828

Židovčina, y, f. = židovština, die Juden-
sprache. Šd. Zo ž-ny je písmo svatô pre-
loženô do našej reči. Hdž. Čít. 227. — Ž.,
das Judenwesen.

Židovec, vce, m. = židák, Puch., žid.
U N. Kdýně. Rgl. — Ž. = židovatel. Tři-
kráte mění název a jméno ž-ců. Sš. II. 175.

Židověrec, rce, m. = židokřestan. Sš.
Sk. 134.

Židověti, ěl, ění, ein Jude, jüdisch wer-
den. Jg.

Židovice, dle Budějovice, Jüdendorf, ves
u Jablonce, vz Blk. Kfsk. 84.; Schiedowitz,
ves u Bilína; Seidowitz, ves u Mostu, vz
Blk. Kfsk. 209., 614.; Židowitz, ves u Ko-
pidlna, vz Blk. Kfsk. 783 — Cf. též Tk.
III. 34.

Židovina, z, f. = něco židovského ku př.
zvyk, jüdische Gebräuche. — Ž. = smrad
židovský, der Judengestank. D. Ta škola
smrdí ž-nou. Us. Tč. — Ž., das Judenpack,
Judengesindel. Dch. — Ž. = židovství; das
Judenthum, die Judenschaft. Ros. — Ž. =
žid, der Jude. Já mám kabát zas jiný, jen
že visí na hřebíku u ž-ny. Er. P. 364. a. —
Ž. = židovka, die Jüdin. Us. na Plaště.
Prk. Ta smraďutá ž. zas mě ošidila. Mor.
Šd. Seděla tam jakási stará ž. Ib. Šd. —
Ž. = kořalka, der Schnapps. Mor. Tč., Škd.
— Ž. = svízel, nepořádek. Na Plzeňsku.
Prk. Přísp. 28.

2. Židovina, y, f., židoviny = místa na
hlavě mezi čelem a ušima, kde hlava jest
židká, měkká, skráně, die Schlafe, Dünnen.
V., Jel., Ž. wit. 131. 5. Mezi židovinami a
nosem jsou líce. Kom. A pokoj ž-nám mým,
et requiem temporibus meis. Gloss. 13. stol.
Mus. 1879. 533.

Židovinka, y, f. = mladá židovka, eine
junge Jüdin, das Judenmädchen. Rk.

Židovinník, u, m., myricaria, die Myri-
karie, rostl. Ž. tuhý, m. germanica. Vz Rstp.
564., Slb. 556., Kk. 229.

Židoviny, pl., f., yz Židovina, 2. — Ž. =
židovské třešně. Vz Židovský.

Židoviti, il, en, ení = židem činiti; se =
židem se stávati, jüdisch werden, verjuden.
Dal. 112. Uh. Hradiště brzy celé sežidoví.
Us. Tč.

Židovizna, y, f. = židovčina. Slov. Bern.

Židovka, y, f., die Jüdin. Us., D. Stará
ž. rozsypala peří (= sněží). Us. Bkř. Je
jak židovka (o křesťanské kupcové, která
šidí). Us. Bkř. — Ž. = placatá čepice, eine
flache Mütze. Hrts. — Ž. = ploštice ozdobná,
slunečko brouk. Mor. Brt. — Ž. = samota
u Nov. Města n. Met.

Židovky = karlata, slívy, eine Pflaumen-
art. Us.

Židovkyně, ě, f. = židovka. Ej nie som
ja ž., z židovského pokolenia, Sl. ps. Šf. I.
123.

Židovna, y, f. = židovský dům, chrám,
škola, das Judenhaus, das Bethaus, die Juden-
schule usw. Celý den sedí v ž-ně (v ž-vni.
Us. na Mor. Šd.). Us. Kde pak jsi bejvával,

kozle můj ? V židovni, im Judenbeisel, Sš.
P. 743. Přišel jak sviňa do ž-vny. Slez.
Tč. — Ž., samota u Milevska. PL.

Židovničí, judaisirend. Cf. Židovník. Svár-
livci ti byli stranníci ž. Sš. II. 158.

Židovník, a, m. = židovatel. Sš. Sk. 184.
Apoštol před ž-ky vystříhá. Sš. II. 150.
Pavel neobřezání Tita tam (v soukromých
schůzích) proti ž-kům šťastně provedl. Sš.
Sk. 186.

Židovný, judaisirend. Ž-ní bludaři; Proč
by nepokojitelé ž-ní odřezáni býti měli;
Ta chtivosť slávy u bludařů těch ž-ných
ovšem zjevna byla. Sš. II. 59., 69.

Židovsko, a, n., das Judenland. Bel.
Rkp. 2.

Židovskoněmecký, jüdischdeutsch. Stra-
na ž. pracuje zimničním úsilím. Tč. exc.

Židovsky, jüdisch. Vzieti jmáte knihy
Mojžíšovy, jimžto i rodale ž. říkají. NB.
Tč. 204. Křesťan pohanky n. židovky nemá
pojieti jedné ač by sě prve krstila. Hus I.
198.

Židovský = židům náležitý, příslušný,
Juden-, jüdisch. Ž. oděv, klobouk, písmo,
země, Ros., národ, škola (také = škola, ve
které je hlučno. Us. Ž. škola a had v ní.
Dal. Jir. 113.), víra, D., jazyk. Klat., ná-
boženství, Flav., pověry, Kom., svátek, Zlob.,
literatura, mince, němčina, vz S. N. Ž. stavby.
Vz KP. I.115. Ž. koblúk, erb potomků pana
Všeslava. Dal. Jir. 146. Ž. zahrada v Praze,
synagoga. Tk. I. 238., 21., II. 216., 229.,
304., V. 265. Ž. lázeň v Praze, Tk. II.
197., ž. rychtář, ib. 303., starší, ib. 304., ž,
ulice, ib. 214., škola, ib. 211., 217., město.
Tk. IV. 74. Ž. historie. Vz Sbn. 911. Ž.
historie. Vz Sbn. 911. Ž. smůla (asfalt), der
Asphalt, das Judenpech. Šp., Mllr. 18. Ž.
kámen, der Judenstein. Mllr. 59. Židovským
oštípem se živiti (lichvou, obchodem). Ros.
Ž. daň (za pobyt, za zdržování-se v městě),
J. tr., kotce, Jundentandelmarkt, m. Dch.
Ž. nadívaný knedlík (šerimsl, der Cherimsel).
Šp. Ječmen jako židovské vousy (špatný).
V Doudl. Hsp. Ž. úroky (lichvářské), Šd.,
zázrak (kořalka), u Rychn. Hsp. Ž. chléb
(macesy). Us. Kšť. Panny dozrávají spíše
než ž. lichva. Mtc 1. 1880. Věc nejtvrdší
spíš dá se změkčiť než srdce ž-ské. Shakesp.
Tč. Jmá nevinnosť svú vedlé řádu a běhu
svého ž-ho přísahú ž-skú dovésti; Kterými
slovy a na desaterom-li božiem přikázánie,
totižto na rodalích ž-ských, čili na čem jiném
jmá židovka ta tu přísahu ž-skú učiniti a
provésti. NB. Tč. 224.. 284. Vyvadil jsem
ž. list; Dvě stě hř. ž-ho práva. Půh. I.233.,
345. Ižadný o něm nemluvieše pro hrózu
ž-sku. ZN. Vrah (nepřítel) židovský. BO.
Ž. cierkev jako (gleichsam) pohrziena bieše
dřieve než jest přišel Kristus. Hus III. 93.
Je prolhaný jako ž. kůže = veliký lhář. Us.
Kšť. Spustila naň židovskou (dobře mu vycin-
kala. Vz Váda). Č. Kněžský peníz a židov-
ská duše, vše do pekla kluše. Prov. Pro
strach židovský! (Vz Výkřik). Č. Tetka ži-
dovská (svině, ježto jí židé nezabíjejí, ne-
jedí a tudy v uctivosti mají). Č. M. 671.