826

cary, za dva ho dám ráda. Sš. P. 689. Leč
práv leč křiv chudý kresťan, vždy žida bo-
hatého učiní práva (právo, pravdu majícího,
im Rechte seiend). Št. Nic mi nechybuje,
dobre sa mi vodí, i ja orem a sejem, žid
zberá úrody; Daj, žide, na rováš ..., vezmeš
sukňu žene a mne nohavice. Zbr. Hry 91.
Zo všetkého, čo sa zmele, ž. musí mať rebach.
Zbr. Lžd. 67. Židí všetci podochnú i s námi
(s pány) od hladu, nebude-li křesťanský ľud
pracovati i na nich (na ně). Zbr. Haj. (dod.
61.). On sa bojí, neborák, že ho more zhltne.
Neboj sa, môj židáčku, ty's aj naša spása,
táta čistá Adria nechce khošer masa! Neboj
sa, môj židáčku, dám ti na to zmenku
(směnku): ešte budeš zbíjať dosť ľudí za
pálenku. Vaj. Tat. a mor. 82. Každý ž. má
se lichvy varovati. Hus I. 214. Žid se šalbě
neučil, ale s ní se narodil; Křesťan skrze
žida jako čert skrze babu (bývá ošizen);
Co bylo a není, na to žid nepůjčí. C. Žid
dá křesťanu tolik vydělať, jako dráteník
pradleně. Když bude lev páteře píti (pěti)
a had na ledu se hříti, tehdáž žid křesťanu
bude příti a to ten, který tři oči v hlavě
bude míti. Rým. Obilní ž. (kdo obilí na
draho skupuje a chová). V. Oklamal mne
hůře než žid. Ros. Je horší než ž.; jest
pravý ž. Us., O. Z tebe by pět židů nadělal.
Jg., Č., Lb. Kde je bída, hledej žida. Co
bylo a není, na to z. nepůjčí. Bayer. Kdo
jen po hospodách chodí, tomu pro žida se
rodí. Tč. Sbírej a schovávej jako ž. hadry.
Tč. Židí na žalobě u Boha. Abraham řeknul
splačom: ,Zavrhnul si, Pane, semeno moje.
Odjal si mu kráľa a otčinu'. „Miesto toho
dal som mu všetky národy zeme ku de-
dičnému vládnutiu". ,Jako pak by ovládli
svetom'? „Peniazmi". ,A kde jich vezmú
vyhnanci'? „Dve vlastnosti dal som len jim
k vôli národom: ľudu pijanstvo, pánom
skvosta chlipnosť. Potomci tvoji budú na-
pájať ľud, pánom pomáhať vo večných ne-
snádzach peniazmi.' Tým vcele boli uspo-
kojeni zarmútení a k okázaniu vďačnosti
svojej zaviedli hneď medzi sebou sbierku
na chudobných kresťanov, čo potom i v no-
vinách oznámiť nepremeškali a majú z toho
chválu do dnešnieho dňa. Zbr. Báj. 55.—56.
— Věčný ž., Ahasverus, který prý až do
věčného soudu po světě toulati se musí, po-
něvadž Kristu kříž nesoucímu nedal u svého
domu odpočinouti. Jg. Vz o významu jeho
Zosobnění. Chodí jako věčný ž.; Toulá se
světem jako věcný ž, Us. Šd. — Židy,
pl. = židovské město n. kotce v Praze, die
Judenstadt, der Judentandelmarkt. V. Kdo
věc kradenou v židech uptal. Zříz. Ferd.
Všecko to v židech najde. Klat. Jíti do
židů; Koupil to v židech. Us. Dch. Do židů.
Bž. 83. V židech shořeli tři domové. Brt.
S. 17. Pakli mi plniti nebudete, věztež, žeť
na vás po poledni hned v židech zejtra
vezmu. Arch. IV. 171. Dávám jemu tu vinu,
že jsem zaň v židech a v křesťanech dal.
Půh. I. 286. — Ž. = český tanec. Škd.
exc. — Ž., u, m. = houba trpké chuti, ein
Schwamm bitteren Geschmacks. U Litovle.
2. Žid, a, m., os. j ta. Ž. Matěj. Vz Blk.
Kfsk. 1054., 1055.

Žída, vz Žieda.

Židáci (Na židákoch), místo u Nákla na
Mor. Pk.

Židácký, Juden-, jüdisch. Ros.

Židáctvo, a, n. = židovstvo, das Juden-
volk, die Juden, Judenschaft. Kde je ž.,
nastává bidáctvo. Mor. Tč.

Židáček, čka, m., vz Žid.

Židačisko, a, n. = židisko.

Židáčka, y, f. = židovka. Slov.

Židák, a, m. = žid, s příhanou. Kká.
Td. 211. V nebezpečenství a v protivenství
chodím jako židák věčný. Pís. mor. Vz
Žid. — Ž. = kus bukového n. jedlového Máta
v lese ukradeného. Vleče ž-ka. Val. Brt. D.
303.

Žiďátko, a, n. = žídě.

Židce = řídce, měkce, dünn, nicht dicht,
weich. Ros.

Žídě, ěte, pl. -ata; žiďátko, a, n = mladý
žid, das Judenkind.

1. Žídek, dka, m., vz Žid.

2. Žídek, dka, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1165. Ž. Vavřinec. Tk. III. 24. Ž. Vác. Va-
vřinec. Tk. V. 265., VI. 39. Ž. Pavel. Vz
Jg. H. 1. 659., Tf. H. 1. 3. vyd. 54., 60.,
Jir. Ruk. II. 375. Šb. H. 1. 311., Sbn. 647.,
652.

Žideľ, dľa, m. = žejdlík, slov. Z. pa-
ľonky. Zbr. Hry 84. Daj ty, krčmar, žideľ
a krčmarka haľbu. Sb. sl. ps. II. 1. 96.

Žídel, vz Žídla.

Žídelka, y, f. = žídla (malá truhla). Slez.
Byla tam taká ž. a v ní múka. Slez. Šd.
Vz Žídla.

Žídelní, -ný = zřídelní, Quellen-. Presl.
Poč. rostl. Ž. voda, místo. Mor. Šd. Ž. ro-
stliny = v žídlech, v zdrojích rostoucí, quel-
lenbewohnend, fontinalis. Rst. 528. Vz Žídlo.

Žídelník, u, m., dirca, das Lederholz.
Ž. ohebný, d. palustris. Vz Rstp. 1312.

Žídelný, vz Žídelní.

Žídenec, nce, m. = žídě. Slov. Prepísal
na prečistenie všetkým žídencom. Phld. IV.
122.

Židenice, dle Budějovice, Schimitz, ves
u Brna; Jundorf, ves u Brna. PL. V Ž-cích
na rynko podli pernikářa vlezl židák na
koze, Sš. P. 687. Vz Židenský.

Židenský. Ž-ská děvčátka, prosím vás,
odpusťte mně aspoň jedna z vás. Sš. P.
601. Vz Židenice.

Židík, a, m. = židák. Slov. Na čo púšťal
sa ž. so mnou do hádky? Zbr. Lžd. 198.

Židisko, a, n. = židačisko, škaredý žid,
ein hässlicher, abscheulicher Jude. Us. Bern.,
Tč.

Židková, é, f., ves u Hrozinkova na Mor.

Židkosť, i, f. = řídkost, měkkosť, die
Flüssigkeit, dünne Beschaffenheit, Weich-
heit. Ž. bláta. — Ž. žaludka = sklonnosť
k hnití, fauliger Zustand des Magens. Ja.

1. Židký (zastr. židek, dka, o); kompar.
židší. Ž. = řídký, ne hustý, tekutý, dünn-



	826

	cary, za dva ho dám ráda. Sš. P. 689. Leč práv leč křiv chudý kresťan, vždy žida bo- hatého učiní práva (právo, pravdu majícího, im Rechte seiend). Št. Nic mi nechybuje, dobre sa mi vodí, i ja orem a sejem, žid zberá úrody; Daj, žide, na rováš ..., vezmeš sukňu žene a mne nohavice. Zbr. Hry 91. Zo všetkého, čo sa zmele, ž. musí mať rebach. Zbr. Lžd. 67. Židí všetci podochnú i s námi (s pány) od hladu, nebude-li křesťanský ľud pracovati i na nich (na ně). Zbr. Haj. (dod. 61.). On sa bojí, neborák, že ho more zhltne. Neboj sa, môj židáčku, ty's aj naša spása, táta čistá Adria nechce khošer masa! Neboj sa, môj židáčku, dám ti na to zmenku (směnku): ešte budeš zbíjať dosť ľudí za pálenku. Vaj. Tat. a mor. 82. Každý ž. má se lichvy varovati. Hus I. 214. Žid se šalbě neučil, ale s ní se narodil; Křesťan skrze žida jako čert skrze babu (bývá ošizen); Co bylo a není, na to žid nepůjčí. C. Žid dá křesťanu tolik vydělať, jako dráteník pradleně. Když bude lev páteře píti (pěti) a had na ledu se hříti, tehdáž žid křesťanu bude příti a to ten, který tři oči v hlavě bude míti. Rým. Obilní ž. (kdo obilí na draho skupuje a chová). V. Oklamal mne hůře než žid. Ros. Je horší než ž.; jest pravý ž. Us., O. Z tebe by pět židů nadělal. Jg., Č., Lb. Kde je bída, hledej žida. Co bylo a není, na to z. nepůjčí. Bayer. Kdo jen po hospodách chodí, tomu pro žida se rodí. Tč. Sbírej a schovávej jako ž. hadry. Tč. Židí na žalobě u Boha. Abraham řeknul splačom: ,Zavrhnul si, Pane, semeno moje. Odjal si mu kráľa a otčinu'. „Miesto toho dal som mu všetky národy zeme ku de- dičnému vládnutiu". ,Jako pak by ovládli svetom'? „Peniazmi". ,A kde jich vezmú vyhnanci'? „Dve vlastnosti dal som len jim k vôli národom: ľudu pijanstvo, pánom skvosta chlipnosť. Potomci tvoji budú na- pájať ľud, pánom pomáhať vo večných ne- snádzach peniazmi.' Tým vcele boli uspo- kojeni zarmútení a k okázaniu vďačnosti svojej zaviedli hneď medzi sebou sbierku na chudobných kresťanov, čo potom i v no- vinách oznámiť nepremeškali a majú z toho chválu do dnešnieho dňa. Zbr. Báj. 55.—56. — Věčný ž., Ahasverus, který prý až do věčného soudu po světě toulati se musí, po- něvadž Kristu kříž nesoucímu nedal u svého domu odpočinouti. Jg. Vz o významu jeho Zosobnění. Chodí jako věčný ž.; Toulá se světem jako věcný ž, Us. Šd. — Židy, pl. = židovské město n. kotce v Praze, die Judenstadt, der Judentandelmarkt. V. Kdo věc kradenou v židech uptal. Zříz. Ferd. Všecko to v židech najde. Klat. Jíti do židů; Koupil to v židech. Us. Dch. Do židů. Bž. 83. V židech shořeli tři domové. Brt. S. 17. Pakli mi plniti nebudete, věztež, žeť na vás po poledni hned v židech zejtra vezmu. Arch. IV. 171. Dávám jemu tu vinu, že jsem zaň v židech a v křesťanech dal. Půh. I. 286. — Ž. = český tanec. Škd. exc. — Ž., u, m. = houba trpké chuti, ein Schwamm bitteren Geschmacks. U Litovle. 2. Žid, a, m., os. j ta. Ž. Matěj. Vz Blk. Kfsk. 1054., 1055.	Žída, vz Žieda. Židáci (Na židákoch), místo u Nákla na Mor. Pk. Židácký, Juden-, jüdisch. Ros. Židáctvo, a, n. = židovstvo, das Juden- volk, die Juden, Judenschaft. Kde je ž., nastává bidáctvo. Mor. Tč. Židáček, čka, m., vz Žid. Židačisko, a, n. = židisko. Židáčka, y, f. = židovka. Slov. Židák, a, m. = žid, s příhanou. Kká. Td. 211. V nebezpečenství a v protivenství chodím jako židák věčný. Pís. mor. Vz Žid. — Ž. = kus bukového n. jedlového Máta v lese ukradeného. Vleče ž-ka. Val. Brt. D. 303. Žiďátko, a, n. = žídě. Židce = řídce, měkce, dünn, nicht dicht, weich. Ros. Žídě, ěte, pl. -ata; žiďátko, a, n = mladý žid, das Judenkind. 1. Žídek, dka, m., vz Žid. 2. Žídek, dka, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk. 1165. Ž. Vavřinec. Tk. III. 24. Ž. Vác. Va- vřinec. Tk. V. 265., VI. 39. Ž. Pavel. Vz Jg. H. 1. 659., Tf. H. 1. 3. vyd. 54., 60., Jir. Ruk. II. 375. Šb. H. 1. 311., Sbn. 647., 652. Žideľ, dľa, m. = žejdlík, slov. Z. pa- ľonky. Zbr. Hry 84. Daj ty, krčmar, žideľ a krčmarka haľbu. Sb. sl. ps. II. 1. 96. Žídel, vz Žídla. Žídelka, y, f. = žídla (malá truhla). Slez. Byla tam taká ž. a v ní múka. Slez. Šd. Vz Žídla. Žídelní, -ný = zřídelní, Quellen-. Presl. Poč. rostl. Ž. voda, místo. Mor. Šd. Ž. ro- stliny = v žídlech, v zdrojích rostoucí, quel- lenbewohnend, fontinalis. Rst. 528. Vz Žídlo. Žídelník, u, m., dirca, das Lederholz. Ž. ohebný, d. palustris. Vz Rstp. 1312. Žídelný, vz Žídelní. Žídenec, nce, m. = žídě. Slov. Prepísal na prečistenie všetkým žídencom. Phld. IV. 122. Židenice, dle Budějovice, Schimitz, ves u Brna; Jundorf, ves u Brna. PL. V Ž-cích na rynko podli pernikářa vlezl židák na koze, Sš. P. 687. Vz Židenský. Židenský. Ž-ská děvčátka, prosím vás, odpusťte mně aspoň jedna z vás. Sš. P. 601. Vz Židenice. Židík, a, m. = židák. Slov. Na čo púšťal sa ž. so mnou do hádky? Zbr. Lžd. 198. Židisko, a, n. = židačisko, škaredý žid, ein hässlicher, abscheulicher Jude. Us. Bern., Tč. Židková, é, f., ves u Hrozinkova na Mor. Židkosť, i, f. = řídkost, měkkosť, die Flüssigkeit, dünne Beschaffenheit, Weich- heit. Ž. bláta. — Ž. žaludka = sklonnosť k hnití, fauliger Zustand des Magens. Ja. 1. Židký (zastr. židek, dka, o); kompar. židší. Ž. = řídký, ne hustý, tekutý, dünn-