Předchozí (803)  Strana:804  Další (805) |
|
|||
804
|
|||
|
|||
Železosivý = železošedý, eisengrau. Šp.
Železoslévač, e, m, der Eisengiesser. Dch. Železoslévárna, y, f., die Eisengiesserei.
Dch. Železostrom, u, m. = železodrv. Šm.
Železošedý = železosivý. Pdl., Šp.
Železov, a, m., Eisenberg, jm. místa. Šm.
Železovatěti, ěl, ění, zu Eisen, eisen-
artig werden. Plk. Železovatý, eisenartig. Zlob.
Železovec, vce, m., das Eisenerz. Ž. ba-
henný či železná bahenná ruda, das Rasenerz; ž. osmistěnný, oktaedrisches Eisenerz o. der Magneteisenstein; ž. klencový, rhomboedri- sches Eisenerz o. der Eisenglanz ; ž. jizerský, hexaedrisches Eisenerz o. der Iserin. Nz. Železovitý. Ž. dřevo, das Eisenholz. Dch.
Železový = od (ze) železa, Eisen-. Ž. ky-
sličník, sířičník. Rostl., kyselina. Nz. Ž. kovář. Bj. BO. Železožrout, a, m., der Eisenfresser. Šm.
Želiar, a, m. = želár. Slov. Frsc. Zor.
I. 11. Želiarka. vz Želarica.
Želiarstvo, vz Želarstvo.
Želibořice, dle Budějovice, ves v Písecku.
Vz Blk. Kfsk. 204., 490. Želichov, a, m., samota u Benešova v Bu-
dějov. PL. Vz Blk. Kfsk. 1222. Želichovice, ves. Arch. 1. 531.
Želina, y, f., Seelau, ves u Kadaně. PL.,
Tk. V. 163. Želinská ze Sebuzína. Vz Blk. Kfsk.
944., 945. Želinský, ého, m. Sdl. Hrad. II. 245. —
Želinský ze Sebuzína. Vz Blk. Kfsk. 1463. 1. Želíř, e, m. = domkář, podruh, hofer,
der Inmann. Slov. J. tr., Koll. St. 735., Rb. 2. Želíř, e, m., z něm. Soller = síň, pavlač,
ploská střecha, půda nad stropem. Puch. Na ždléř domu vstúpil. GR. Jak v Italii na ž-řích se děje. Sš. Sk. 123. Želisko, a, m., samota u Budějovic; Selsen,
ves u Březové na Mor. Želislav, a, m., os. jm. Pal. Děj. I. 1. 36.
Želiště, ě, n., míst. jm. u Lužice na Mor.
Pk. Želiti, il, ení, na Slov. žáliti = želeti,
beklagen, bedauern. — čeho. Flav. — se komu = zželeti se, líto býti, leid sein, sich erbarmen. Ben., Plk. — za kým. Frajerku mi zali (vzali), budem za ňou želieť. Sl. ps. 320. Želivec, vce, m., ves v Čáslavsku, u
Ledče. Vz Blk. Kfsk. 572., Tf. Odp. 267. — Ž., ves u Jesenic. Želivka, y, f., řeka ve vých. Čech. Vz
Tk. L 405.— 407. — Ž. = Vyšinka, samota u Prahy. Želivo, vz Železo.
Želivsko, a, n., Selsen, ves u Jevíčka
na Mor. |
Želivský klášter, Stift Selau. Vz Tk. I.
157., 405.— 407. Ž. Jan, vz Želevo. Želivý = trouchnivé. Ž. dřevo. Val. Brt.
D. 303 Želízko, želézko, a, n. = něco ze železa
udělané, nářadí, náčiní. Ž. = náčiní zoce- lované, několik palců dlouhé a na konci jednom přiostřené; někdy má ucho pro ná- sadu. KP. III. 70. Das Eisengeräthe. Ž. ke křesání (ocel); ž. oštípu (tulej), V., u nože, das Messerblatt, die Messerklinge, ž. do že- hličky, der Stahl beim Bügeleisen, soustružní, das Dreheisen, obtahovací, das Patzeisen; ž. do nastěnkáře s vodíkem, das Rückwand- hobeleisen, Šp.; ž. do hoblíku hladíkové, zubákové, průbojné, Us. Pdl.; ž. na rány, das Wundeisen, Nz. lk.; ž. ohledací na rány, soustružní, zapalovací, D., kadeřací či na kadeře, Kom., kamenické, pudní (ve mlýně), u kamenořezce, Us., ostré, zubaté, chřestavé, Techn., řezbářské, das Stecheisen, dráčkové, Zahnhobel-, hlazníkové, Schlichthobel-, ho- blíkové, do macka bednářského, Stossbank- hobel-, do žlábkovce, Nuthhobel-, uběrákové, Schropphobel-, výstružní, Falzstöckl. Šp. Ž. ševní, Naht-, valchovní (valchovadlo), Šp., holicí, pérové, zpruhové, Kh.; ž. u hor- níkův, hornické: ž. činí s pemrlicí erb hor- níkův; ž. mlynářské ku křesání kamene; ž-em kámen otesati. Vys., NA. IV. 131. Ž. k pouštění žilou (vz Nástroj k pouštění žilou); na pouštění mladým plnomízným stromům (vz Nástroj zahradnický); k plom- bovaní zubův; pouštěcí jednoduché a s třemi želízky, ž. na vypalování ran u. rohu (vz Nástroj pro dobytčí lékaře). Cr. Ž. sirkářské, das Zündhölzcheneisen. Vz Brusle. Ž., die Schliesse beim Federhalter; u síti, vz Nevod. Šp. Ź. bednářské, na něž tluče bednář pa- ličkou, když obruč přidělává, der Setzhammer. Hk. Ž = přístroj k hlazení dlažby cemen- tové. Zpr. arch. IX. 38. — Ž-ka = brusle, kosle, kůsle, kraple, der Schlittschuh. Šp. — Ž., a, m., osob. jm. Ž. z Tourového Oldř. Vž Sdl. Hrad. III. 36., Blk. Kfsk. 1248. Želízkový předek (želízkem prováděná
střída), der Schlägelort, v horn. Hr. Ž. práce, vz Práce. Želizy, dle Dolany, Schelesen, ves u Me-
donos. PL. Vz Blk. Kfsk. 7., 9., Tk. III. 102., 125. Želka, y, f. = popelnice. Us. Šml., Zap.
Želkov, a, m., Želkow, dvůr u Holešova
na Mor. PL. Želkovice, dle Budějovice, Želkowitz,
ves u Zdic; něm. Schelkowitz, ves u Bilína. Vz Blk. Kfsk. 865.; ves v Jičínsku, ib. 923. 923. — Cf. Sdl. Hrad. II. 238. Želkup, u, m. = žel koupě, das Reugeld,
der Reukauf. Žell, a, m. Ž. Lud v. Vz Jg. H. 1. 659.
Dle Šb. H. 1. 311.: Žello. Želman, a, m. U Valachů hrávají na
přístkách na Ž-na. Některá z děv jest fojtem, jiné děvy jdou k němu o dceru jeho žáda- jíce a zpívajíce: Pochválen buď Želman, pochválen buď Jodro, pochváleni všeci jeho rytíři. Sš. P. 765. |
||
|
|||
Předchozí (803)  Strana:804  Další (805) |