Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |
|
|||
827
|
|||
|
|||
flüssig, dünn, weich. Jg. Rst. 528. Ž. bláto,
V., jícha, D., masť, Br., kaše, Us., těsto. Ros. Ž. věci, Bls. 118., pokrm, Ktk., med, olej, slez. Šd. Ž. hlína (kterou lze dobře hutati). Us. Míra židkých věcí. Háj. Voda úkropu není židší. Prov. Židké věci snadno berou porušení. Sych. Genitiv ten záměru řídek a židek jest. Sš. Všelijak myšlénku na zrádce při tom co protivnou a židkou odstraniti volí. Sš. J. 235. Vlhkosť židká a zelená při oteklých nohách jest obiehala. Vš. Jir. 441. Z židkého nardu. BR. II. 179. b. Svině židká jí hovna. Hus II. 130. — Ž. = navlažený, vodou napojený. Mor. Brt. D. 303. — Ž. = hebký, ohebný, měkký, pružný, weich, zart, lind, elastisch. Ž. metla. Ros. Židká metla dobré dítky činí. Prov. Č. M. 409. 2. Židký, ého, m., os. jm. Ž. Petr. Tk.
V.146. Žídla, y, žídle, e (na Mor. žigle), žídel,
dle, f. = moučná truhla s víkem, na níž se seděti mohlo. Z střněm. Sidel, Sidele, lat. sedile. Mz. 379. Vz Žíhla. Židlati = špatně hráti, schlecht spielen.
— nač. Ten tu na ten flašinet židlá. Us.
u Rožďalovic. Žídle, e, židlice, e, židlička, y = stolice
k sezeni, der Stuhl. V. Vz Stolice. — Ž. = zavěrací postel, eine Bettstatt zum Schies- sen. — Ž. = moučná truhla. Vz Žídla. Židlice, e, f., vz Žídle.
Židlicový, Stuhl-.
Židlíček, čku, m. = žejdlíček, das Seidel-
chen. Přiletěl k nim slavíček, dal jim vína ž. Sš. P. 694. Co osteček, to hroteček; co majiček, to židliček (i. e. mléka dá kráva). Slez. Op. týd. 1855. č. 17. Židlička, y, f., vz Žídle.
Židlík, u, m. = žejdlík. Na Ostrav. Tč.
Vz násl. Žídlíkový, Seidel-. Ž. pohár, ein Seidel
fassend. Na mor. Val. Vck. Žídlina, y, f. = žídelní místo, kde voda
prýští. Vz Žídelní. Mám na louce samé ž-ny. Na Mor. a ve Slez. Šd. Je tu taká žultá zem a jsú tu samé žídliny. Slez. Šd. — Brt. D. 303. — Ž. = potůčěk u Štítiny
na Opavsku. Šd. Žídlo, a, n. = život, způsob žití, das Le-
ben, die Lebensart. Ani bydla ani žídla nemá. Mt S. I. 87., Sb. sl. ps. I. 87. Veď som s jeho otcom chodil do školy a od tých čias znám celé bydlo a ž. Lipnického. Frsc. Zor. I. 8. — Ž. = zřídlo, pramen vody, die Quelle. Jg., Vck., Vký., Šd., Kam. Do vodojemu žídla vodu vysýlají. Sš. J. 161. Ta studně má dobré ž. Šd. A duch žízní po zdravotném žídle. Sš. Snt. 125. Věčné svěží ž. veškerého vědomí církve. Sš. J. 263. Ctnosti svatá, pravdo drahá, vy jste věčná žídla blaha. Štulc. I. 82. — Ž. = žahadlo, der Stachel. Mor. a Slez. Ž. včelí, vosí. Vck., Brt., Pk., Klš. Včela pustila mně ž. Šd. Had štípe jedovatým žídlem (jazýčkem). Na Zlínsku Brt. — Ž. Žídla = ramena u zadních kol vozu, mezi nimiž |
rozvora jest. U předních kol jsou snice.
Mor. Vck. Židlochovice, dle Budějovice, Seelowitz
u Brna. Vz více v S. N., Žer. Záp. I. 189., Tk. III. 95., IV. 746., Sdl. Hrad. II. 139. Židlov, a, m., Schiedel, ves u Mimoně.
Vz Blk. Kfsk. 14., 775, Žídník, u, m., rostlina, penížek vinutý,
starček, lysimachia nummularia, das Pfennig- kraut. Ja. Židnouti, dnul a dl, utí = počínám žid-
kým býti, měknouti, dünn, weich, flüssig werden. Ros. Židnoves, vsi, f., Judendorf, ves u Ml.
Boleslavi. PL. Židný, beschwerlich. Zhnilému i krok ž.
Slez. Šd. — Ž. = chtivý, begierig. Jsem toho ž. U Opav. Pk. — Brt. D. 303. —Ž. = žádoucí, vzácný. Kdyby mi pětku dal, jak mi jest židný krajcar, já bych toho nějed. Slez. Šd. Židokřesťanský, jüdischchristlich. Z.
sekta. Šmb. S. I. 515. Viděli v něm (v Mar- kovi) spojbu církve ž-ské s církví pohano- křesťanskou. Sš. Sk. 148. Židomil, a, m. = židovatel, der Juden-
freund. Čirota nauky Kristovy v církvech galatských utrpěla od židův a ž-lů. Sš. II. 77. Židořek, a, m., ein jüdischer Grieche.
Sš. Sk. 136. Židouš, e, židoušek, ška, m. = židák.
Us. Jg. Židova, y, f. = židoviny, die Schläfe,
zastr. Rozk. Židova brada = Aron, bláznivec, Aro-
nova brada, štiplavec, arum, rostl. Vz Slb. 224. Vz Židův. Židování, n. = způsob židovského žití,
die jüdische Lebensart. Že již konečně ž. zanechati potřeba; Aby ž. v ní (v církvi antiochejské) neobdrželo; Že sám zákon odsuzuje ž. jejich. Sš. II. 23., 25., 50. Židovatel, e, m. = židovník, der Juden-
anhänger. Ti židovatelé nauku svou nazý- vali evangeliem; Ti židovníci či ž-lé na tom stáli, že. . . .; Pavel na čas uhnul naléhání oněch ž-lů; Jeho (Petrova) ku ž-lům po- volnosť; Všecka vada a úhona Petrova tedy na tom oněm ž-lům povolování záleží; Aby tím spíše se ž-lé zásadám jeho poddali; Potírá nepravý těch ž-lů výmyslek; Marné chloubě ž-lů Pavel naproti staví pravou a podstatnou chloubu svou; Jak by se ž-lů Bludařů varovati měli. Sš. II. 9., 20., 23., 26., 27., 69., 172. Židovati = po židovsku žíti, nach Juden-
art, jüdisch leben. — abs. Kterak pohany nutíš ž.? Sš. II. 22., 25. Židovce, dle Budějovice, Židowitz, ves
u Roudnice. Židovče, ete, n. = žídě, junger Jude.
Výb. I. 407. — Ž., druh psa, culper. Bhmr. Židovčin, a, o, der Jüdin gehörig. Ž.
čepec. |
||
|
|||
Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |