827

flüssig, dünn, weich. Jg. Rst. 528. Ž. bláto,
V., jícha, D., masť, Br., kaše, Us., těsto.
Ros. Ž. věci, Bls. 118., pokrm, Ktk., med,
olej, slez. Šd. Ž. hlína (kterou lze dobře
hutati). Us. Míra židkých věcí. Háj. Voda
úkropu není židší. Prov. Židké věci snadno
berou porušení. Sych. Genitiv ten záměru
řídek a židek jest. Sš. Všelijak myšlénku
na zrádce při tom co protivnou a židkou
odstraniti volí. Sš. J. 235. Vlhkosť židká
a zelená při oteklých nohách jest obiehala.
Vš. Jir. 441. Z židkého nardu. BR. II. 179. b.
Svině židká jí hovna. Hus II. 130. — Ž. =
navlažený, vodou napojený. Mor. Brt. D.
303. — Ž. = hebký, ohebný, měkký, pružný,
weich, zart, lind, elastisch. Ž. metla. Ros.
Židká metla dobré dítky činí. Prov. Č. M.
409.

2. Židký, ého, m., os. jm. Ž. Petr. Tk.
V.146.

Žídla, y, žídle, e (na Mor. žigle), žídel,
dle, f. = moučná truhla s víkem, na níž se
seděti mohlo. Z střněm. Sidel, Sidele, lat.
sedile. Mz. 379. Vz Žíhla.

Židlati = špatně hráti, schlecht spielen.

— nač. Ten tu na ten flašinet židlá. Us.
u Rožďalovic.

Žídle, e, židlice, e, židlička, y = stolice
k sezeni, der Stuhl. V. Vz Stolice. — Ž. =
zavěrací postel, eine Bettstatt zum Schies-
sen. — Ž. = moučná truhla. Vz Žídla.

Židlice, e, f., vz Žídle.

Židlicový, Stuhl-.

Židlíček, čku, m. = žejdlíček, das Seidel-
chen. Přiletěl k nim slavíček, dal jim vína
ž. Sš. P. 694. Co osteček, to hroteček; co
majiček, to židliček (i. e. mléka dá kráva).
Slez. Op. týd. 1855. č. 17.

Židlička, y, f., vz Žídle.

Židlík, u, m. = žejdlík. Na Ostrav. Tč.
Vz násl.

Žídlíkový, Seidel-. Ž. pohár, ein Seidel
fassend. Na mor. Val. Vck.

Žídlina, y, f. = žídelní místo, kde voda
prýští. Vz Žídelní. Mám na louce samé
ž-ny. Na Mor. a ve Slez. Šd. Je tu taká
žultá zem a jsú tu samé žídliny. Slez. Šd.

— Brt. D. 303. — Ž. = potůčěk u Štítiny
na Opavsku. Šd.

Žídlo, a, n. = život, způsob žití, das Le-
ben, die Lebensart. Ani bydla ani žídla
nemá. Mt S. I. 87., Sb. sl. ps. I. 87. Veď
som s jeho otcom chodil do školy a od
tých čias znám celé bydlo a ž. Lipnického.
Frsc. Zor. I. 8. — Ž. = zřídlo, pramen vody,
die Quelle. Jg., Vck., Vký., Šd., Kam. Do
vodojemu žídla vodu vysýlají. Sš. J. 161.
Ta studně má dobré ž. Šd. A duch žízní
po zdravotném žídle. Sš. Snt. 125. Věčné
svěží ž. veškerého vědomí církve. Sš. J.
263. Ctnosti svatá, pravdo drahá, vy jste
věčná žídla blaha. Štulc. I. 82. — Ž. =
žahadlo, der Stachel. Mor. a Slez. Ž. včelí,
vosí. Vck., Brt., Pk., Klš. Včela pustila
mně ž. Šd. Had štípe jedovatým žídlem
(jazýčkem). Na Zlínsku Brt. — Ž. Žídla =
ramena u zadních kol vozu, mezi nimiž

rozvora jest. U předních kol jsou snice.
Mor. Vck.

Židlochovice, dle Budějovice, Seelowitz
u Brna. Vz více v S. N., Žer. Záp. I. 189.,
Tk. III. 95., IV. 746., Sdl. Hrad. II. 139.

Židlov, a, m., Schiedel, ves u Mimoně.
Vz Blk. Kfsk. 14., 775,

Žídník, u, m., rostlina, penížek vinutý,
starček, lysimachia nummularia, das Pfennig-
kraut. Ja.

Židnouti, dnul a dl, utí = počínám žid-
kým býti, měknouti, dünn, weich, flüssig
werden. Ros.

Židnoves, vsi, f., Judendorf, ves u Ml.
Boleslavi. PL.

Židný, beschwerlich. Zhnilému i krok ž.
Slez. Šd. — Ž. = chtivý, begierig. Jsem
toho ž. U Opav. Pk. — Brt. D. 303. —Ž. =
žádoucí, vzácný. Kdyby mi pětku dal, jak
mi jest židný krajcar, já bych toho nějed.
Slez. Šd.

Židokřesťanský, jüdischchristlich. Z.
sekta. Šmb. S. I. 515. Viděli v něm (v Mar-
kovi) spojbu církve ž-ské s církví pohano-
křesťanskou. Sš. Sk. 148.

Židomil, a, m. = židovatel, der Juden-
freund. Čirota nauky Kristovy v církvech
galatských utrpěla od židův a ž-lů. Sš. II.
77.

Židořek, a, m., ein jüdischer Grieche.
Sš. Sk. 136.

Židouš, e, židoušek, ška, m. = židák.
Us. Jg.

Židova, y, f. = židoviny, die Schläfe,
zastr. Rozk.

Židova brada = Aron, bláznivec, Aro-
nova brada, štiplavec, arum, rostl. Vz Slb.
224. Vz Židův.

Židování, n. = způsob židovského žití,
die jüdische Lebensart. Že již konečně ž.
zanechati potřeba; Aby ž. v ní (v církvi
antiochejské) neobdrželo; Že sám zákon
odsuzuje ž. jejich. Sš. II. 23., 25., 50.

Židovatel, e, m. = židovník, der Juden-
anhänger. Ti židovatelé nauku svou nazý-
vali evangeliem; Ti židovníci či ž-lé na tom
stáli, že. . . .; Pavel na čas uhnul naléhání
oněch ž-lů; Jeho (Petrova) ku ž-lům po-
volnosť; Všecka vada a úhona Petrova tedy
na tom oněm ž-lům povolování záleží; Aby
tím spíše se ž-lé zásadám jeho poddali;
Potírá nepravý těch ž-lů výmyslek; Marné
chloubě ž-lů Pavel naproti staví pravou a
podstatnou chloubu svou; Jak by se ž-lů
Bludařů varovati měli. Sš. II. 9., 20., 23.,
26., 27., 69., 172.

Židovati = po židovsku žíti, nach Juden-
art, jüdisch leben. — abs. Kterak pohany
nutíš ž.? Sš. II. 22., 25.

Židovce, dle Budějovice, Židowitz, ves
u Roudnice.

Židovče, ete, n. = žídě, junger Jude.
Výb. I. 407. — Ž., druh psa, culper. Bhmr.

Židovčin, a, o, der Jüdin gehörig. Ž.
čepec.