ne každému milé; On žertem chce napraviť,
co pokazil, aneb fatinkami. Slov. Tč. Není
mi do žertu, ich bin nicht zum Scherzen
aufgelegt. Us. Jg. Lehko panské žerty tro-
piti. Kká. Td. 165. Nehnevaj sa, keď sa
smejem, žarty vystrájam. Sl. spv. I. 2. Kam
se děl smích a kratochvilní žertové; Z jiných
své žerty, žertíky míti; Buďto žertem aneb
opravdu to dělají. V. Žádných tam neuslyšíš
žertíkův. Kom. Něco si za ž. klásti, pokládati;
I když pod žertem jsem k nim mluvil, ne-
měli toho za žert; Za žert jest bláznu, činiti
nešlechetnosť. Br. Něco za ž. míti; obe (ob)
ž., bez žertu. Kos. Ž-y sobě z někoho stro-
jiti (šašky míti); ž-u prázdný. D. Všecky
ž-y jim přestanou; žertíky a šibřinkami lidi
kojiti; Napomínání za ž. míti. Kram. V ž.
něco obrátiti. Klat. V ž-u něco učiniti. Kom.
Nech těch žertův u všech čertů. Mus. S ním
nejsou ž-ty. Šm. Žerty maje z jich žalob
a pokřikuov. Ep. Pog. 25. Nezná žartu ako
pes. Hdž. Čít. 169. Mladá chasa si vesele
hôrnu pieseň pospevuje vôkol vatry len samý
žart a dobrá vôľa panuje. Zátur. Ešte sa
ti chce do žartu? Zbr. Báj. 9. (dod.). Do
žartu zabehuje (zabíhá); S ľudmi sa vedel
pekne shovárat a tu i tu rozumel sa kus
aj do žartu; Vtedy ak si neznal dačo na
žart poviedať, nebolo ti ani ukázať sa medzi
ľudmi. Dbš. Sl. pov. I. str. VI., 275., II. 77.
Břicho nerozumí žertům. Bž. Kráľ žartu
nezná; Neber si to na žart; Každý nezná
žartu. Mt. S. I. 90., 92., 119. Zo žärtu ľahko
prídeš aj k čärtu. Sb. sl. ps. 206. Liboval
si v žertech; Potom dělal si král o tom
žerty, že... Pal. Děj. HL 3. 265., IV. 2. 79.
Než vzal si jest ji (říčici) zjevně v trhu
z žertu a žádným zlým úmyslem. NB. Tč.
115. Jemu pod žertem řekl; O čem, ač pod
žertem, takto sám píše. Abr. z G. To se
často pod žertem mluvívá. Vš. Jir. 234.
Žertem pravdu prohoditi neškodí. Us. Hkš.
Žarty spósobné sú soli podobné; Žarty zby-
tečné sú neužitečné; Žart zbytečný není sta-
tečný. Slov. Tč. Žertem mnohý přítele pozbyl,
ale nikdo nenabyl. Tč. Baba jest třikrát
horší nežli čert, věř tomu, že to není žádný
ž. Lom. časem z žertu přichází se do pravdy;
Žerty trop a lidí nezlob. Č. Česť, zákon a
oko netrpí ž-u; Žert druhdy za pravdu stojí;
Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty ? — žerty;
Pro ž. se nehněvej, ani na sobě znáti dej.
Pk. Každý Nezná žartu; Žärty čerty. Mt.
S. L 99. Stran pořekadel vz Rytmus, Špaček.
— Z žertu = velmi snadně. Já bych to
z ž-u udělal. Ros. On člověka z žertu prodá
(o zrádcích). Us. — Vz Źertovní.

Žertéř, žertýř, e, m. = kdo žerty pro-
vodí, šašek, šaškář, šprymovník, žertovník,
der Scherzer, Spass-, Lustigmacher, Spass-
vogel, Possenreisser. St., V., Jel.

Žertéřství, n., die Lustigmacherei. Šm.

Žertevný = od žertvy, obětný, Opfer-.
Ž. číše. Krok. II. 497.

Žertíček, vz Žert.

Žertík, u, m., vz Žert.

Žertování, n., das Scherzen. Ž. Škodlivé,
Rb., 275. Ž-ním zmrhati (prožertovati) ku
př. čas. D.

Žertovati, žertovávati = pohrávati, smáti
se, šprymovati, zastr.spíleti, scherzen, spassen.
D. — abs. S kýms nerostl, nežertuj. Prov.
Zvěř žertuje = si hraje. Škd. Už domky
otcov zazreli a čoby ďalej žartovať chceli,
dvojná cesta jich rozdelí. Ntr. V. 35. Žer-
tuješ-li, ohlížej se. Bž. Přestaň ž., když se
tvář pýří. Šd. — komu. Ústa mi žartujú,
oči sa mi smějú, ale sa mi v srdci horké
slzy lejú. Koll. Zp. I. 61. — s kým. Nezdáš
sa ty, milý, že ťa ja milujem; veru ťa ja
nechcem, len s tebou žartujem. Sb. sl. ps.
II. 1. 61. Žeby byla (ta říčice) jedné ženy,
s kterúž jest viecekrál žertoval. NB. Tč.
115. Nežertuj kočka s psem. Šd. Ž. s pan-
nami. Solf. Nežertuj s ním (nerozumí žertu).
Brt. S. 3. vyd. 81. Chudý s bohatým nehoduj,
moudrý s bláznem nežertuj. D. — z koho
= žert z někoho míti. L. Přítele vždy ušetřuj
a z něho nikdy nežertuj. Brt. S. 3. vyd.
81., Č. — čím. Nežertuj tím, co smrdí. Pk.
— jak. Slovom i skutkom žartujú zbytečne.
Na Slov. Tč. Mlynárka so svojím frajerom
ujiedajú si koláčov, pečenky, upíjajú vínka,
žartujú a chychocú sa až radosť. Mt. S. I.
71. Nežertuj, aby to koho bolelo, aniž prav-
dou týrej. Exc. — o čem. O Filippovi
žertoval a šprymoval. Dač. I. 84. — kdy
(kým). Kdo vždycky žertuje, bláznem se
jmenuje. Na Mor. Tč. Tu zimu a v létě
kněžie a starší hejtmané velmi sedláky žer-
tovali, neb jim (sediaci) penieze do kádi
sypali. Let. 35. (1420.), Pal. Děj. III. 1.
346. — se (s čím). Či to len vetry severné
dujú? Či kdosi o pomoc volá? Či sa dru-
žice moje žartujú? Sldk. 339. Nazdáš sa,
šuhajko, že ťa já milujem? A já nic, veru
nie, len sa tak žartujem; Povez mi, má milá,
za blázna ma nemaj, či sa len žartuješ, či
myslíš na ozaj? Koll. Zp. I. 173., 189. Ale
keď tu prišla dvanásta a začalo to hurtovať,
poľakal sa každý a pomyslel si, že je ne-
hodno za tristo zlatých žartovať sa so ži-
votom, sein Leben aufs Spiel setzen. Dbš.
Sl. pov. III. 88. Ale Vám neradím ta chodiť,
lebo je ono veru nie dobre žartovať sa
s takými vecmi. Let. Mt. S. V. 2. 75.

Žertovitosť, i, f. = žertovnosť. Šf.

Žertovitý = žertovný.

Žertovlivý = žertovný. Ž. smíchy plodiť.
Na Slov. Nebuď vždycky ž. Tč.

Žertovně = šprymovně, směšně, krato-
chvilně, scherzhaft, spasshaft. Ros.

Žertovní, žertovný =k žertům náležející,
kratochvílný, směšný, scherzhaft, spasshaft,
lustig, possirlich, Scherz-. Ž. hra, řeč, V.,
věc, Ros., štilec, Kom., báseň. D. Ž. kus,
Posp., priezyvka. Zátur. Veselý a ž-ný ba-
vitel. Koll. IV. 13. Ž-vných a veselých roz-
právok. Dbš. Sl. pov. I. IX. Ž-vné písně,
vz Er. P. 237., 373., Čes. mor. ps. 197. a
násl. 283. a násl., Sš. P. 656., 789. a násl.

Žertovnice, e, f. = žertéřka, die Spass-
macherin.

Žertovník, a, m. = žertéř, šprymovník,
der Spasstreiber, Spassmacher, Scherzer.
Aqu., Dch., Lpř. Zo štebotavého spevu
ž-kov. Sl. let. II. 3.

341*