811

muž, měkký chléb, tupý nůž; Nebitá žena
nemastný hrách; Kdo ženu bije, jednoho
ďábla z ní vytluče, dva do ní vtluče; Krásný
páv peřím a ž. mužem (krásná). Lb. Žena
moudra a dobrá nežádá panovati nad svým
mužem, ani co činiti proti jeho vůli; Zle,
kde muž v rouše chodí a žena v kukli a
v škorních ; Koně chval po měsíci a ž-u teprv
po roce; Muž a ž. jedno tělo (jedna duše);
Muž jest hlavou, ale žena jest duší celého
domu; Moudra ž., zlatý sloup; Ž. utratná,
nádherná a skvostná z muže učiní dlužníka,
nuzníka, lháře a před právem pokryvače;
Ž. po muži se šlechtí, ale muž po ženě nic.
(Vš. V. 16.). Rb. Vz Ženice, Ženka. —
Strany přísloví vz ještě: Bába, Děvka,
Krása, Kráva, Matka, Námluvy, Obrázek,
Panna, Tucet, Vlas, Vybrati, Ženiti se,
Ženský. — Ž., nevěstka, unzüchtiges Weib,
die Hure. Ž. obecní, obecná, běhlá, nepo-
ctivá, vandrovní, porušená, která se nad
svou poctivostí zapomenula, kurva, Jg,
smilná, svodnice. Rb. Ženka běhlá. V.
Obecným ženkám železem cejch připálen
býval. Kom. V hospodě ženkou obecnou
byla. Lom. Též pověděla, že Grygar Prachar
s ženú na kočím (kočáře) po jarmacích a
krádeži se obírají. Ale ta jeho žena že není
slibná než, přibitá. 1594. Pk. exc. Vz Že-
nima. — Ženka mrazivá = zima. Slov. Hdk.
Strany žen vz více v S. N. a kromě toho :
Host, Kněz, Svár. 0 ženách jako lékařkách
vz Čs. lk. I. 99., II. 224., IV. 191., 239.,
VI. 206., VII. 71., 154.. 180., 234., 282.,
VIII. 138., 285., IX. 112, X. 315. a Osv.
asi 1884.

Ženáč, e, m. = ženatý, der Verheirathete.
Na Mor. a Slov. Koll., Bkř., Brt. Byli tam
samí ženáči. Vck., Šd. Mládenecká světnice
byla upravena na příbytek vážného ženáče.
Kos. v Km. Tanec ten (kot) na Hané u Kro-
měříže od ženáčú svatbách užívá se. Sš.
P. 618.

Ženačka, y, f. die Verheirathete. Ženáči
a ž-ky mladé. Mt. S. I. 180.

Žénaní, n.= požínání bujného obilí. Na
Hané. Poďme na ž. Brt.

Ženár, a, ženař, a, m., der Weiberfreund.
Šd. — Ž = hloupý jako ženská. U Koje-
tína. Bkř.

Ženař, e, m. = kdo za ženami běhá,
ženár. Jg.

Ženarský, vz Ženiláskavý.

Ženárství, n. = ženkárství, die Weiber-
liebe. Slov. Bern.

Ženatka, y, m., os. jm. Šd.

Ženátko, a, n. = ženička. Slov.

Ženatý; -at, a, o, verheirathet, verehe-
licht, beweibt. Ž. muž. Je ženatý na půl
kola (o nepoctivém mládenci). Us. Msk.
Kozina sarn byl ženat; Nebyltě Otík té doby
ještě ženat. Ddk. II. 241., 425. Pozná prý
to, pozná, kerý je ženatý, očka má nevy-
spané, klobúk na očách klapí. Sš. P. 472.
Poznati, poznati, ktorý je ź-tý, vyjde na
ulicu jako pes kudlatý. Sl. ps. Tak i my
slobodní muožeme milovať den po dni, ale
vy ž-tí musíte doma sedati; Poznať to zda-

leka, který je ž-tý, chodí po dědině ako
pes chlpatý. Koll. Zp. I. 68., 81.

Ženba, y, f. = ženění, ženitba, die Hei-
rath. Rozb. 1841., Ntr. I. 118. (Vz Žena).
Ž. pre ľúbosť, Heirath aus Liebe. Dbš. Už
nechám té ženby. Šd. Matkám zablisne
v očiach, keď sa im spomína vydaj dcerin,
otcovia sú zas hrdí, keď je reč o žeňbe
synovej. Phld. V. 123. Pročeže ty, moj šu-
hajko, ženbe pokoj nedáš? Sš. ps. 296. Už
začal aj velkú chuť a silnú vólu na žeňbu
dostávať. Hol. 25.

Žencovský, Schnitter-. Vz Ženec. Ž.
večer. Koll. Zp. I. 307.

Žencula, e, f. = šnečka, die Schnitterin.
Kde je mnoho ž-li, tam je mnoho zpěvu.
Na Ostrav. Tč.

Ženčák, a, m., os. jm. Šd.

Ženčenec, nce, m., der Hermaphrodit.
Aesop.

Ženčí, od ženky, Weibs-, weiblich.

Ženčice, e, f. = žena, ženka, das Weib,
Weiblein. St. skl. V. 145.

Ženčička, y, f. = ženička. Vz Žena,

Ženčina, vz Ženština.

Žendulka, y, m., os. jm. Mor. Šd.

Že ne po slovesech zdržování, zbraňo-
vání, překážení, zapovídání. Vz Věta pod-
statná spojková, Brániti, Zápor.

Ženec, nca, m. = žnec. Na Ostrav. Tč.

Ženění, n. = za ženu dání syna, das
Verheirathen. Ž. to (syna) jej mnoho stálo.
Us. — Ž. = ženy brání, das Heirathen, die
Verehelichung. Odřekl se ž. Vzal dovolení
k ž. Sych. Jest na ž. D. Druhé ž. V. Kvapné
ž. dlouhé želení. Č., Kb. Oj ty dubečku ze-
lený, škoda mého ž. ; oj dyž sem já sa ože-
nil a svůj stav sem proměnil. Mor. ps. Tč.
Šuhajček mladý, zažívaj rady, daj že pokoj
ž. Koll. Zp. I. 206. Ženění, ženění, horší
než vězeni, z vězení pomůže, od ženy ne-
může. Sš. P. 507. K ž. a k políbení paní
mandy musí se člověk rychle odhodlati,
jinak mu zajde chuť. Us. Písně o ž. vz
v Čes. mor. ps. 222. a. násl., Er. P. 273.,
288. a násl.

Ženeva, y, f., Genf ve Švýcařích. —
Ženevan, a, m. = Ženevský.

1. Žengle, í, pl., f. = ozdoby visící s ra-
men děvčat, nejspíše z fr. sangle a to z lat.
cingulum. Mz. 378. Abhangende Schauer.

2. Žengle, e, f., druh trávy. Cf. sanicu-
lum, der Sanikel. Dch. — Ž., vz Ženkle.

Ženialní m. genialní, genial.

Ženice, e, ženička, y, f. = ženka, že-
nuška, das Weiblein, die Weibsperson. Slez.,
mor. a slov. Doviedol si do malej chalupky
ženicu mladú, šibnú a živili sa potom, ako
vedeli. Phld. V. 111. Ženička peňažná tru-
hlička. 1b. V. 172. Ty milý synečku, ne-
bylo ti třeba ještě ž-čky. Brt. P. 153. Už
som sa oženil, vzal som si ženičku. Sl. ps.
Hrnce, misky i randličky dajte drotovať,
ženičky. Ej, oráč, oráč, nedobre seješ, za-
sial si žitko, zišiel ti oves, zasial si oves.
zišla pšenička čože je lepšie jako ženička ?