813

řádně miloval jiné ženimy. V. Chválím to,
że branie neradu; ale kakž pak, bude-li
sám s ženimú svú několik let, s níž sě je
neoddal? St. N. 327. 9. Učinil ji sobě že-
nimú. Výb. II. 85. 5. Synóm svých ženim
dal jest dary; Ž. Nachorova (concubina).
BO. Aby uslyšel dievku, své ž-my dceru;
Protož dle Šalamún: Kto ž-mu krmí, ztratie
zbožie; Šalamún měl 700 královen a 300
ženim a modlám se pro ně modlil; Připra-
vujíce krásnějé své kuběny, kněhně neb
ženimy než v kostele oltáře a obrazy; Jakýž
otec, takýž syn; syn dá a otec vezme pe-
nieze, aby syn ž-mu měl; A tu almužnu,
kterúž mají chudí lazarové jiesti, jedie jich
psi tuční chrtie, vyžlata a ohaři a také
tisty, kurvy neb ž-my; Když o kterém jistě
vědie, že má ž-mu neb kuběnu, aby pod
kletbu jeho mše neslyšeli; Šestdesáte jest
královen a osmdesáte ženim a mladic nenie
poctu. (Pís. Šal. 6. 7.). Hus I. 105., 202.,
382., 443., 444., II. 242., 294., III. 75. —
Ž. = žena.

Ženimče, ete, n. = ženimčic. Aby jich
děti nebyly cizoložňata a ženimčata. Kšch.
15.

Ženimčic, e, m., zastr. = ženimy syn, der
Bastard. Ms. pr. cís. Ž., jenž jest z prazdné
nevěstky urozen. BO.

Ženimčičný. Kromě synóv ž-ných, con-
cubinarum, vom Kebsweibe abstammend. BO.

Ženimec, mce, m. = kuběnář. Troj.

Ženimstvo, a, n. = ženinstvo = soulož-
nictví, die Kebsweiberei, das Konkubinat.
Troj., Výb. II. 85. 24.

Ženin, a, o, dem Weibe, der Frau ge-
hörig. Mužova síla větší jest než síla ženina;
Když Herakles odkryl závojem zastřený
obličej ženin, Admetos spatril milovanou
choť. Cimrh. Myth. 69., 247. Táto spôsob-
nosť oslabla po smrti ženinej ; Smrť ženina
mi dodala. Phld. IV. 276., 342. Ale muž
nic nedal na tyto pletky ženiné (ženiny);
Na vlastné ženině (ženiny) oči s druhými
se točí. Mt. S. 1. 56., 181. Ženina pře. NB.
Tč. 172. Ženina krásná domácnosť. Šd.

Ženina, y, f. = pohlaví ženské, die Wei-
ber. Ros. — Ž. = ženima. Ros., V., Br. Vz
Ženima. Ž., hetaera. Sš. II. 133.

Ženinie, n. = ženění. NB. Tč. 210. Po-
sud na Ostrav. Tč.

Ženinka, vz Ženina.

Ženinsky = souložnicky. Slov. Bern.

Ženinský = souložnický. Slov. Bern.

Ženinství, n. = souložnictví, unehelicher
Beischlaf. Slov. Bern. Vz Ženinstvo.

Ženinstvo, vz Ženimsto.

Ženisko, a, n. = osoba ženská, hl. veliká,
nehezká, das Weibsbild, die Weibsperson.
D.

Ženíšek, ška, m., os. jm. Ž., malíř v Praze.

— Ž., šku, m. = řimbaba, marolist, matky
boží bylina, pyrethrum tanacotum. Vz Rstp.
902.

Ženišství, n. = stav ženicha, der Bräu-
tigamsstand. Umřel v ž. Exc.

Ženitba (m. ženitva. Č.), y, f. = ženění,
das Heiratnen, die Heirath (o mužích). Mněl
jsem, že skrze ž-bu pánem budu. St. skl. Ž.
mezi bratrem a sestrou ohavná nebyla jako
nyní. Scip. Třetí ž. pana Viléma z Rosen-
berka. Břez. 229. Nech té ž-by. Us. Strýč-
kovi ty projdeš bez ž-by ztěžka. Kká. Td.
17. Ž-by se díti budou až do vzkřesu člo-
věčenstva. Sš. L. 189. Slíbil mu pomoci
k ž-bě cum CL mr. gr. a on na jeno slib
k ž-bě povolil. Půh. II. 527. Ž. krále Ladi-
slava. V. Vz Adam, Brada, Nevěsta, Písek,
Slanina, Vdovec, Zelený, Ženidlo.

Ženitební, -bný, Heiraths-. Ž. píseň.
Reš. Netřeba královi ž-bných daróv (věno-
vání). Bj.

Ženiti, žením, žeň, ženě, il, ěn, ění; že-
nívati. — co, koho: syna (ženu mu dáti,
verheirathen, verehelichen), Us., víno (s vo-
dou míchati, vermischen). Kos., Šm. Vieš
čo, syn môj, budeme ťa ž. Dbš. Obyč. 14.
Rádi by ho oženili, pořád ho žení, ale do-
ženit ho nemohou. Us. Šd. Zelená travička
modrém (modrým) kvítkem kvete, že už
mě, tatíčku, ž. nebudete; Když komára ž-li,
krupky vína neměli. Sš. P. 498., 694., Sl.
ps. 189. Když pastorka ženil. NB. Té. 274.
Vesna, panna Vesna, čo sa nevydávaš? Keď
ja času nemám, všetko z Boha žehnám:
žením si kvieťatká, párim si vtáčatká. Phld.
IV. 461. — se = ženu pojíti, vzíti, sich ver-
ehelichen, heirathen. On se dnes žení. Kos.
Kdo se chce ž., ma peníze měniti (musí
peníze míti). Us. Kdo se žení, tolary mění,
jak se ožení, malého peníze není (hrál na
velkého a potom nic neměl. Vz Marnotratný).
LB., Jg. Jak se dívka, ne mládenec žení,
v takovém manželství stálé lásky není. Mor.
Tč. Na co by chodil po záletách, dy se
eště němôže ž. Slez. Šd. Tu Anička sa ženi
a Janko vydáva (dí se o prístupníkovi t. j.
když se muž prižení na grunt). Phld. IV.
54. Keď sa šuhaj žení, jako by sa topil,
jakoby tú skalu do vodičky hodil (jakoby
jabl'čk:o do Dunaja hodil). Sl. ps., Sb. sl.
ps. II. 1. 60. Potrebná temu muzika, kdo-
kolvek sa žení, nebo svú zlatú slobodu
s služebnosťú mení. Slov. Tč. Milý sa mi
strojí ženic. Nech sa žení, nech zdráv budze.
Sl. ps. 208. Ako ja mám, ako já mám ve-
selá byť? strojí sa mi frajer ženiť. Sl. ps.
Sf. I. 94. Komár k muške prisedá, rád by
sa ženiti, ovad boty obúva, rád by družbou
byti. Sl. ps. Sf. I. 110., Sb. sl. ps. II. 1. 24.
Chtěl se komár ž., chtěl sobě brat mušku.
Sš. P. 694. Kraľovič sa len nechcel a ne-
chcel ž. Dbš. Sl. pov. I. 188. Ej, žení sa
mi, žení, ej, moje potešení, ej, ani ma ne-
volá, ej, na jeho veselí. Sl. spv. II. 72. Ach,
môj Bože, čo mám robiť, či sa ž., či len tak
byť? Ž. sa mi nedovolá, vandrovat ma nohy
bolá. Ib. III. 108. Jak je to dobře, dyž žena
umře, nech je starý lebo mladý, ž. sa može.
Pck. Ps. 55. Pacholek hodlaje se ž., naptá
si nekerého súseda za člověka (svědka).
V mor. Poduž. Brt. L. N. II. 65. Kážu sa
mi ž. Nemám vôľu (vůle). Kážu si mi brati
Karolinu. A to dievčä Karolínčä nič nerobí
a to dievčä Karolínčä hrdo chodí. Sb. sl.
ps. II. 1. 60. Žeň sa, šuhaj, žeň sa, keď