817

Žeřáb a jeřáb m. řeřáb, ž a j jsou změk-
čena z ř. V z Souhláska.

Žeradlo, a, n., das Fresswerkzeuk. Slov.
Ssk. Iné majú zas inakšie žeradlá a hryzadlá.
Hdž. Čít. 187.

Žeranovice, dle Budějovice, Žeranowitz,
ves u Holešova na Mor. PL., Tč., Vck.

Žeřátek, tka, m., noctiluca (červ), zastr.
Rozk.

Žerav, u, m., thuja occidentalis, der
Lebensbaum, rostl. Mllr. 105. — Ž. = studna.
Na (pro) vodu chodili do žerava (byla to
studna srubem ohražená, deskami obitá v pá-
lenici. Vahou jako ze studní na pastvisku
— tyčkou zavěšenou na svažitém trámě —
čerpala se voda). Slez. Šd.

Žeráv, a, m., nyní jeřáb, grus, der Kranich,
yéeavoc, ze žravB, žrêvB, lit. gervê; ž m.
skr. g. Schl. Vz Mkl. aL. 12., 271.

Žerava, y, m., os. jm. Šd.

Žeravčík, a, m., os. jm. Šd.

Žerávek, vka, m., os. jm. Šd.

Žeřavěti, ěl, ění = žeravým počínám býti,
glühend werden. Pr. Chym. 94., Zátur.

Žeřaví, žeřeví, n. = žeřavý popel, glühende
Asche. Ps. ms., Boč. Požiar žeravie na dom
trúsi. Sldk. 127.

Žeravice, dle Budějovice, Žerawitz, ves
u Přerova; městečko u Kyjova na Mor.
U těchto Žeravic u rasové zmoly lze vejíti
zrovna do pekla. Obyvatelé jedí rádi jatra,
proto slovou jaterníci. Přede žněmi jsou
skromni, ale po žních si houkají. Jak si
hrají na pány a o čem obyčejně hovoří?
Vz Sbtk. Krat. h. 218.

Žeravík, a, m., os. jm. Mor. Šd.

Žeravinky, dle Dolany, Žerawin, ves u
Strážnice na Mor. PL., Tč.

Žeravják, Žeravjan, a, m., obyvatel Že-
ravic.

Žeřavo. Pec do žerava vytápená. Sl. let.
V. 108. Rozpaľte k'lúč žeravo. Zbr. Hry.
193.

Žeřavosť, i, f., die Gluth, Rothgluth.
Ssk.

Žeřavý, žeřevý, řeřevný = řeřavý,
ohnivý do červena, rozpálený, glühend, voll
Gluth. Ras., Leg. Vyšlehla ž. jiskra nadše-
nosti. Dch. Z. paprsek slunce, Kv. 1881.,
uhlí, oheň, Tč., výheň, blesk, Mkr., zraky.
Kká. K sl. j. 161. A vatra praští a blkom
blčí. v žeravé sa drevo mení a na drevenom
ražni sa točí baran skoro upečený. Č. Čt.
L 284. Na žeravé uhlie. Let. Sl. mtc. X. 1.
52., Ntr. V. 19. Není má milosť jak žeravý
uhel, aby tě popálila. Koll. Zp. II. 449.
Neber do hrnce žeravého uhlia. Dbš. Obyč.
60. Na treťom (mieste) zas druhých žeravýma
klieštama trhali a mučili; Príde ku druhej
bráne a tá bola ze samého ž-ho železa. Dbš.
Sl. pov. H. 18., 20., Sb. sl. ps. II. 1. 142.

Žerčice, dle Budějovice, ves v Boleslavsku.
Vz Blk. Kfsk. 360., Arch. H. 461.

Žerď, i, žerďka, žírďka, y, f. = hůl tenká,
dlouhá, nestrouhaná, eine lange, dünne, un-
geschabte Stange. Koll. IV. 15. Ž. na ptáky.

Kottův: Česko-něm. slovník. V.

Ptáčník vějice lepové na rohatinu n. žerď
vystaví. Kom. Hlavu jeho na dlouhé žerdi
vystrčiti rozkázal. V. Ž. v tělocviku, vz
462., 493. Ž. vlaječná, der Flaggenbau. Dch.
Ž. rozvodná, die Steuerstange. Šmr. 91. Žrď
předlúhá. Alx. B. v. 302. (HP. 79.). Tu žrď
za věsť ve dne jměli. Ib. 307. Stín na žer-
dích smrečin. Phld. IV. 14. Tak vyzerá nad
hlavámi zástupu jeho postava, šta by žrď
čierna celá. Sldk. Mart. 29. Kázal ji k žrdi
přiviežíc ohněm žéci. Pass. 14. stol. Ž. =
dřevce od kopí. Br. Žrď vňuž (= jako) pa-
vuzu nesa (velikou). Alx B. v. 168. (H. P.
76.). — Ž. = sochor, die Stange. BO. —
Ž. = bidlo, kterým se něco strká, die Stos-
stange, der Hebel. V. — Ž. u plotu, die
Stakete. Us. — Ž. v laboratoři, die Kapelle.
Čsk. — Ž. v prakt. geomet. Ž. řetězová,
der Kettenstab. Nz.

Žerďák, u, m. = šrotovník, ruční mlýnek,
jejž otáčejí žerdí do kamene zastrčenou. Šd.

Žerďaný plot = žerďový. Na Ostrav. Tč.

Žerdí, n. = hradba z kolův a příčních
dřev, aby dobytek někam nemohl, hráz, Ver-
zäunung mit Pfählen und Stangen.

Žerdík, a, m., os. jm. Šd.

Žerďka, vz Žerď.

Žerdovník, a, m., mlýn u Železného
Brodu. PL.

Žerďový plot, der Staketenzaun. Škd.
Vz Žerď.

Žeretice, dle Budějovice, Žeretitz, ves
u Jičína. PL. Cf. Blk. Kfsk. 80., 786., Arch.
III. 493.

Žeřeví, n., vz Žeřaví.

Žeřevina, y, f., cetenus, zastr. Ms. lex.

Žeřevý, vz Žeřavý.

Žeriace. Kováč kuj centové podkovy,
budeme ich žeriace (žeřavé) koňovi přibíjať.
Dbš. Sl. pov. I. 177. Čoby ju po dedine
vozili a železnými kliašťama, ale na žeriace
(žeřavo) rozpálenýma — kusy z nej trhali.
Ib. II. 70.

Žeriatok, tku, m. Slov. Dieťa červené
ako ž. Dbš. Obyč. 115.

Žeriav, u, m. = studna. Vz Žerav. Na
již. Mor. a Slov. Šd.

Žeřicha a jeřicha m.: řeřicha, ž a j jsou
změkčena z ř. Vz Souhláska, Řeřicha.

Žerkovice, dle Budějovice, Žerkowitz,
ves u Vranovské vsi ve Znojemsku. PL.

Žermanice, dle Budějovice, Žermanitz,
ves u Frýdka. Tam říkají: Byl sem v Žer-
manic (m.: v Ž-cích). Tč.

Žerna, gt. žern, pl., n. = ruční mlýn,
die Handmühle. Na Mor. a ve Slez. Puch.
Uvrtiti žita na žernách na kašu. Na Ostrav.
Tč. Tu máš jačmeň, pojedeš na žerna. Slez.
Šd. Žernov osličí jest kámen větší při žerně
od osla poháněné. Sš. Mt. 248.

Žerno, vz Žerný. — Ž., subst. Jest tam
žerno (dosť trávy pro skot), guter Weide-
platz. Slov. Jg.

Žernosecký, Černoseker. Ž. víno. Vz Tk.
I. 320.

341