818

Žernoseky, dle Dolany, Gross-Černosek,
ves u Lobosic, vz Blk. Kfsk. 228.; Malé
Č., Klein-Černosek, ves tamtéž. Vz S. N.
Dle Pal. Rdn. I. 142. nyní: Černoseky. Cf.
Sdl. Hrad. IV. 231. Křišťan z Žernosek.
Zžk. 7.

Žernov (žrnov, Dal. Jir. 86.), a, žernovek,
žernůvek, vku, žernovák, u, m. Ž. = kámen
mlýnský (tvrdší než pískovec), ein Mühlstein.
V., Š. N. Dle Šp. také mlynčák, dokesák,
doubravák, těsnovák, žehrovák, žitavák,
kámen hrachový. Ž. obsahuje křemenná zrna,
živec zvětralý, kavlinický, něco slídy a tmel
hlinitý. Krč. G. 49. Ž. francouzský, německý,
křemenný, sarospatský. Prm. Každý, jakž
rozumí, tak valchuj a mel to, což já za
žernov sypati budu. Bart. A jakož ž., když
není právě skřesán, nedobře mele zrn, než
na přeskáčku, netotkna se některých zrn,
též my řiekáme ne všech, kteréž máme řie-
kati, slov; I kam by se děli kuběnáři kněžie
a mnišie a my moře nemáme? A snad s že-
nami svými, by měli s žernovy u potocě
topeni býti, zastavili by potok a učinili by
rybník. Hus I. 307., II. 284. V., S. N. Ž.
svrchní (běhoun. Vz Mlýn). D. Na ž. vodu
pustiti. Hus I. 307. Žernov křesati, D., dě-
lati. Pč. 9. Ž-vy samy nejedí a lidem mouku
dávají. Č. M. 55. — Ž. = vůbec kámen pí-
seční, ein Sandstein. Krok, Mus., Techn.
Spustila naň úlomek žrnova se zdi. Bj. —
Ž. = žerna, die Handmühle. Žernovem ruč-
ním sám mouku mlel. Jel. Vezmúc žrnov
meliž múku. BO. Žrnov osličí. ZN. Ž. =
mlýnek, který se točí nohou. Na mor. Val.
Brt. — Ž. = ćeška kolena. Krok. — Od
Žernovů. Tomáš Lédin od Žernovů jinak
Bezelsti. Tk. V. 94.—96. — Ž. hrad (Žer-
novy). Vz Blk. Kfsk. 531.

Žernová, é, f. = kopec u Dluhonic na
Mor. Pk.

Žernovany, vz Žernoví. Blk.

Žernové, ého, n. Vz Sdl. Hrad. II. 71.

Žernovec, vce, m. = kámen žernový, der
Mühlsandstein. Ros. — Ž. = pernice, moždíř
kamenný, steinerner Mörser. Ms. alch. —
Ž. = třenovní zub, stolička, der Backenzahn.
Krok II. 278., Jg. — Ž., potok na Slov.
Let. Mtc. Sl. VI. 2. 14. Cf. Žarnovec. —
Ž. Řehoř. 1594. Vz Jir. Ruk. II. 369.

Žernovek, žernůvek, vku, m. = račí
oko, das Krebsauge, der Krebsstein. Lék.
Kn. — Ž., vz Žernov.

Žernoví, n. = Žernovany, Žernovy, něm.
Žernow, ves u Turnova. PL. Blk. Kfsk.
163., 532.

Žernovica, e, f., der Mühlsteinbruch. Slov.
Loos.

Žernovice, dle Budějovice, ves u Pra-
chatic. Vz Blk. Kfsk. 654.

Žernovka, y, f., vz Žernový.

Žernovky, dle Dolany, něm. Žernowka,
ves u Černého Kostelce. PL. Vz Blk. Kfsk.
526.

Žernovnice, e, f. = lom žernovů, der
Mühlsteinbruch. Nomencl.
Žernovník, a, m., Žernowník, ves u Černé

Hory v Brněnsku. Vz Tk. I. 436., Arch. IV.
126.

Žernovský = žernový. Ž. kámen, žerno-
vec. Ros. — Ž, ého, m., os. jm. Žer. Záp.
II. 192.
U Žernovů v Praze. Tk. 11. 110.

Žernový, Sandstein-, Mühlstein-. Ž. mlýn,
BO., Reš., kámen. Ros., Půh. I. 363. Ž. mouka
(žernovka). Us. Tč. Ráno časně mne vy-
burcovali, dali mi ž. pekáč do ruky a vy-
hnali mne na panskou nivu. Kmk.

Žernůvek = žernovek.

Žernůvka, y, f. = žernovka. Na Ostrav.
Tč. — Ž., ves u Tišnovic na Mor. Tč.

Žerný = mnoho žeroucí, gefrässig. Ž. kráva.
Us. — Ž. = co se dobře žere, gut zu fressen,
fressbar. Ž. kořen. Us.

Žerotice, dle Budějovice, Žerotitz, ves
u Znojma.

Žerotín, původně Žirotín, a, m., ves
v Lounsku, vz S. N., Blk. Kfsk. 87.; ves
u Šternberka na Mor., vz S. N.; kopec u
Strážnice na Mor., na němž kdysi stával
Žerotínův hrad. Šd. Ze Ž-na pánové. Vz
S. N., Blk. Kfsk. 1463., Sdl. Hrad. I. 259.,
II. 282., III. 141. Jan z Ž-na, vz Tf. H. 1.
56. † 1583., Tov. 41. Z Žerotína Kateřina.
Tk. III. 168., V. 120. Z Ž-na Jarosl. a Plichta.
Tk. IV. 98., VI. 358. Z Ž-na Karel, 1564.—1636.
Vz Jg. H. 1. 659., Tf. Odp. 395., Tf. H. 1.
3. vyd. 225., Žer. Záp. II. 192., Sbn. 885.,
886., 939., 946., Jir. Ruk. II. 369.375., Šb.
H. 1. 311., S. N.

Žerotínová, é, f. Ž. Anna, Alžběta atd.
Vz Blk. Kfsk. 1463.

Žerotský, ého, m. Ž. z Boru. Sdl. Hrad.
I. 20.

Žeroucí, fressend. Vz Žráti.

Žerov, u, m. = příčný trám, příčka,
hontina, v stavit., der Querbalken. Nz., D.

Žerovice, dle Budějovice, Scherowitz,
ves u Přeštic. Vz Žarovice.

Žerovina, y, f. = klikva drobnoplodá,
žoravina, kamenka, oxycoccus palustris. Vz
Rstp. 985. Vz Žoravina. Die Moos-, Schnee-
beere.

Žerovník, a, m., Žerowník, ves u Blanska
na Mor. Tk. I. 436.

Žerovský, ého, m. Ž. Mik. Vz Blk. Kfsk.
CXL.

Žert, žertík, u, žertíček, čku, m., z něm.
Scherz, D., Mtz. 378. Na Slov. žart, žarto-
vati a p. — Ž. = slova n. skutek k obveselení
jiných nastrojený, šprým, smích, spíle(zastr.).
Jg. Vz S. N. Ž. kratochvílný, V., Kom.,
dvořský, Lom., hrubý a jemný, sprostý a
duchaplný, hloupý a vtipný, nevinný a zlo-
myslný. S. N. Ž. hravý a dravý; Nerozuměl
žertu; Do žertu se nutiti. Dch. Ze žertu
jeho nikdy hlava nebolí (on neurazí). Šml.
ve Světz. 1881. 282. Avšak žerty stranou
(nechme žertů). Dch., Čch. L. k. 20. Co
žertem býti se zdá, jest často pouhá pravda.
Exc. Ž. prospívá jen v uchu posluchače,
ne na jazyku svého původce; Ž. nepohne
umírající duší. Shakesp. Tč. Žarty rozpustilé