Předchozí (823)  Strana:824  Další (825) |
|
|||
824
|
|||
|
|||
Žiarkan, a, m. = šarkan, drah. Vietor
skučí a vlny sipejú, ako dvanásťhlavoví žiar- kani, keď jim kořisť drahá uchvátená. Slov. Phld. III. 467. Žiarlica = žárlica. Slov.
Žiarlivosť, i, f. = žárlivost Slov.
Žiarlivý — žárlivý. Slov.
Žiarný = žárný. Slov.
Žiaroslava, y, f. Ž. vienky vije. Phld.
IV. 174. Žiarovito = žárovito. Slov.
Žiarva, y, f. Stkvejúca sa ž. nebeskej
ozory. Slov. P. Tóth. Sl. bájesl. I. 76. Žíberko, vz Žíbro.
Žibi. Na žibi, žibi! (volání na husy. Vz
Husa). Mor. (kop.). Brt. Žibkov, a, m., Žibkow, ves u Ml. Vo-
žice. Vz Blk. Kfsk. 237. Žibohlavy, dle Dolany, ves u Kolína.
PL., Mus. 1880. 495. Žibota, y, m., os. jm. Pal. Děj. I. 348.
Žibotice, dle Budějovice. Ž. horní, Seiten-
dorf, u Sosnové ve Slez. S. N. XI. 177. Žibôtkati = štěbotkati? Slov. — kde.
Húsky moje, ešte ste len ž-ly okolo mňa rozpasené, už ste vy mne sľubovaly milému niesť pozdravenie. Btt. Sp. 163. Žibř, e, m. = řebřík. U Místka na Mor.
Škd. Žibřid, a, m., Sigfried. Ž. (husita), os.
jm. Mus. 1884. 449. Ž. z Velechova Jindř. Vz Blk. Kfsk. 46., S. N. Ž. z Mostku a Kaplice. Vz S. N. (dod.). Sdl. III. 262., 279, Žibřidec, dce, m., míst. jm. v Dolních
Rakousích u Kamýka. Šb. Žibřidovice, dle Budějovice, Hohensei-
bersdorf, ves u Šumberka na Mor. Tč. — Ž. pusté, Wüstseibersdorf, ves tamtéž. — Ž., zaniklá ves ve Slez. u Hlučína, stály ještě r. 1425., později nikdy více o nich neděje se zmínka. Pk. 2. progr. 39. — Ž., Žibřidowitz, ves u Dol. Kralovic v Čásl. Vz Blk. Kfsk. 88. Žibřidovský, ého, m., os. jm. Žer. Záp.
I. 203. Žibřienka, y, f. = žibřinka. Hdž. Čít.
182. Jak náhle dostane ž. z vajca vyvinutá, chvostík, už ním zatrepotá a odplavá preč. HVaj. BD. IL 121. Žibřinka, žubřinka, y, f. = pulec, der
Froschfisch, die Kopfkeule, der Vielfrosch. Plk. Vz Žibřienka. Žíbro, žíberko, a. n. = řídké síto, kte-
rým se obilí po prvé čistí. Na vých. Mor. Žibrovati = chutně jísti, mit Appetit
essen. Cf. Sežibrovati. Hleď, jak dobře ži- bruje. Mor. Šd., Vck. — se kde: v jídle (porypovati). Na mor. Val. Vck. — se = káceti se s vrchu. Mor. Brt. D. 303. Žibule, e, f., lichotné jméno husí. Cf.
Žibi. Mor. Brt. Žice, e, žička, y, f. = lžíce, lžička. Us.
Kšť., Brnt. Žíci, vz Žžíci, Žéci. Bž. 181.
|
Žíč, e, f., něm. Sichs, ves u Chlumce
v Budějov. PL. V Žiči zle by se vedlo tomu, kdo by obyvatelům řekl: doktoři. Vz Sbtk. Krat. h. 138. Žíčanskonaumburský. Ž biskupství.
Ddk. III. 142. Žičení, n. = dopřání, das Vergönnen.
Bern. Žičený; -en, a, o, vergönnt. Vz Zičiti.
Žičica, e, f., elymus, das Haargras. Ve
Slez. Tč. Žičiti (žitčiti, Pk.), il, en, ení; požičiti =
dáti užiti, dopřáti, přáti, gönnen, vergön- nen, geben, gewähren. — komu co, čeho — přáti. Bern., Plk., Koll. Já mu toho žičím. Slez. Šd. Cudzím žiješ a nežičíš sebe (sobě). Kyt. 1876. 28. Miluj národ holubičí a len on zrast, slávu ti žičí. Ppk. II. 146. Ž. si = přáti si, hověti si. Hdž. Šlb. 82. Vodu čistú žič nemocným a chudobě. Hrbň. Rkp. Žič mi to; On mu nic nežičil; Pes ani kosti si nežičí; Ten lakota mu nežičí ani toho kúsku chleba. Na Ostrav. Tč. Preto Slovák, ktorý žičí svôjmu rodu život, kričí: Nechže žije slovenčina!; Nezáviď inému, čo žičíš sám sebe; Slovenstvo, to tvoja chvála! Cudzí ti i tu nežičú; trn si mu v oku a on bez mála Ukřižuj na tebä kričí. Č. Čt. I. 154., 277., II. 181. (Kdo) dobre žičí všetkému svetu, tomu sám Pánboh dá z neba kvetu. Phld. IV. 463. Vie, že aj seba zveličí tým, keď všetkým ľuďom žičí. Zátur. Háj. I. 41. Mnohí ti žičili tvoje vzmáhanie sa a len nestatoční vylievali si na tebe polievku závisti. Zátur. Priat. IV. 98. A vám tedy vlastnosť tuto žičím. Koll. ZN. 63. Či bys mi, ma milá, to peklo žičila? Za jiného bys šla, jiného lúbila? Koll. Zp. I. 115. Hubinky, jakovýeh zvyk bratrům Rusům žičil (do- přál). Koll. — se čím = užívati něčeho. Dlouho-li se tito Němci naším zbožím ž. budou? Háj. Duše lidská nadějí věčného dědictví božího se žičí; Když přednosti té, jíž žičíme, nad jinými dostihnouti se nám neudá. Sš. J. 21., II. 64. Žičila se vojska bezpečím a mírem. Hdk. Lum. V. 257. Jin- dřich Ptáčník vítězstvím lacině dobytým se žičil ve prospěch německolatinské cír- kevní vlády v Čechách. Sb. vel. IV. 11. Chodil jsem po městech a krajinách, žičil se hojně prachem archivů; Žičili se citem, že mohou dělati sobě krále a pána dle libosti; Chtěl zmocniti se stříbrných dolů kutnohorských, aby kacíři jimi žičiti se déle nemohli; Matiáš nedlouho žičil se kla- mem vítězství. Pal. Děj. I. LIV., IV. 2. 276., 486., 558. — se v čem: v sladkých snách. Koll. V konečném vítězství svém se žičíce a kochajíce. Sš. J. 287. — jak. Já mu to z cela srdca žičím. Na Ostrav. Tč. — nač. Na tento nový život tvůj ti všecko dobré žičím Na Ostrav. Tč. — s infinit. Děkuji paní kmotře velice, že sládkovi mému v příbytku a náčení svém pivo vařiti jest žičila. Sl. let. I. 288. Žička, y, f., vz Žice. — Ž. = litera ž.
Žičkový rým, který má na konci ž: lež —
rež. Puch. 5., 6. Vz Žička (= ž.). |
||
|
|||
Předchozí (823)  Strana:824  Další (825) |