Předchozí (818)  Strana:819  Další (820) |
|
|||
ne každému milé; On žertem chce napraviť,
co pokazil, aneb fatinkami. Slov. Tč. Není mi do žertu, ich bin nicht zum Scherzen aufgelegt. Us. Jg. Lehko panské žerty tro- piti. Kká. Td. 165. Nehnevaj sa, keď sa smejem, žarty vystrájam. Sl. spv. I. 2. Kam se děl smích a kratochvilní žertové; Z jiných své žerty, žertíky míti; Buďto žertem aneb opravdu to dělají. V. Žádných tam neuslyšíš žertíkův. Kom. Něco si za ž. klásti, pokládati; I když pod žertem jsem k nim mluvil, ne- měli toho za žert; Za žert jest bláznu, činiti nešlechetnosť. Br. Něco za ž. míti; obe (ob) ž., bez žertu. Kos. Ž-y sobě z někoho stro- jiti (šašky míti); ž-u prázdný. D. Všecky ž-y jim přestanou; žertíky a šibřinkami lidi kojiti; Napomínání za ž. míti. Kram. V ž. něco obrátiti. Klat. V ž-u něco učiniti. Kom. Nech těch žertův u všech čertů. Mus. S ním nejsou ž-ty. Šm. Žerty maje z jich žalob a pokřikuov. Ep. Pog. 25. Nezná žartu ako pes. Hdž. Čít. 169. Mladá chasa si vesele hôrnu pieseň pospevuje vôkol vatry len samý žart a dobrá vôľa panuje. Zátur. Ešte sa ti chce do žartu? Zbr. Báj. 9. (dod.). Do žartu zabehuje (zabíhá); S ľudmi sa vedel pekne shovárat a tu i tu rozumel sa kus aj do žartu; Vtedy ak si neznal dačo na žart poviedať, nebolo ti ani ukázať sa medzi ľudmi. Dbš. Sl. pov. I. str. VI., 275., II. 77. Břicho nerozumí žertům. Bž. Kráľ žartu nezná; Neber si to na žart; Každý nezná žartu. Mt. S. I. 90., 92., 119. Zo žärtu ľahko prídeš aj k čärtu. Sb. sl. ps. 206. Liboval si v žertech; Potom dělal si král o tom žerty, že... Pal. Děj. HL 3. 265., IV. 2. 79. Než vzal si jest ji (říčici) zjevně v trhu z žertu a žádným zlým úmyslem. NB. Tč. 115. Jemu pod žertem řekl; O čem, ač pod žertem, takto sám píše. Abr. z G. To se často pod žertem mluvívá. Vš. Jir. 234. Žertem pravdu prohoditi neškodí. Us. Hkš. Žarty spósobné sú soli podobné; Žarty zby- tečné sú neužitečné; Žart zbytečný není sta- tečný. Slov. Tč. Žertem mnohý přítele pozbyl, ale nikdo nenabyl. Tč. Baba jest třikrát horší nežli čert, věř tomu, že to není žádný ž. Lom. časem z žertu přichází se do pravdy; Žerty trop a lidí nezlob. Č. Česť, zákon a oko netrpí ž-u; Žert druhdy za pravdu stojí; Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty ? — žerty; Pro ž. se nehněvej, ani na sobě znáti dej. Pk. Každý Nezná žartu; Žärty čerty. Mt. S. L 99. Stran pořekadel vz Rytmus, Špaček. — Z žertu = velmi snadně. Já bych to z ž-u udělal. Ros. On člověka z žertu prodá (o zrádcích). Us. — Vz Źertovní. Žertéř, žertýř, e, m. = kdo žerty pro-
vodí, šašek, šaškář, šprymovník, žertovník, der Scherzer, Spass-, Lustigmacher, Spass- vogel, Possenreisser. St., V., Jel. Žertéřství, n., die Lustigmacherei. Šm.
Žertevný = od žertvy, obětný, Opfer-.
Ž. číše. Krok. II. 497. Žertíček, vz Žert.
Žertík, u, m., vz Žert.
Žertování, n., das Scherzen. Ž. Škodlivé,
Rb., 275. Ž-ním zmrhati (prožertovati) ku př. čas. D. |
Žertovati, žertovávati = pohrávati, smáti
se, šprymovati, zastr.spíleti, scherzen, spassen. D. — abs. S kýms nerostl, nežertuj. Prov. Zvěř žertuje = si hraje. Škd. Už domky otcov zazreli a čoby ďalej žartovať chceli, dvojná cesta jich rozdelí. Ntr. V. 35. Žer- tuješ-li, ohlížej se. Bž. Přestaň ž., když se tvář pýří. Šd. — komu. Ústa mi žartujú, oči sa mi smějú, ale sa mi v srdci horké slzy lejú. Koll. Zp. I. 61. — s kým. Nezdáš sa ty, milý, že ťa ja milujem; veru ťa ja nechcem, len s tebou žartujem. Sb. sl. ps. II. 1. 61. Žeby byla (ta říčice) jedné ženy, s kterúž jest viecekrál žertoval. NB. Tč. 115. Nežertuj kočka s psem. Šd. Ž. s pan- nami. Solf. Nežertuj s ním (nerozumí žertu). Brt. S. 3. vyd. 81. Chudý s bohatým nehoduj, moudrý s bláznem nežertuj. D. — z koho = žert z někoho míti. L. Přítele vždy ušetřuj a z něho nikdy nežertuj. Brt. S. 3. vyd. 81., Č. — čím. Nežertuj tím, co smrdí. Pk. — jak. Slovom i skutkom žartujú zbytečne. Na Slov. Tč. Mlynárka so svojím frajerom ujiedajú si koláčov, pečenky, upíjajú vínka, žartujú a chychocú sa až radosť. Mt. S. I. 71. Nežertuj, aby to koho bolelo, aniž prav- dou týrej. Exc. — o čem. O Filippovi žertoval a šprymoval. Dač. I. 84. — kdy (kým). Kdo vždycky žertuje, bláznem se jmenuje. Na Mor. Tč. Tu zimu a v létě kněžie a starší hejtmané velmi sedláky žer- tovali, neb jim (sediaci) penieze do kádi sypali. Let. 35. (1420.), Pal. Děj. III. 1. 346. — se (s čím). Či to len vetry severné dujú? Či kdosi o pomoc volá? Či sa dru- žice moje žartujú? Sldk. 339. Nazdáš sa, šuhajko, že ťa já milujem? A já nic, veru nie, len sa tak žartujem; Povez mi, má milá, za blázna ma nemaj, či sa len žartuješ, či myslíš na ozaj? Koll. Zp. I. 173., 189. Ale keď tu prišla dvanásta a začalo to hurtovať, poľakal sa každý a pomyslel si, že je ne- hodno za tristo zlatých žartovať sa so ži- votom, sein Leben aufs Spiel setzen. Dbš. Sl. pov. III. 88. Ale Vám neradím ta chodiť, lebo je ono veru nie dobre žartovať sa s takými vecmi. Let. Mt. S. V. 2. 75. Žertovitosť, i, f. = žertovnosť. Šf.
Žertovitý = žertovný.
Žertovlivý = žertovný. Ž. smíchy plodiť.
Na Slov. Nebuď vždycky ž. Tč. Žertovně = šprymovně, směšně, krato-
chvilně, scherzhaft, spasshaft. Ros. Žertovní, žertovný =k žertům náležející,
kratochvílný, směšný, scherzhaft, spasshaft, lustig, possirlich, Scherz-. Ž. hra, řeč, V., věc, Ros., štilec, Kom., báseň. D. Ž. kus, Posp., priezyvka. Zátur. Veselý a ž-ný ba- vitel. Koll. IV. 13. Ž-vných a veselých roz- právok. Dbš. Sl. pov. I. IX. Ž-vné písně, vz Er. P. 237., 373., Čes. mor. ps. 197. a násl. 283. a násl., Sš. P. 656., 789. a násl. Žertovnice, e, f. = žertéřka, die Spass-
macherin. Žertovník, a, m. = žertéř, šprymovník,
der Spasstreiber, Spassmacher, Scherzer. Aqu., Dch., Lpř. Zo štebotavého spevu ž-kov. Sl. let. II. 3. 341*
|
||
|
|||
Předchozí (818)  Strana:819  Další (820) |