798

Želací, vz Zelati. Ž. hymna; Pozdravení
ta zavírá výrokem želacím. Sš. L. 36., I.
148.

Želanec, nce, m., místní jm., Klagenfurt,
šp. m.: Celovec. Mus. VIII. 408 Ten Kra-
jinec, tam ten Korytan bol z mesta Želanca.
Hol. 30.

Želání, n. = přání, žádosť. Vz Želati.
Hvls. Sladké ž. lásky. Hdk. L. k. 63. Jen
tu prosbu a to ž. odtud s sebou jsem při-
nesl, aby . . . Koll. IV. 243. Významnosť a
působnosť ž. takových. Sš. II. 7.

Želany, dle Dolany, ves. Arch. II. 453.

Želaný; -án, a, o = žádaný, gewünscht.
Vz Želati. Vlad. Šťastný připojil ke zku-
šenosti želanou věštku. Sb. vel. I. 84. 'L.
(žádoucí) tužby. Osv. I. 43.

Želar, a, m. = truchlič, pozůstalý naří-
kající. Slov. Hdk. Ž. = šuhaj nosící smutek
po otci n. po matce; děvče zovou želarica.
Němc. Jsouť ubozí ž-vé stále na pokoře.
Hdk. C. 130. — Ž. = hofer, podruh, ba-
ráčník, kto nemajúc vlastnieho domu pre-
najme si hospodu v cudzom dome. Dbš.
Obyč. 49., Hdž. Šlb. 88. — Ž. = cudzinec
v druhej otčině. Sldk. 493.

Želarica, e, želarka, y, f., vz Želar.
Němc. III. 328.

Želarstvo, a, n. = podružství. Vz Želar.
Je na ž-stvu (je podruhem). Dbš. Obyč. 49.

Želateľno, erwünscht. Vyslovil sa vý-
bor, že by bolo ž., aby J. H. to vypraco-
val. Let Mtc. S. VIII. 2. 68.

Želati, chybné m.: želeti, 2. Jg., Bs. —
komu. Ale sa oženil a tu našu vernú lásku
do konca už zmenil. Budem ja mu ž., by
se mu tak stalo, že by to jeho veselie dlho
netrvalo. Sl. spv. I. 40. Več duch věří a co
vroucí světům želá naděje. Štulc. I. 99. —
komu co. Včul tedy svój si život krehký
nežeľace hrdinským srdcom a ostatňou do
nepratel' a padnime vládou. Hol. 98. Želal
jsem jim šťastnou cestu. Janda v Bočkovi.
Mtc. 1. 1871. 43. — čeho komu (kde na
kom). Povedz carovi, že ja želám jemu
dlhého carstvovania, že mu želám šťastia
v jeho synovi. Phld. IV. 526. Želá i v na-
šem listu Soluňanům milosti a pokoje. Sš.

II. 238. Těch svrchovaných věcí želal Pavel
Efesaňům na Bohu. Sš. II. 109. Panovníci
želají mu šťastia. Zbr. Lžd. 57. — jak.
Srdečně želáme, aby nehody pán Bôh od
vás oddialoval. Zátur. Vinš. I. 31. — s in-
finit. Sv. Augustin sobě želal slyšeti Pavla
kázati. Sš. I. 11. Nynější svět slavjanský
se nejen sjednotiti, ale i sjediniti želá. Koll.

III. 298. Jako aj želať umreť, keď je toľko
práce. Phld. IV. 275. — aby. Želám, aby
se ještě i Lužičané a Slezáci k Čechům
připojili. Koll. III. 246. Andělé želají, aby
pokoje všem lidem se dostalo. Sš. L. 36.
Vz Ž. jak.

Želatovice, dle Budějovice, Želatowitz,
ves u Přerova. PL., Tč.

Želazník, a, m. = železník, zastr. Šb.
H. l. I. 35.
Želazo, a, n. = železo. Brt. P. 143.

Želba, y, f. = želení.
Želč, ě, m., něm. Želč, ves u Brodka na
Mor. PL., Tč., Vck.

Želčany, dle Dolany, Seltschan, ves v Pl-
zeňsku u Rokycan. Vz Blk. Kfsk. 202.
Želčín, a, m., ves. Arch. I. 542., II. 179.

Želčovice, dle Budějovice. Vilém ze Žel-
čovic. Arch. III. 189.

Želé, n. Ž. vrstvené, das Bandgełée. Šp.

Želebuz, i, f., míst, jm. od Želebuda.
Pal. Rdh I. 132., Mus. VIII. 408.

Želecký, ého, m., os. jm. Mus. 1880.105.
Ž. Norbert, f 1709. Vz Jir. Kuk. II. 368.,
Jg. H. l. 659. Ž. z Počenic, star. mor. pan-
ská rodina. Vz S. N., Sdl. Hrad. I. 214.

Želeč, lče, m., Želetz, ves u Želez. Brodu,
vz Blk. Kfsk. 805., ves v Táborsku, ib.
CXL1X.; něm. Seltsch, ves v Žatecku. Vz
ib. 181., 1253. — S. N., Sdl. Hrad. III. 308.,
IV. 376.

Želechovice, dle Budějovice, Schelcho-
witz, ves u Lobosic, vz Blk. Kfsk. 243.,
861., 864.; Želchowitz, ves u Unčova na
Mor.; Žellechowitz, ves u Zlina na Mor.;
u Vizovic na Mor. Vck., Tč.

Želechovský, ého, m., os. jm. Ž. Šebast.
Ant., † 1619. Vz Jg. H. 1. 659., Jir. Ruk.
II 369.

Želechy, dle Dolany, Rudolphowitz, ves
u Lomnice v Jičínsku. PL.

Želej, e, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 128.

Želeji, vz Želeti. — Ž. kompar. k žel
jako zimněji k zima.

Želejov, a, m., Želejow, vsi u Miletína
a u Turnova. PL. Vz Blk. Kfsk. 535., 776.,
800.

Želen, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Želenati se = zelenati se. Pod ním roz-
marija želená se. Sl. ps. 83.

Želení, n. = oplakávaní, bolest nad čím,
das Bedauern. Reš. Její oči — skrze své
škoulení působily mu ž. Koll. Zp. II. 353. —
Ž. = litování, lítosť das Bedauern, Leid,
Bereuen. Ž. hříchův. Štelc., Pešín. Na hříchy
ž. míti. Kanc. Tu bych měl říci, že kánie
jest dopuštěných hřiechóv ž.; Vzal pro své
ž. hriechóv odpuštěnie. Hus II. 150., 162.
Pošetilé kvapení v zápětí má ž. Prov.

Želenice, dle Budějovice, Sellnitz, ves
u Bilína, vz Blk. Kfsk. 633.; Zellenitz, ves
u Slaného, vz ib. 1205. Cf. Tf. Odp. 288.,
Tk. V. 62. Bitva u Želenic. Pal. Děj. IV.
1. 14.

Želenky, dle Dolany, Želenken, ves u
Teplice. PL. Mají a drží tvrz v Zelenkách.
Arch. V. 547.

Želenský, ého, m. Ž. ze Sebuzína, stará
panská rodina česká. Vz S. N.

Želený; -en, a, o, vz Želeti. — Ž. svor
(mučidlo), ktorým až do krve svierali nehty.
Sl. let. I. 93.

Želéř, vz Želíř.

Želešice, dle Budějovice. Tk. III. 88.

Želetava, y, f., Želetau, městečko v Da-