806

Nakrájená žemle spařená a omaštěná. Dch.
Žemličky sardelové, smažané, s jazykem,
s vínem. Hnsg. Čes. Kuch. Pójdem do Tr-
navy, kúpim tam ž-ku (boží dar). Sl. ps.
23. Nakoupivše žemlí, rožků (rohlíků) na
rvačku mezi ně házeli jsme. Koll. IV. 199.
To je jako ž-čka za dva grajciare. Us.
Zátur. Ešče bych lépe zpíval, dybych ž-čky
s medem jídal. Sš. P. 736. Musili žemlemi
se krmiti. Skl. V. 314. Chuť jeho jako ž.
s strdí. BO. Lakotníci sváteční slúžie ďáblu
Bél, jemuž sú dávali za den 40 ovcí, po 12
korciech žemlí a vína šest kádí. Hus I.
123. — Ž. = vánočka. Na Policku. Kšá. —
Ž. = žemně (lnu). Němc. I. 292., Hk., Kčr.,
Ktk., Rgl., Psg.

Žemlička, y, f., vz Žemle. — Ž., y, m.,
os. jm. Ž. Jan. Vz Blk. Kfsk. 1193.

Žemličkář, e, m. = pekař, který peče
žemličky, der Semmelbäcker. Us. Jdr. Vz
Žemlár. — Ž., der Semmelfreund.

Žemličkový = žemlový, Semmel-. Ž.
mouka, Ros., barva, bába (moučné jídlo).
Rk., Kšá. Odvedli ho k žemličkovému re-
gimentu (k domabylům). V Kunvald. Msk. Ž.
kůň, kabát (žemličkové barvy, fahlgelb).
Us. Šd.

Žemlovka, y, f. = žemlová mouka, das
Semmelmehl. — Ž. = žemlová bába, die
Semmelbaba. Dch. Ž. s jablky, z třešní.
Hnsg. Čes. Kuch. Vz Žemlový.

Žemlový = žemličkový, Semmel-. Ž. mouka
(běl). — Ž. = ze žemle. Ž. řízek, der Sem-
melschnitt-. — Ž. = žlutý jako žemle, sem-
melgelb. Ž. barva, kůň (plavý). Ja., Kšá.,
Šp. Ž. bába (vz Žemlovka), jídlo z nakráje-
ných housek, mlékem a zaklektanými vejci
polévaných, jež se potom smaží, Semmel-
baba, f. Ž. řízek, ve vejcích obalený a v másle
pečený, die Poföse. D., Dch. Ž. kaše, der
Weckbrei. Posp.

Žemlozlatý, semmelgolden. Ž. barva.
KP.

Žemně, ě, žemnička, y, f. = sejmě, zej-
mička lnu, obláč, panenka, die Kaute, Flachs-
bose, Flachsreiste, Knocke. Třený len do
svazků po 30 zemních, z nichžto každá
z několika hrstek sestává, se váže. Us. Len
po jedné kýtě neb některé žemni. Mus.
1847. 545. Ž. = dvě hrstky lnu. U Rychn.
Ntk. Ž. má dvě hrsti, pět žemní = jedna
pětka, šest pětek = kloub. Us. Cf. Zavi-
nutka, S. N. X. 93. Ž., obláč lnu, Flachs-
bose. Item 10 stuppas, quae dicuntur zem-
pnye, debent dare de quolibet laneo. Urbář
1390. Emler vyd. 114. Ž. ostružní či třepení,
poduštice ostružní, das Bourdonnet. Nz. lk.

Žemněný, žemňový = ze žemní, Reisten-.
Ž. příze, plátno. Us. Vz Žemně.

Žemnička, y, f., vz Žemně.
Žemňový, vz Žemněný.

Žemuč, zemuč, e, f., ilbus, zastr. Rkp.
Vodň.

Žeň, gt. žni a žně, f. = žetí, požínání
obilí, der Schnitt, die Ernte. Vz Žíti (žnu).
Žhnu, stupňováním: žeň, požínám Bž. 30.
Gt. kolísá: žni a žně. Bž. 100. Ž. = sklí-

zení, klizení, klizba, náklid, děla, žatba,
sklizeň, žetí. Šp. V čas žně; ve dnech žni
pšeničné; téhodnů nařízených ke žni. Br.
Zeň bývá jen jednou v roce. Ros., Č., Pk.
Plat za zeň. Ž. nastává, přichází. Sš. J. 75.
Každý láň platí za žeň 3 gr.; Má dáti 2 gr.
za žeň; Každý platí za ž. 3 gr. a za sýr
1 gr. Půh. II. 241. — Ž. = co se žne, die
Ernte. Zahynula žeň polní. Štelc. Velmi
skrovná žeň. Přišla hojná žeň. V. Ž. vý-
nosná. Šp. Ž. obilná leží mi na srdci; Žeň
bělá; Klasové žeň dáti měli později. Sš. J.
75. ž. dobrá, prostřední, špatná. Šp. Hoj-
nou ž. dá tvoje sej. Štulc. I. 133. Bůh po-
žehnal, rolím našim hojnou ž. dal. Ntr. VI.
26. Bodaj mal zlú žeň i mlatbu, keď mňa
pripravil o svatbu. Koll. Zp. I. 321. Jistě
ž. mnohá jest, ale dělníci nemnozí; proto
proste pána žni, ať pošle dělníky na žeň
svú. Hus II. 1. Výnos žni. Us. Jsou-li čer-
vánky o novoroční den, přinesou jistě samou
zlatou žeň. Hrš. Ještě tvá žeň nedozrála
(ještě čas nepřišel). Vz Čas. Č. Srp v cizí
ž. pustiti. Jg. — Ž. z vody = co z vody
dostáváme: sůl, mlže, ustřice, perlovky,
korále, ryby, raky, kraby, jantar, vodní
byliny atd. Vz KP. III. 365. — Ž. a pl.
žně = čas ku klizení obilí, klizení obilí, die
Erntezeit, der Schnitt. Na Zlinsku v nom.
a akkus. žňa, n. Bart. Žně římské a řecké.
Vz Vlšk. 107. O ž. vůbec vz S. N. Když
byla žeň. Ben. Br. Při začátku žně. Br.
Přede žněmi nedostatek chleba měli. Háj.
Přede žněmi s obilí spadlo. Kram. Bylo po
žněch. V. O žních pršelo. Us. K žněm. Jg.
Práce ve žních, ve žni. BO. Na poli žněmi
se obírati; Ž. se brzo dostaví. Sš. J. 75.
Výsledek žní, der Ernteausfall. Sl. les. Žně
konati. Dch. Zeň jest Slovákům až posud
opravdivá národní slavnosť. Koll. IV. 115.
Je-li nový rok hezký, jsou pak pěkné žně.
Mus. Když na sv. Máří Majdalenu prší, bý-
vají mokré žně. Dch. Jsou-li psí dni jasné,
bývají pohodlné žně. Mus. Je-li mráz na
Gabriele, bývají žně veselé. Kld. Když dal
pán Bůh žně, dá také sklizeň. U Kr. Hrad.
Kšť. Vychudlému prasátku i o žních zima.
Č. M. 173. Nepij po zasetí, ale po žních
(vz Šetrnosť); Po žních se zpívá, po vý-
mlatu zívá. Lb., Tr. Kdo ve žních hledí
chladu, natrpí se v zimě hladu. Bž., Pk.
Po žních slaví se obžinky, obžinek, ožinek,
ožinky, dožinky, dožatá, požinek, dovazná.
Šp. — Ž. = čas dobrého výdělku. Nyní
mají ševci, mlynáři žně. Us. Č.

Žena, ženka, žínka, ženička, y, ženčice,
e, ženuška, y, f., strper. kona, strněm. chona,
skr. ģanî, Schl., řec. ywĄ, pol. žona. Cf.
Šrc. 246., 257.—259., Mkl. aL. 12., 271.
Ž. = dospělá osoba ženská, opak: muž, das
Weib. Ž. v domácnosti řecké, ve Spartě,
v domácnosti římské. Vz Vlšk. 222., 223.,
225., 241. Postavení žen řeckých a řím-
ských. Vz Vlšk. 220., 237., 240. O ženách
vůbec. Vz S. N. Žen milovný (chlipný);
s ž-ou obcovati, míti činiti, ležeti, spáti; ž.
letitá, stará. V. Zmužilá ž. (mužatka). Ros.
Ž. svárlivá. Rb. Ž. tenká, slabá zove se na
Mor. žingura. Brt. D. 303. Ž. plačnice (při
pohřbech), das Klageweib. Dch. Mladíkovi