Předchozí (797)  Strana:798  Další (799) |
|
|||
798
|
|||
|
|||
Želací, vz Zelati. Ž. hymna; Pozdravení
ta zavírá výrokem želacím. Sš. L. 36., I. 148. Želanec, nce, m., místní jm., Klagenfurt,
šp. m.: Celovec. Mus. VIII. 408 Ten Kra- jinec, tam ten Korytan bol z mesta Želanca. Hol. 30. Želání, n. = přání, žádosť. Vz Želati.
Hvls. Sladké ž. lásky. Hdk. L. k. 63. Jen tu prosbu a to ž. odtud s sebou jsem při- nesl, aby . . . Koll. IV. 243. Významnosť a působnosť ž. takových. Sš. II. 7. Želany, dle Dolany, ves. Arch. II. 453.
Želaný; -án, a, o = žádaný, gewünscht.
Vz Želati. Vlad. Šťastný připojil ke zku- šenosti želanou věštku. Sb. vel. I. 84. 'L. (žádoucí) tužby. Osv. I. 43. Želar, a, m. = truchlič, pozůstalý naří-
kající. Slov. Hdk. Ž. = šuhaj nosící smutek po otci n. po matce; děvče zovou želarica. Němc. Jsouť ubozí ž-vé stále na pokoře. Hdk. C. 130. — Ž. = hofer, podruh, ba- ráčník, kto nemajúc vlastnieho domu pre- najme si hospodu v cudzom dome. Dbš. Obyč. 49., Hdž. Šlb. 88. — Ž. = cudzinec v druhej otčině. Sldk. 493. Želarica, e, želarka, y, f., vz Želar.
Němc. III. 328. Želarstvo, a, n. = podružství. Vz Želar.
Je na ž-stvu (je podruhem). Dbš. Obyč. 49. Želateľno, erwünscht. Vyslovil sa vý-
bor, že by bolo ž., aby J. H. to vypraco- val. Let Mtc. S. VIII. 2. 68. Želati, chybné m.: želeti, 2. Jg., Bs. —
komu. Ale sa oženil a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. Budem ja mu ž., by se mu tak stalo, že by to jeho veselie dlho netrvalo. Sl. spv. I. 40. Več duch věří a co vroucí světům želá naděje. Štulc. I. 99. — komu co. Včul tedy svój si život krehký nežeľace hrdinským srdcom a ostatňou do nepratel' a padnime vládou. Hol. 98. Želal jsem jim šťastnou cestu. Janda v Bočkovi. Mtc. 1. 1871. 43. — čeho komu (kde na kom). Povedz carovi, že ja želám jemu dlhého carstvovania, že mu želám šťastia v jeho synovi. Phld. IV. 526. Želá i v na- šem listu Soluňanům milosti a pokoje. Sš. II. 238. Těch svrchovaných věcí želal Pavel
Efesaňům na Bohu. Sš. II. 109. Panovníci želají mu šťastia. Zbr. Lžd. 57. — jak. Srdečně želáme, aby nehody pán Bôh od vás oddialoval. Zátur. Vinš. I. 31. — s in- finit. Sv. Augustin sobě želal slyšeti Pavla kázati. Sš. I. 11. Nynější svět slavjanský se nejen sjednotiti, ale i sjediniti želá. Koll. III. 298. Jako aj želať umreť, keď je toľko
práce. Phld. IV. 275. — aby. Želám, aby se ještě i Lužičané a Slezáci k Čechům připojili. Koll. III. 246. Andělé želají, aby pokoje všem lidem se dostalo. Sš. L. 36. Vz Ž. jak. Želatovice, dle Budějovice, Želatowitz,
ves u Přerova. PL., Tč. Želazník, a, m. = železník, zastr. Šb.
H. l. I. 35. Želazo, a, n. = železo. Brt. P. 143. |
Želba, y, f. = želení.
Želč, ě, m., něm. Želč, ves u Brodka na Mor. PL., Tč., Vck. Želčany, dle Dolany, Seltschan, ves v Pl-
zeňsku u Rokycan. Vz Blk. Kfsk. 202. Želčín, a, m., ves. Arch. I. 542., II. 179. Želčovice, dle Budějovice. Vilém ze Žel-
čovic. Arch. III. 189. Želé, n. Ž. vrstvené, das Bandgełée. Šp.
Želebuz, i, f., míst, jm. od Želebuda.
Pal. Rdh I. 132., Mus. VIII. 408. Želecký, ého, m., os. jm. Mus. 1880.105.
Ž. Norbert, f 1709. Vz Jir. Kuk. II. 368., Jg. H. l. 659. Ž. z Počenic, star. mor. pan- ská rodina. Vz S. N., Sdl. Hrad. I. 214. Želeč, lče, m., Želetz, ves u Želez. Brodu,
vz Blk. Kfsk. 805., ves v Táborsku, ib. CXL1X.; něm. Seltsch, ves v Žatecku. Vz ib. 181., 1253. — S. N., Sdl. Hrad. III. 308., IV. 376. Želechovice, dle Budějovice, Schelcho-
witz, ves u Lobosic, vz Blk. Kfsk. 243., 861., 864.; Želchowitz, ves u Unčova na Mor.; Žellechowitz, ves u Zlina na Mor.; u Vizovic na Mor. Vck., Tč. Želechovský, ého, m., os. jm. Ž. Šebast.
Ant., † 1619. Vz Jg. H. 1. 659., Jir. Ruk. II 369. Želechy, dle Dolany, Rudolphowitz, ves
u Lomnice v Jičínsku. PL. Želej, e, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 128.
Želeji, vz Želeti. — Ž. kompar. k žel
jako zimněji k zima. Želejov, a, m., Želejow, vsi u Miletína
a u Turnova. PL. Vz Blk. Kfsk. 535., 776., 800. Želen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.
Želenati se = zelenati se. Pod ním roz-
marija želená se. Sl. ps. 83. Želení, n. = oplakávaní, bolest nad čím,
das Bedauern. Reš. Její oči — skrze své škoulení působily mu ž. Koll. Zp. II. 353. — Ž. = litování, lítosť das Bedauern, Leid, Bereuen. Ž. hříchův. Štelc., Pešín. Na hříchy ž. míti. Kanc. Tu bych měl říci, že kánie jest dopuštěných hřiechóv ž.; Vzal pro své ž. hriechóv odpuštěnie. Hus II. 150., 162. Pošetilé kvapení v zápětí má ž. Prov. Želenice, dle Budějovice, Sellnitz, ves
u Bilína, vz Blk. Kfsk. 633.; Zellenitz, ves u Slaného, vz ib. 1205. Cf. Tf. Odp. 288., Tk. V. 62. Bitva u Želenic. Pal. Děj. IV. 1. 14. Želenky, dle Dolany, Želenken, ves u
Teplice. PL. Mají a drží tvrz v Zelenkách. Arch. V. 547. Želenský, ého, m. Ž. ze Sebuzína, stará
panská rodina česká. Vz S. N. Želený; -en, a, o, vz Želeti. — Ž. svor
(mučidlo), ktorým až do krve svierali nehty. Sl. let. I. 93. Želéř, vz Želíř.
Želešice, dle Budějovice. Tk. III. 88.
Želetava, y, f., Želetau, městečko v Da-
|
||
|
|||
Předchozí (797)  Strana:798  Další (799) |