804

Železosivý = železošedý, eisengrau. Šp.
Železoslévač, e, m, der Eisengiesser.
Dch.

Železoslévárna, y, f., die Eisengiesserei.
Dch.

Železostrom, u, m. = železodrv. Šm.

Železošedý = železosivý. Pdl., Šp.

Železov, a, m., Eisenberg, jm. místa. Šm.

Železovatěti, ěl, ění, zu Eisen, eisen-
artig werden. Plk.

Železovatý, eisenartig. Zlob.

Železovec, vce, m., das Eisenerz. Ž. ba-
henný či železná bahenná ruda, das Rasenerz;
ž. osmistěnný, oktaedrisches Eisenerz o. der
Magneteisenstein; ž. klencový, rhomboedri-
sches Eisenerz o. der Eisenglanz ; ž. jizerský,
hexaedrisches Eisenerz o. der Iserin. Nz.

Železovitý. Ž. dřevo, das Eisenholz. Dch.

Železový = od (ze) železa, Eisen-. Ž. ky-
sličník, sířičník. Rostl., kyselina. Nz. Ž. kovář.
Bj. BO.

Železožrout, a, m., der Eisenfresser. Šm.

Želiar, a, m. = želár. Slov. Frsc. Zor.
I. 11.

Želiarka. vz Želarica.

Želiarstvo, vz Želarstvo.

Želibořice, dle Budějovice, ves v Písecku.
Vz Blk. Kfsk. 204., 490.

Želichov, a, m., samota u Benešova v Bu-
dějov. PL. Vz Blk. Kfsk. 1222.

Želichovice, ves. Arch. 1. 531.

Želina, y, f., Seelau, ves u Kadaně. PL.,
Tk. V. 163.

Želinská ze Sebuzína. Vz Blk. Kfsk.
944., 945.

Želinský, ého, m. Sdl. Hrad. II. 245. —
Želinský ze Sebuzína. Vz Blk. Kfsk. 1463.

1. Želíř, e, m. = domkář, podruh, hofer,
der Inmann. Slov. J. tr., Koll. St. 735., Rb.

2. Želíř, e, m., z něm. Soller = síň, pavlač,
ploská střecha, půda nad stropem. Puch.
Na ždléř domu vstúpil. GR. Jak v Italii na
ž-řích se děje. Sš. Sk. 123.

Želisko, a, m., samota u Budějovic; Selsen,
ves u Březové na Mor.

Želislav, a, m., os. jm. Pal. Děj. I. 1. 36.

Želiště, ě, n., míst. jm. u Lužice na Mor.
Pk.

Želiti, il, ení, na Slov. žáliti = želeti,
beklagen, bedauern. — čeho. Flav. — se
komu = zželeti se, líto býti, leid sein, sich
erbarmen. Ben., Plk. — za kým. Frajerku
mi zali (vzali), budem za ňou želieť. Sl. ps.
320.

Želivec, vce, m., ves v Čáslavsku, u
Ledče. Vz Blk. Kfsk. 572., Tf. Odp. 267. —
Ž., ves u Jesenic.

Želivka, y, f., řeka ve vých. Čech. Vz
Tk. L 405.— 407. — Ž. = Vyšinka, samota
u Prahy.

Želivo, vz Železo.

Želivsko, a, n., Selsen, ves u Jevíčka
na Mor.

Želivský klášter, Stift Selau. Vz Tk. I.
157., 405.— 407. Ž. Jan, vz Želevo.

Želivý = trouchnivé. Ž. dřevo. Val. Brt.
D. 303

Želízko, želézko, a, n. = něco ze železa
udělané, nářadí, náčiní. Ž. = náčiní zoce-
lované, několik palců dlouhé a na konci
jednom přiostřené; někdy má ucho pro ná-
sadu. KP. III. 70. Das Eisengeräthe. Ž. ke
křesání (ocel); ž. oštípu (tulej), V., u nože,
das Messerblatt, die Messerklinge, ž. do že-
hličky, der Stahl beim Bügeleisen, soustružní,
das Dreheisen, obtahovací, das Patzeisen;
ž. do nastěnkáře s vodíkem, das Rückwand-
hobeleisen, Šp.; ž. do hoblíku hladíkové,
zubákové, průbojné, Us. Pdl.; ž. na rány,
das Wundeisen, Nz. lk.; ž. ohledací na rány,
soustružní, zapalovací, D., kadeřací či na
kadeře, Kom., kamenické, pudní (ve mlýně),
u kamenořezce, Us., ostré, zubaté, chřestavé,
Techn., řezbářské, das Stecheisen, dráčkové,
Zahnhobel-, hlazníkové, Schlichthobel-, ho-
blíkové, do macka bednářského, Stossbank-
hobel-, do žlábkovce, Nuthhobel-, uběrákové,
Schropphobel-, výstružní, Falzstöckl. Šp.
Ž. ševní, Naht-, valchovní (valchovadlo),
Šp., holicí, pérové, zpruhové, Kh.; ž. u hor-
níkův, hornické: ž. činí s pemrlicí erb hor-
níkův; ž. mlynářské ku křesání kamene;
ž-em kámen otesati. Vys., NA. IV. 131. Ž.
k pouštění žilou (vz Nástroj k pouštění
žilou); na pouštění mladým plnomízným
stromům (vz Nástroj zahradnický); k plom-
bovaní zubův; pouštěcí jednoduché a s třemi
želízky, ž. na vypalování ran u. rohu (vz
Nástroj pro dobytčí lékaře). Cr. Ž. sirkářské,
das Zündhölzcheneisen. Vz Brusle. Ž., die
Schliesse beim Federhalter; u síti, vz Nevod.
Šp. Ź. bednářské, na něž tluče bednář pa-
ličkou, když obruč přidělává, der Setzhammer.
Hk. Ž = přístroj k hlazení dlažby cemen-
tové. Zpr. arch. IX. 38. — Ž-ka = brusle,
kosle, kůsle, kraple, der Schlittschuh. Šp. —
Ž., a, m., osob. jm. Ž. z Tourového Oldř.
Vž Sdl. Hrad. III. 36., Blk. Kfsk. 1248.

Želízkový předek (želízkem prováděná
střída), der Schlägelort, v horn. Hr. Ž. práce,
vz Práce.

Želizy, dle Dolany, Schelesen, ves u Me-
donos. PL. Vz Blk. Kfsk. 7., 9., Tk. III.
102., 125.

Želka, y, f. = popelnice. Us. Šml., Zap.

Želkov, a, m., Želkow, dvůr u Holešova
na Mor. PL.

Želkovice, dle Budějovice, Želkowitz,
ves u Zdic; něm. Schelkowitz, ves u Bilína.
Vz Blk. Kfsk. 865.; ves v Jičínsku, ib. 923.
923. — Cf. Sdl. Hrad. II. 238.

Želkup, u, m. = žel koupě, das Reugeld,
der Reukauf.

Žell, a, m. Ž. Lud v. Vz Jg. H. 1. 659.
Dle Šb. H. 1. 311.: Žello.

Želman, a, m. U Valachů hrávají na
přístkách na Ž-na. Některá z děv jest fojtem,
jiné děvy jdou k němu o dceru jeho žáda-
jíce a zpívajíce: Pochválen buď Želman,
pochválen buď Jodro, pochváleni všeci jeho
rytíři. Sš. P. 765.