797

Žehyště, ě, n. = místo vypálené, les
ohněm vypálený. Koll. St. 628., Cf. Žehot.
Ib. — Ž. = teplice. Ib. 332.

Žech = že jsem. Na Ostrav. Tč. To je
příčina, žech s jiným mluvila; A un sobě
myslil, žech mu přislíbila; Žech já je pro
něho děvucha chudobna; A ty sobě mysliš,
žech ci věnek ukrad; jak si včeraj šla na
vodu, do studně ci upad; Matka jeho jemu
laje a tacik mu něda, žech já je dla (pro)
něho dzěvucha chudobna. Sš. P. 300., 360.,
381., 388. A já pokutovať musím, žech vzal
vinek na svou duši. U Frýdka. Tč.

Žechtár, vz Žochtár.

Žejbro, žebro, a, n. = náčiní mlýnské,
der Siebkasten. D., Šp.

Žejbrovačka, y, f., žejbrovadlo, a, n. =
stojací řešeto, D., zubr, zubr; tou se obilí
čistí, der Säuberer, Absäuber, die Korn-
fege, das Saubersieb. Pt., Šp. Ž. = dlouhé
síto na oddělování krupice od otrub. Prm.
IV. 237. Vz Žejbrovati.

Žejbrovadlo, a, n., vz Žejbrovačka,

Žejbrovák, u, m = pláténko do žejbro-
vačky. Us. Hk.

Žejbrování, n. = čistidlo, der Säuberer
in Mühlen. Vz Žejbrovačka. Nz. Ostatně
vz Žejbrovati.

Žejbrovati, žebrovati = na žejbrovně
(říčici) podsévati (z něm. säubern). Vz Mz.
378. — co: obili (ve mlýně), raitern, fegen.
Jir. — co kde. Semeno lněné na žejbru.
Us. u Chocně. Ktk. Vz Žejbrovník. — se =
lenivě jíti, sich trollen. Us. Jir., Sá., Hrpt.

— se s čím kam (zdlouhavě jíti; přenda-
vati), langsam gehen. Us. — Ž. = stěho-
vati se, ausziehen, übersiedeln. — kdy.
Každý rok se několikrát žejbruje. Us. Kšť.

— odkud kam: ze vsi do města. Kál.

Žejbrovina, y, f., die Reuter, Kornfege,
das Säubergeschirr. Rk.

Žejbrovna, y, f. = čistidlo, mlýnek, stroj
odkličovací, die Malzputze, Malzputmühle.

Žejbrovník, u, m. = stroj ku čištění
lněného semene, der Leinklapper. Cf. Žej-
brovati. Hk.

Žejdl, u, m., vz Žejdlík.

Žejdlíček, vz Žejdlík.

Žejdlík (zastr. žejtlík), a a u, žejdlíček,
čku, žejdl. u, m., das Seidel, z střlat. situla.
Mz. 379. Ž. = míra sutých i tekutých věcí.
Osm ž-ků = 4 masy = 2 pintě. V. 2^4/5 žej-
dlíku = litr. Vz Máz, Litr. Dle míry Pře-
mysla Otakara z r. 1268. ž. = dvě půlky,
půlka = 2 čtvrtky (hrstky), tedy žejdlík =
4 čtvrtky, odtud slul kvarta, kvaretka, das
Quart; ve Slez. posud kvaretka. Šd. —
Ž. = tolik nápoje, co se do žejdlíka vejde.
Hloupý Klíma dal vejce za ž. vína. Prov.
D. — Žejdlíky = druh hrušek. — Ž. =
picí nádoba. Umývání koflíků, ž-kův a
měděnic. Bn — Ž., jm. místa u Nakla na
Mor. Pk.— Ž., a, m., os. jm. Vck. Ž. Jiří.
Vz Blk. Kfsk. 1134.

Žejdlíkový, Seidel-. Ž. hrnek, láhvička.
Sych. Mázová noha (veliká) a ž-vá bota
(malá). Us. Kšť.

Žejdlo, a, n. = míra, das Mass. Orb. pic.

225. Slov.

Že jeden = nikdo. Že jeden tam byl.
Na Ostrav. Tč.

Žejšek, ška, m., os. jm. Šd.

Žejtlík, vz Žejdlík.

Žejžle, ete, n. = vyžle = slabé děvče. Us.
u Městce Král. Kšť.

Žekač, e, m., numella, zastr. Ms. lex.
clem.

Žel (zastr. žal), e, (lépe než. žel, u), m.;
rus. žal, i, f. Jg. Vz Želeji. — Ž. = bolest'
srdce, mysli, těžkosť srdce, trudnosť, das
Leid, Herzleid, Weh, die Betrübniss, Weh-
muth, der Schmerz. Slavný Vněslav srazem
s násep šípem; krutý žel tu teskné srdce
rváše. Rkk. Hlava a oči před tím tajným
želem bezděčně k zemi se nesouce nyní
pomalu braly přirozenou postavu a zpří-
mily se. Koll. IV. 182. Dyby mia byl po-
zval za najmenší družičku, neměl bych želu
ani polovečku. Sš. P. 419. Já jsem jej po-
choval v květu mladosti s nemalým želem
srdce mého. Koll. IV. 212. — Ž. koupě,
das Reugeld. D. — Ž. skutku, účinku (lítost),
die Reue, das Bedauern. Ž. a pokání; ž. a
lítosť. V. Žel mi, že jsem. . .; na znamení,
že jim toho žel. Br. Jest mi toho žel, es
gereut mich. J. tr. Vésti velké žely. Sš. Bs.
71. Nenie mi toho žel; Ž. mi jest (poenitet
me). ZN. Žel mi jest je stvoriv. BO. Když
žel jest komu, žej' zle činil. Št. Kn. š. 17.
Žel mi, že sem člověka učinil. Hus I. 201. —
Ž. = politování, lítost, útrpnost, das Leid,
Mitleid, Erbarmen. Mám žel toho; jest mi
toho žel. Ros. Jest mi toho srdcem žel. D.
Tvá milosť nám psala, žet jest toho žel, co
jest Malovec učinil. Ps. o zšt. Buď toho
Bohu žel a dobrým lidem. O. z D. Ž. mi
lenosti tvé a nedbanlivosti (gt. příčiny. Cf.
Mkl. S. 464.). Nám toho z pravého srdce
žel jest. Biancof. Měj žel nebožtíka. St.
skl. Žel mi jest, že jste přišli. Dal. 12. Žel
mi bylo na vás se dívati. Sych. Buď toho
Bohu žel (vz Věta bezpodmětná ku konci)!
Výb. I. 974., Št. Vyzn. Ottersd. Bohu žel!
Žel! Us. Budiž žel. Zlob. Přebudiž Bohu žel.
Šm. Někomu jest něčeho žel. J. tr. Jest mi
matky žel. Pk. Také jest mu prý té zprávy
žel od králových poslů sobě donesené, že ...
Ddk. II. 321. Ale což tebe dotkne, tuť mně
je žel s pravú věrú, jakožto pána a přítele,
žeby měl v čem pomlouván býti. Arch. II.
14. Až mi je ž. velmi toho. Výb. I. 200.
Musí mi Čechov žel býti, že dobré jméno
tak ztratichu. Dal. Jir. 135. Nejvíce je mi
toho žel, že ... . Pass. mus. 321. Toho jej
(jí) ž. velmi bieše. Kat. 2439. Ač chce vám
ž. toho býti. Alx. Počne nám žel býti, že ..
Št. Kn. š. 26. — Strany přísloví vz: Slza,
Srdce, Škoda. — Buď libo nebo ž., es mag
lieb o. unlieb sein, gefallen o, missfallen.
J. tr., Pal. Děj. IV. 2. 272., Vš. 450. Buď
vděk nebo žel, musil to učiniti. V. Tam se
plavitii musí, buď jim libo nebo žel. Pref.
Co tělu libo, duši žel. Prov. Šd. Buď mi
ž. nebo libo snésti, k čemuž mě ráčíte při-
vésti, to chci trpěti. Pravn. 868.