Předchozí (820)  Strana:821  Další (822) |
|
|||
821
|
|||
|
|||
Žezl, a, m., vz Žezlo.
Žezlenice, vz Žezelnice. Žezliv, vz Žeziv. Žezlo (žežlo; zastr. žezl, a, m.), a, n. =
berla, hůl, der Stab. Žezlb, žbzIl, virga, lit. žagarai. Mkl. aL 12. Ž. trestové. Sš. J. 283. — Ž. = druh berly jakožto znak ně- jaké důstojnosti a moci jmenovitě panovnické, das Scepter, Zepter. S. N., Vlšk. 190. Klel jsi žezlu jeho. Ž. wit. Hab. 14. Ž. a jablko; zlaté ž. V. Konečně mělo žezlo jeho v Je- rusalémě vztýčeno býti. Sš. J. 43. Zmocnil se žezla královského. Lpř. Děj. I. 19. Vzem král zlatý žezl. BO. — Ž. = važisko, va- žiště u rozpor, váhy. U Kutné Hory. Kál. — Ž. = hrázba či žerď tenetná (u myslivcův),
die Strebestange. D. Ž-a = dřevěné rámce, na nichž jsou síti upevněné. Šp. Vz Nevod. — Ž. = stěžeň, der Mast-, Segelbaum. Díra,
v níž ž. stojí. V. Na ž. lodí, die Segelstange. Kom. — Ž. = podražec, rostlina, Osterluzei. Rybay. — Ž. braniborské, souhvězdí, Bran- denburgisches Scepter. Stč. Zmp. 25., Nz. Žezlonosný, sceptertragend. Ž. král.
Kuzmány. Žezlovice, dle Budějovice, také Jažlo-
vice, Žazlowitz, ves u Říčan. Vz S. N., Tk. I. 47., Blk. Kfsk. 514. Žezlovládný, scepterherrschend. Dch.,
Lšk. Žezlový = žezla se týkající, Scepter-,
Stab-, Mastbaum-. Žeznilý, ého, m. Ž. Vavř. Blk. Kfsk.
968. Žezniv, zastr. Vz Žíznivý.
Žezulák, a, m., vz Žežhule.
Žezule, e, f., vz Žežhule.
Žezulice, e, f., vz Žežhule.
Žezulka, y, f., vz Žežhule.
1. Žež, e, m., zastr. = oheň. Zlob.
2. Žež = že, quoniam, quia. Vz Že (ve
větách příčinných). Bž. 51. Žežavý, vz Žeřavý.
Žežhulčí, Guckguck-. Musíš naposledy
žežhulčí kukání slyšeti a sobě v uši dáti břinkati, že by mohl od toho ohlechnouti (pozdní lítost). Reš. Lyr. 64. Žežhule, žežule (zastr. ale posud u Vy-
soké: zezule), e, zezulka (ve vých. Čech.), žežulka (v kraji pražském a ve středu Čech), žezulka (ve střed. Čech.), žežhulka (v Plzeň.), žezhulka (u Dobříše), zežhulka (v Habrech), zezelulka (u Žamb.), žežule (u Vysoké), že- zula (u Žel. Brodu), žežulice (u Loun), že- zulice (u Unoště), žezulák (u Nové Paky), kukanda (u Krumlova a Rousinova), ku- kanka (u Polné), Šír Lad., žežhulice, žežhu- lička, žežulička, žežhulenka, žežulenka, y, f. = kukačka, kukavka, kukavec, cuculus, der Guckguck. Zezhule. MV. Kukačka jest druh žežhulek. Vz více v S. N., Schd. II. 458., Kukačka. Cf. rus. zegzica, prus. ge- guse, lit. geguze. Mkl. aL. 12., 271. Žežhule, žežhulka. V. Ž. kuká. Pt., volá kuku, kuku. Rad. zv. Inak volá na mláďatká zádumčivá holubica, inak vábi zas dieťatká zvučná |
k sebe žežhulica. Č. Čt. I. 158. Ač neslyším
zvoněňa, ani ptáčku zpívati, ani zezulky kukati. Sš. P. 162. Byla bych tě chovala, dy zazulka kukala. Ib. 509. Kuká-li zezulka po sv. Janě, bude draho. Na Zlinsku. Brt. Kdo poprvé z jara slyší žežulku, ať zacinká penězi v měšci, bude míti po celý rok pe- níze s potřebu. Mus. 1853. 491. Žežulenka kuká, až se skála puká. Bž. exc. Ž. v ná- rodním životě haličských Rusínův. Vz Slov. sbor. 1855. 523. a násl. — Žežhulka, rostlina, kruštík širolistý, epipactis latifolia, vz Rstp. 1509., Slb. 212., Schd. II. 272.; 2. vstavač, orchis, das Knabenkraut, Katzenpfötchen. Jg., FB. 22., Slb. 218., Kv. 134.; 3. astrantia major, die falsche Meisterwurzel; ž. mudatka, poligala, bittere Kreuzblume. Mllr. 19., 81. — Žežhule Jan, vz Blk. Kfsk. 1165., Václ., vz Tk. V. 217. Žežhulenka, y, f., vz Žežhule.
Žežhulice, e, f., vz Žežhule. Ž., píseň
v Rkk. O výkladě jejím vz Listy filol. V. 232. a násl. Žežhulička, y, f., vz Žežhule. — Ž.,
čes. tanec. Škd. exc. Žežhulka, y, f., vz Žežhule. — Ž., y,
m., os. jm. Ž. Mikul. Tk. V. 74. Žežhulkovitý pták = k žežhulce podobný,
guckguckartig. Ž. pták. Krok. I. c. 119. Žežhulkový, Guckguck-. — Ž. = vsta-
vačový, Knabenkraut. Žežice, dle Budějovice, Žežitz, ves u Pří-
brami. PL. Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 1196. Žežičky, dle Dolany, samota u Příbrami.
PL. Žežov, a, m., Žežow, myslivna u Vyš-
kova. Žežť, žež. Vz Žež. Výb. I. 807., 808.
Žežulák, u, m., jm. pozemku u Svijan. Žežulčin, a, o, Guckguck-. Ž-no volání. Mcha. Žežule, e, f, vz Žežhule. — Ž., m., os.
jm. Ž. Jindř. Vz Blk. Kfsk. 1463., 1024. Žežulenka, y, f., vz Žežhule.
Žežulice, e, f., vz Žežhule.
Žežulička, y, f., vz Žežhule.
Žežulina, y, f. = kokotice, cuscuta. Vck.,
Let. Mt. S. VIII. 1. 31. Žežulka, y, f., vz Žežhule.
Žg slýchati v násloví jen u Slovákův.
Také na Mor. Cf. následující slova. Žgaber, vz Žhábry.
Žgadlo, a, n., vz Žgodlo.
Žgamračka, y, f. = žebračka. Slov. Ssk.
— Ž. = žebrota. Chodí po z-čce. Val. Brt. D.303. Žgamrati = škemrati. Na mor. Val. Vck.
Žgance, nců, m., pl. = netyje, jídlo.
V Podluží na Mor. Brt. L. N. II. 22. Mlá- dencom pečenka, panenkám torta, kurence ženám a žgance babám. Sl. spv. II. 71. Cf. Žhance. Žganec, nce, m., vz Žgance. Na Slov. a
na mor. Slovácku. Hrb. |
||
|
|||
Předchozí (820)  Strana:821  Další (822) |