821

Žezl, a, m., vz Žezlo.
Žezlenice, vz Žezelnice.
Žezliv, vz Žeziv.

Žezlo (žežlo; zastr. žezl, a, m.), a, n. =
berla, hůl, der Stab. Žezlb, žbzIl, virga,
lit. žagarai. Mkl. aL 12. Ž. trestové. Sš. J.
283. — Ž. = druh berly jakožto znak ně-
jaké důstojnosti a moci jmenovitě panovnické,
das Scepter, Zepter. S. N., Vlšk. 190. Klel
jsi žezlu jeho. Ž. wit. Hab. 14. Ž. a jablko;
zlaté ž. V. Konečně mělo žezlo jeho v Je-
rusalémě vztýčeno býti. Sš. J. 43. Zmocnil
se žezla královského. Lpř. Děj. I. 19. Vzem
král zlatý žezl. BO. — Ž. = važisko, va-
žiště u rozpor, váhy. U Kutné Hory. Kál.

— Ž. = hrázba či žerď tenetná (u myslivcův),
die Strebestange. D. Ž-a = dřevěné rámce,
na nichž jsou síti upevněné. Šp. Vz Nevod.

— Ž. = stěžeň, der Mast-, Segelbaum. Díra,
v níž ž. stojí. V. Na ž. lodí, die Segelstange.
Kom. — Ž. = podražec, rostlina, Osterluzei.
Rybay. — Ž. braniborské, souhvězdí, Bran-
denburgisches Scepter. Stč. Zmp. 25., Nz.

Žezlonosný, sceptertragend. Ž. král.
Kuzmány.

Žezlovice, dle Budějovice, také Jažlo-
vice, Žazlowitz, ves u Říčan. Vz S. N., Tk.
I. 47., Blk. Kfsk. 514.

Žezlovládný, scepterherrschend. Dch.,
Lšk.

Žezlový = žezla se týkající, Scepter-,
Stab-, Mastbaum-.

Žeznilý, ého, m. Ž. Vavř. Blk. Kfsk.
968.

Žezniv, zastr. Vz Žíznivý.

Žezulák, a, m., vz Žežhule.

Žezule, e, f., vz Žežhule.

Žezulice, e, f., vz Žežhule.

Žezulka, y, f., vz Žežhule.

1. Žež, e, m., zastr. = oheň. Zlob.

2. Žež = že, quoniam, quia. Vz Že (ve
větách příčinných). Bž. 51.

Žežavý, vz Žeřavý.

Žežhulčí, Guckguck-. Musíš naposledy
žežhulčí kukání slyšeti a sobě v uši dáti
břinkati, že by mohl od toho ohlechnouti
(pozdní lítost). Reš. Lyr. 64.

Žežhule, žežule (zastr. ale posud u Vy-
soké: zezule), e, zezulka (ve vých. Čech.),
žežulka (v kraji pražském a ve středu Čech),
žezulka (ve střed. Čech.), žežhulka (v Plzeň.),
žezhulka (u Dobříše), zežhulka (v Habrech),
zezelulka (u Žamb.), žežule (u Vysoké), že-
zula (u Žel. Brodu), žežulice (u Loun), že-
zulice (u Unoště), žezulák (u Nové Paky),
kukanda (u Krumlova a Rousinova), ku-
kanka (u Polné), Šír Lad., žežhulice, žežhu-
lička, žežulička, žežhulenka, žežulenka, y,
f. = kukačka, kukavka, kukavec, cuculus,
der Guckguck. Zezhule. MV. Kukačka jest
druh žežhulek. Vz více v S. N., Schd. II.
458., Kukačka. Cf. rus. zegzica, prus. ge-
guse, lit. geguze. Mkl. aL. 12., 271. Žežhule,
žežhulka. V. Ž. kuká. Pt., volá kuku, kuku.
Rad. zv. Inak volá na mláďatká zádumčivá
holubica, inak vábi zas dieťatká zvučná

k sebe žežhulica. Č. Čt. I. 158. Ač neslyším
zvoněňa, ani ptáčku zpívati, ani zezulky
kukati. Sš. P. 162. Byla bych tě chovala,
dy zazulka kukala. Ib. 509. Kuká-li zezulka
po sv. Janě, bude draho. Na Zlinsku. Brt.
Kdo poprvé z jara slyší žežulku, ať zacinká
penězi v měšci, bude míti po celý rok pe-
níze s potřebu. Mus. 1853. 491. Žežulenka
kuká, až se skála puká. Bž. exc. Ž. v ná-
rodním životě haličských Rusínův. Vz Slov.
sbor. 1855. 523. a násl. — Žežhulka, rostlina,
kruštík širolistý, epipactis latifolia, vz Rstp.
1509., Slb. 212., Schd. II. 272.; 2. vstavač,
orchis, das Knabenkraut, Katzenpfötchen.
Jg., FB. 22., Slb. 218., Kv. 134.; 3. astrantia
major, die falsche Meisterwurzel; ž. mudatka,
poligala, bittere Kreuzblume. Mllr. 19., 81. —
Žežhule Jan, vz Blk. Kfsk. 1165., Václ., vz
Tk. V. 217.

Žežhulenka, y, f., vz Žežhule.

Žežhulice, e, f., vz Žežhule. Ž., píseň
v Rkk. O výkladě jejím vz Listy filol. V.
232. a násl.

Žežhulička, y, f., vz Žežhule. — Ž.,
čes. tanec. Škd. exc.

Žežhulka, y, f., vz Žežhule. — Ž., y,
m., os. jm. Ž. Mikul. Tk. V. 74.

Žežhulkovitý pták = k žežhulce podobný,
guckguckartig. Ž. pták. Krok. I. c. 119.

Žežhulkový, Guckguck-. — Ž. = vsta-
vačový, Knabenkraut.

Žežice, dle Budějovice, Žežitz, ves u Pří-
brami. PL. Tk. III. 37., Blk. Kfsk. 1196.

Žežičky, dle Dolany, samota u Příbrami.
PL.

Žežov, a, m., Žežow, myslivna u Vyš-
kova.

Žežť, žež. Vz Žež. Výb. I. 807., 808.
Žežulák, u, m., jm. pozemku u Svijan.
Žežulčin, a, o, Guckguck-. Ž-no volání.
Mcha.

Žežule, e, f, vz Žežhule. — Ž., m., os.
jm. Ž. Jindř. Vz Blk. Kfsk. 1463., 1024.

Žežulenka, y, f., vz Žežhule.

Žežulice, e, f., vz Žežhule.

Žežulička, y, f., vz Žežhule.

Žežulina, y, f. = kokotice, cuscuta. Vck.,
Let. Mt. S. VIII. 1. 31.

Žežulka, y, f., vz Žežhule.

Žg slýchati v násloví jen u Slovákův.
Také na Mor. Cf. následující slova.

Žgaber, vz Žhábry.

Žgadlo, a, n., vz Žgodlo.

Žgamračka, y, f. = žebračka. Slov. Ssk.
— Ž. = žebrota. Chodí po z-čce. Val. Brt.
D.303.

Žgamrati = škemrati. Na mor. Val. Vck.

Žgance, nců, m., pl. = netyje, jídlo.
V Podluží na Mor. Brt. L. N. II. 22. Mlá-
dencom pečenka, panenkám torta, kurence
ženám a žgance babám. Sl. spv. II. 71. Cf.
Žhance.

Žganec, nce, m., vz Žgance. Na Slov. a
na mor. Slovácku. Hrb.