822

Žganica, e, f. = žgání, das Stossen, Ge-
stoss. Byla to ž. u kostela, u vrat. Na
Ostrav. Tč.

Žgaradlo, a, n. = čím se žgoře, žgárá,
der Stocher. Ž. na zuby, na oheň. Na Ostrav.
Tč.

Žgárati, žgorati, na Ostrav. žďárati =
píchati, šťárati, stöbern, grübeln, stirlen.
Na Mor. — kam: do zubů, do ohně. Ne-
žgaraj na mě = nedráždi mne. Mor. Brt.
D. 303.— kde: v zubech, v ohni. Tč., Vck.

Žgařiti = žgárati.

Žgáti, žgám, ás, žgej, al, án, ání = pí-
chati, stossen, stechen. Na Mor. a ve Slez.
Škld., Mtl., Pk., Šd. Cf. Džgáti. Je na-
žganý = opilý. Slez. Šd. — koho = dráž-
diti, popichovati. Laš. Brt. D. 303. — kam.
Žgala do něho, jestli nespí; Nežgej do
ohňa; Žgej do svého rovného, naňdeš po-
dobného; Děvuchy rády majú, dy chlapci
na ně žgajú (je dráždí, stacheln, reizen).
Na Ostrav. Tč. — kam čím. Do Někoho
kyjem; Rukou na něho žgala, aby jí od-
pověděl. Na Ostrav. Tč. Vz Žgnúti.

Žgeň, ě, m., os. jm. Slov. Šd.

Žgeňa, dle Báča, os. jm. Phld. IV. 39.

Žgnúti, žgnu, žgni, a (ouc), ul, ut, utí =
píchnouti, stechen, stossen. Na Mor. a ve
Slez. Vz Žgáti. — kam. Jednomu sťal
hlavu dolů a druhému žgnul do boku. Sš.
P. 787. — čím: pikou, Slez., Šd., nožem.
Na Ostrav. Tč.

Žgodlo, žgadlo, a, n. = žahadlo, der
Stachel. Mor. Škd. Had má též ž. Na Ostrav.
Tč. Brt. D. 303.

Žgolek, lku, m. = holá palice klasu tur-
kyňového. Mor. Brt. D. 303.

Žgórati, vz Žgárati.

Žgráňati = ustavičně něco žádati, raun-
zen. U Uh. Hrad. Tč.

Žgrandati = zbytečně mluviti, unnützes
Zeug reden. — co. Pořád něco žgrandá.
U Rychn. Ntk.

Žgrlactvo, a, n. = škrdlactvo, skrblictví,
die Knauserei, Knickerei. Slov. Phld. 1. 2.
19.

Žgrlačiti = skrbliti. Slov. Ssk.

Žgrlák, a, m. = škrtil, skrblík, der Knicker,
Krauser. Slov. Potomstvo vyreče ostrý súd
nad hnusnými žgrlákmi. Phld. I. 2. 18.

Žgrňa, m., dle Báča, der Raunzler, Winsler.
Dítě, co dycky žgrňá, jmenuje se žgrňou.
Na Ostrav. Tč. — Ž. = skrblík. — Ž,, dle
Káča = facka. Dám ti žgrňu, až se zmotáš.
V Podluží. Brt. D. 303.

Žgrnať = lakotiti, geizen. Na Slov. Bern.
Mor. Brt. D. 303.

Žgrňati, žgrněti, ěl, ění, raunzen, weinen.
Dítě rozmazlené vždy žgrní. Na Ostrav.
Tč. Cf. Žgrňa. — Ž. = skrbiti. Mor. Brt.
D. 303.

Žgrněti, vz Žgrňati.

Žgrúti = žráti, fressen.

Žhábry (žábry), pl., m., na Slov. žgaber,
aphthae, der Schwamm im Munde. D.

Žháč, e, ro. = palič, der Mordbrenner.
Ms. pr. pr. Z toho jemu vinu dávajíce, žeby
žháč jich byl. Arch. I. 229.

Žháha, y, f., vz Žáha. Zátur.

Žhance (na Slov. žgance), pl, m., ští-
pance, moučné jídlo, geröstete Mehlspeise.
Plk. Vz Žganec.

Žhání, n. = pálení, das Zünden, Brennen.
Pr. Chym. 42.

Žhář, e, m., z žehař = palič, der Bren-
ner, Mordbrenner, Brandstifter, Feueranleger.
V. Dvůr vyhořel skrze ž-e. V. Ž. n. palič
jest ten, kdo z jakýchkoliv příčin, buď
v svém neb v cizím statku oheň klade, aby
tím lidem škodil. Pr. měst. Každého dne
i svátečního k žhářům s právem útrpným
může se přikročiti. Kol. 18. Vz Rb. 275.
Žhářem n. psancem nevyvedeným kdo by
byl; Žháři a psanci nevyvedeni práva uží-
vati neměli. Zř. zem. Jir. 11. 26.

Žhářka, y, f., die Brandstifterin, Feuer-
legerin.

Žhárňa, ě, f. = pec, der Backofen. Slov.
Ostatnie (húsky) v hen tých žhárňach sata-
nových, v tých sitna pecach, vo vatrách
obetí padly. Sldk. Mart. 63.

Žhářský, Mordbrenner-, mordbrennerisch.
Ž. Jist, der Brandbrief.

Žhářství, n. = paličství, die Mordbren-
nerei, Brandlegung. Pr. měst. Ž. = zločin
proti bezpečnosti jmění, jejž spáchá ten,
kdo podnikne skutek, z něhož dle jeho
úmyslu na cizím majetku vzniknouti má
oheň, třeba i oheň nevznikl aneb škody
nezpůsobil. Vz S. N., Rb. 248. Anť mezi
tím v podálí ž. a pustošení peleší. Koll.
III. 433.

Žhářstvo, a, n., die Mordbrenner. Ros.

Žháry, ů, pl., m. = žáry, die Feuerröthe.
Zlob.

Žhavárna, y, f. = pole sluncem vypá-
lené, vyschlé. U N. Paky. Vck.

Žhavě = palčivě, brennend. Ros. Kde
zem slunce žhavěj' celuje. Čch. Mch. 35.

Žhavěti, ěl, ění = žhavým se stávati,
glühend werden. Mj. — abs. Drát žhaví.
Mj. — jak. Červeně ž. Mj. 28.

Žhavokrevný, gluthvollen Blutes. Šm.

Žhavorudý, rothfunkelnd, rothglühend.
Kv. 1881. Ž. klenot, Čch. Dg. 993., jiskra.
Čch. Mch. 103. Ž. víno. Mkr.

Žhavosť (ne: žžavosť, vz Žhavý), i, f.,
die biennende Beschaffenheit. Ros. Ž. že-
leza. Us. Pdl.

Žhavota, y, f., die Gluth. Rk. — Ž., y,
m., ein boshafter Mensch. Rk.

Žhavý = palčivý, rozpalující, zündend,
brennend; ne: zžavý (žéci, žhu, žžeš, žhou,
žhavý; před a se h nemění v ž). Mk., Brs.
2. vyd. 279. Ž. slunce. Kká. Td. 79. — Ž. =
žeřevý, žhnoucí, glühend, rothglühend. Ž. =
rozpálený na 400—440 stupňů R do barvy
červenohnědé až bílé. Vz S. N. Ž. vítr, D.,
pumy (koule, vz S. N.), Br., povětří. Plk.
Jarota mu z žhavú zrakú pláše. Rkk. Ž.
pec, der Glühofen. Vz S. N. Ž. plyny, Heiz-