824

Žiarkan, a, m. = šarkan, drah. Vietor
skučí a vlny sipejú, ako dvanásťhlavoví žiar-
kani, keď jim kořisť drahá uchvátená. Slov.
Phld. III. 467.

Žiarlica = žárlica. Slov.

Žiarlivosť, i, f. = žárlivost Slov.

Žiarlivý — žárlivý. Slov.

Žiarný = žárný. Slov.

Žiaroslava, y, f. Ž. vienky vije. Phld.
IV. 174.

Žiarovito = žárovito. Slov.

Žiarva, y, f. Stkvejúca sa ž. nebeskej
ozory. Slov. P. Tóth. Sl. bájesl. I. 76.

Žíberko, vz Žíbro.

Žibi. Na žibi, žibi! (volání na husy. Vz
Husa). Mor. (kop.). Brt.

Žibkov, a, m., Žibkow, ves u Ml. Vo-
žice. Vz Blk. Kfsk. 237.

Žibohlavy, dle Dolany, ves u Kolína.
PL., Mus. 1880. 495.

Žibota, y, m., os. jm. Pal. Děj. I. 348.

Žibotice, dle Budějovice. Ž. horní, Seiten-
dorf, u Sosnové ve Slez. S. N. XI. 177.

Žibôtkati = štěbotkati? Slov. — kde.
Húsky moje, ešte ste len ž-ly okolo mňa
rozpasené, už ste vy mne sľubovaly milému
niesť pozdravenie. Btt. Sp. 163.

Žibř, e, m. = řebřík. U Místka na Mor.
Škd.

Žibřid, a, m., Sigfried. Ž. (husita), os.
jm. Mus. 1884. 449. Ž. z Velechova Jindř.
Vz Blk. Kfsk. 46., S. N. Ž. z Mostku a
Kaplice. Vz S. N. (dod.). Sdl. III. 262., 279,

Žibřidec, dce, m., míst. jm. v Dolních
Rakousích u Kamýka. Šb.

Žibřidovice, dle Budějovice, Hohensei-
bersdorf, ves u Šumberka na Mor. Tč. —
Ž. pusté, Wüstseibersdorf, ves tamtéž. —
Ž., zaniklá ves ve Slez. u Hlučína, stály
ještě r. 1425., později nikdy více o nich
neděje se zmínka. Pk. 2. progr. 39. — Ž.,
Žibřidowitz, ves u Dol. Kralovic v Čásl.
Vz Blk. Kfsk. 88.

Žibřidovský, ého, m., os. jm. Žer. Záp.
I. 203.

Žibřienka, y, f. = žibřinka. Hdž. Čít.
182. Jak náhle dostane ž. z vajca vyvinutá,
chvostík, už ním zatrepotá a odplavá preč.
HVaj. BD. IL 121.

Žibřinka, žubřinka, y, f. = pulec, der
Froschfisch, die Kopfkeule, der Vielfrosch.
Plk. Vz Žibřienka.

Žíbro, žíberko, a. n. = řídké síto, kte-
rým se obilí po prvé čistí. Na vých. Mor.

Žibrovati = chutně jísti, mit Appetit
essen. Cf. Sežibrovati. Hleď, jak dobře ži-
bruje. Mor. Šd., Vck. — se kde: v jídle
(porypovati). Na mor. Val. Vck. — se =
káceti se s vrchu. Mor. Brt. D. 303.

Žibule, e, f., lichotné jméno husí. Cf.
Žibi. Mor. Brt.

Žice, e, žička, y, f. = lžíce, lžička. Us.
Kšť., Brnt.

Žíci, vz Žžíci, Žéci. Bž. 181.

Žíč, e, f., něm. Sichs, ves u Chlumce
v Budějov. PL. V Žiči zle by se vedlo
tomu, kdo by obyvatelům řekl: doktoři.
Vz Sbtk. Krat. h. 138.

Žíčanskonaumburský. Ž biskupství.
Ddk. III. 142.

Žičení, n. = dopřání, das Vergönnen.
Bern.

Žičený; -en, a, o, vergönnt. Vz Zičiti.

Žičica, e, f., elymus, das Haargras. Ve
Slez. Tč.

Žičiti (žitčiti, Pk.), il, en, ení; požičiti =
dáti užiti, dopřáti, přáti, gönnen, vergön-
nen, geben, gewähren. — komu co, čeho —
přáti. Bern., Plk., Koll. Já mu toho žičím.
Slez. Šd. Cudzím žiješ a nežičíš sebe (sobě).
Kyt. 1876. 28. Miluj národ holubičí a len on
zrast, slávu ti žičí. Ppk. II. 146. Ž. si =
přáti si, hověti si. Hdž. Šlb. 82. Vodu čistú
žič nemocným a chudobě. Hrbň. Rkp. Žič
mi to; On mu nic nežičil; Pes ani kosti si
nežičí; Ten lakota mu nežičí ani toho kúsku
chleba. Na Ostrav. Tč. Preto Slovák, ktorý
žičí svôjmu rodu život, kričí: Nechže žije
slovenčina!; Nezáviď inému, čo žičíš sám
sebe; Slovenstvo, to tvoja chvála! Cudzí
ti i tu nežičú; trn si mu v oku a on bez
mála Ukřižuj na tebä kričí. Č. Čt. I. 154.,
277., II. 181. (Kdo) dobre žičí všetkému
svetu, tomu sám Pánboh dá z neba kvetu.
Phld. IV. 463. Vie, že aj seba zveličí tým,
keď všetkým ľuďom žičí. Zátur. Háj. I. 41.
Mnohí ti žičili tvoje vzmáhanie sa a len
nestatoční vylievali si na tebe polievku
závisti. Zátur. Priat. IV. 98. A vám tedy
vlastnosť tuto žičím. Koll. ZN. 63. Či bys
mi, ma milá, to peklo žičila? Za jiného bys
šla, jiného lúbila? Koll. Zp. I. 115. Hubinky,
jakovýeh zvyk bratrům Rusům žičil (do-
přál). Koll. — se čím = užívati něčeho.
Dlouho-li se tito Němci naším zbožím ž.
budou? Háj. Duše lidská nadějí věčného
dědictví božího se žičí; Když přednosti té,
jíž žičíme, nad jinými dostihnouti se nám
neudá. Sš. J. 21., II. 64. Žičila se vojska
bezpečím a mírem. Hdk. Lum. V. 257. Jin-
dřich Ptáčník vítězstvím lacině dobytým
se žičil ve prospěch německolatinské cír-
kevní vlády v Čechách. Sb. vel. IV. 11.
Chodil jsem po městech a krajinách, žičil
se hojně prachem archivů; Žičili se citem,
že mohou dělati sobě krále a pána dle
libosti; Chtěl zmocniti se stříbrných dolů
kutnohorských, aby kacíři jimi žičiti se
déle nemohli; Matiáš nedlouho žičil se kla-
mem vítězství. Pal. Děj. I. LIV., IV. 2.
276., 486., 558. — se v čem: v sladkých
snách. Koll. V konečném vítězství svém se
žičíce a kochajíce. Sš. J. 287. — jak. Já
mu to z cela srdca žičím. Na Ostrav. Tč. —
nač. Na tento nový život tvůj ti všecko
dobré žičím Na Ostrav. Tč. — s infinit.
Děkuji paní kmotře velice, že sládkovi mému
v příbytku a náčení svém pivo vařiti jest
žičila. Sl. let. I. 288.

Žička, y, f., vz Žice. — Ž. = litera ž.

Žičkový rým, který má na konci ž: lež —
rež. Puch. 5., 6. Vz Žička (= ž.).