou jest povahou, by bez žehrání přáli štěstí soudruha. Msn. Or. 33. Ž trpěti. Jel. — Ž. na ženu = řevnivost, die Eitersucht. Reš., D. Ž. mezi manžely. Sych. 1. Žehrati, žehrám a žehři, eš, žehři,
žehře, íc, al, ání; žehrávati = horlivě do- mlouvati, slovy trestati, láti, sobě stězovati, eifern, schmähen, schelten; horlivě napo- mínati, prositi, eifrig bitten ; záviděti, eitern. Jg. — abs. Bude žehrán, corripietur. BO. — komu. Měli příčinu mně ž., exprobrare. BO. Výšeji žehral jim (Galatům). Sš. II. 36. Velice mně žehral. Kos Hříšným ž. Pís. br. — nač = 1. láti. Lutera do klatby dal |
a podlé obyčeje mezi jinými kacíři Haň že-
hral. V. Čeho nelze předělati, darmo na to ž. Č. M. 192. Hus na hřiechy žehral. Žalan. 29. — Ros., Jel., Smrž. — 2. = hor- livě napomínati, trestati. Kos. Sv. Pavel žehral na ně. Št. Uč. 120. b. — 3. = závi- děti, řevniti. Na ženu ž. Reš. Onen Šimon na ni žehral, jenž se božích noh dotýkala. Hus III. 183. — proti komu, proti čemu (jak kdy). Troj., Smrž , Ros. On dycky proti němu žehře, nemůže ho vystáti. Na Ostrav. Tě. Svěcení pečeného beránka v ne- děli velikonoční, proti němuž již v 9. sto- letí žehráno bylo. Ddk. IV. 300. Žehral s hněvem proti němu. Troj. 193. a. — proč: pro náklady (veliké vydaní). Jel. Žehře proto, že . . . Jel. — komu z čeho. Past. rkp. Z čeho by mohl ž.? Št. Ř. 110. a. Ž. z čeho na koho. Št. N. 16., 300. — se s kým : s čeledi, Št.., s ženou. Výb. I. Ne- žehři se se svými dětmi. Št. Uč. 108. b. — s kým jak. Žehrala s mužem s takovou opravdovostí na licho, že se do toho vžila. Sá. Ves. r. 50. 2. Žehrati = praskati, prasseln. — kde.
To dříví v kamnech žehrá! Dg. exc. Žehravec, vce, m., der Eifersüchtige.
Rk. Žehravěti = žehrati = žehravým se stá-
vati, eifersüchtig werden. Slov. Hdž. Žehravosť, i, f. = náklonnosť k lání,
die Scheltsucht. — Ž. = řevnivost (z lásky), die Eifersucht. D., Němc. Žehravý = k žehrání, k lání sklonný,
scheltsüchtig. — Ž. = řevnivý, eifersüchtig. I vře žehravá bolesť. Msn. Or. 19. Žehrov, a, m., Žehrow, ves u Mnichova
Hradiště. PL. Žehrovák, u, m. = pískovec u Žehrovic
(u Únoště) lámaný (kamenouhelný). Krč. Geol., Frč. Geol. 41., Zpr. arch. IX. 25. — Ž. = mlýnský kámen, ein Mühlstein. Frč. Vz Žehrovice. Žehrovice, dle Budějovice, Žehrowitz
Kornhaus, ves mezi Únoštem a Rakovní- kem. Odtamtud jest: žehrovák, u, m. = ká- men píseční k stavbám. Vz Tk 1. 85., 156., 415., III. 664.. Blk. Kfsk. 616, S. N. — Ž. Kamenné, Stein-Žehrowitz, ves u Kladna. Jan Kolovrat z Žehrovic; Vdova po Janu Kolovratovi z Žehrovic. Arch. III. 489., 532 Žehry, pl., m. = žehrání. Pl.
Žehúň, ě, f., jm. místní. Aleš z Žehúně. Arch. III. 498. Žehušice, dle Budějovice, Žehušitz, ves
u Čáslavi. PL., Tf. Odp. 323., Blk. Kfsk. CXLIX., 835., S. N., Sedl. Hrad. I. 259. Žehušická, é, f. Ž. z Nestajova. Vz Blk.
Kfsk. 530., 666. Žehušický, vz Žehušice. Ž. panství. Tf.
Odp. 298. — Ž., ého, m., osob. jm. Pal.
Děj. V. 1. 400., Arch II. 172.. Sdl. Hrad.
I. 259., II. 282. Ž. z Nestajova. Vz Blk.
Kfsk. 1463., S. N. Ž. Bernh. Tf. Odp. 288.,
334., Václ. Ib. 395.
|
||
|
|||
Předchozí (795)  Strana:796  Další (797) |