829

Apoštolové pro strach ž. ne jednou se skrý-
vali. Har. I. 110. — Ž., v botan. Ž. třešně
n. višně, psí višně, mechuňka, mochyně, mor-
ská višně, liščí jablíčko, physalis alkekengi.
FB. 55., Čl. Kv. 232., Slb. 357., Dlj. 50.,
Nz. lk., Mllr. 79. Vz Židoviny. — Ž. ja-
hody (balsamové jablko), momordica balsa-
mica, der Balsamapfel, Jerusalemsapfel, Wun-
derapfel, die Momordica. Mllr. 68. — Ž.
jablko (rajské jablko), citrus decumana, der
Paradiesapfel der Juden, der Judenapfel, die
Pompelmus-Citrone, Juden-Citrone, Lumie,
Judenpomeranze. Mllr. 34. Ž. hruška. Mor.
Brt.

Židovství, n. = židovská víra, das Juden-
thum, der Judenglaube. Ros. Ž. wit. 75. 2.,
BR II. 624. b. Kdo vás k ž. navodí. Sš.
II. 58. V tom hledění k budoucnosti leží
jádro a síla ž. Sš. J. 47. — Ž. = smýšlení,
mrav a život židovský, das Judenthum. Na-
opak všelijak ž. pílel jsem. Sš. II. 13.

Židovstvo, a, n. = židé, die Juden, Juden
schaft. Ros., Ž. wit. 113. 2., Mus. 1880. 23.,
J. tr. Barnabáš ze ž-stva pošlý. Sš. II.18.
— Ž. = židovská země, das Judenland. V.
Po všem ž-stvě želéchu Joziaše. BO. —
Ž. = židovství. Br., Ben., V. Církev ze ži-
dovstva. Sš. Sk. 123. Proti těm, jenž se
honosili ž-vem a v něm sobě zakládali. Sš.
II. 175.

Židovščiti, pudicare, zastr. ZN.

Židovština, y, f. = jazyk židovský, die
Judensprache. Puch.

Židstvo, a, n. = Židy, židovské město,
die Judenstadt. Zlob. — Ž. = židovstvo.
Zlob., Bdl.

Židův, -ova, -ovo, dem Juden gehörig.
Poněvadž ten člověk na smrtedlné posteli
leže pravil, že židovi ty tři zlaté zpravil,
nemá-li on narčenie židova prázden býti?
NB. Tč. 23. — Židova brada, der Aron-
stab. Mllr. 17., Let. Mt. S. VIII. 1. 21. Vz
Židova. — Židův důl, les u Třebotína. Pk.

Židůvčin, a, o, der Jüdin gehörig. Ž.
šat, syn. Na Ostrav. Tč., NB. Tč. Vz Ži-
důvka.

Židůvka, y, f. = židovka. Na Ostrav.
Tč.

Židy, vz Žid (konec), Židstvo.

Žiebra atd., vz Žebro.

Žieda, y, f., špatné čtení v Kat. m.: žáda.

vz toto.

Žiezě, f., sitis, der Durst. V žiezi. Ž. wit.
103. 11., 68. 22., 61. 5.

Žieziti (se), dürsten. Žiezila sě duše má.
Ž. wit. 62. 2. Žiezila duše má. Ib. 41. 3.
Žiezila o tě duše má. ŽPod. 62. 2.

Žiezivý, dürstig. Hladovití a žieziví. Ž.
wit. 106. 5.

Žig, interj. k označení žduchu do čeho.
Udělal do rozplameněného uhlí kyjem žig
žig tak, že hned plamen vyblknul. Na Ostrav.
Tč.

Žiga, y, m , os. jm., Sigmund. Šd.
Žigan, a, m. = všudybyl, ein Mensch, der
überall ist. Na mor. Val. Vck., Brt. D. 303.

Žigati, žignouti, gnul a gl, ut, utí =
šťouchnouti, udeřiti, píchnouti, stossen, schla-
gen, stechen. Na Mor. Vck. — koho čím:
nožem, kyjem, Tč,, čaganem, Brt., jehlou.
Šd. — koho, kam. On mě žigl do oka
prstem. Us. Šd. Ž. koho do boku. Vck. —
Žignouti = fiknouti, říznouti, schneiden. Z.
někoho, sebe nožem. Na Mor. Vck.

Žigla, y, žigle, e, f. = žídla, truhla
s přihrádkami na mouku a jiné potraviny,
die Mehltruhe. Mor. a slez. Brt., Kd., Šd.,
Vck., Mřk.

Žigle, e, f., vz Žigla.

Žiglový, Truhe-, Kasten-. Phld. I. 1. 29.

Žigmund, a, m. = Zikmund. SI. let. VI.
213.

Žignouti, vz Žigati.

Žigotati, hin und her schwingen. — čím
komu kde: rozženou štípou někomu před
očima ž., aby se rozplamenila. Na Ostrav.
Tč.

Žih, a, m., stilia (serpens), zastr. Rozk.

Žiha, y, m. (Žiga), os. jm. Phld. IV. 147.

Žíha, y, f. = prouh barevný, der Streifen.
Jasná ž., tmavá ž. Šp. Hejže, už vidím!
Ach, Bože, krása moja! Oheň, žiha, žižava
číra, samý jas. Hdž. Čít. 133.

Žíhací = k žíhání sloužící, Glüh-, zum
Brennen dienend. Ž. pec, pecník, Techn.,
Šp., Nz., trubice, KP. V. 97., plamen. Šmr.

27.

Žihač, e, m. = kdo žíhá. Vz Žíhati. Bern.

Žihadélko, a, n. = malé žihadlo. Us. Pdl.

Žihadelný, stachelig. Ž. jazyk. Dch.

Žihadlo, vz Žahadlo. — Ž. = chtivý a
obratný člověk. To je ž. do práce. Us. U Kr.
Hrad. Kšť.

Žihadlovitý, stachelartig. Ž. ssací ústroj.
Us. Pdl.

Žiháň, a, m. = žhář, der Brandstifter.
Slov. Lapajteže toho ž-ňa! Hdž. Rkp.

Žíhana, y, f. = kráva žíhaná, gestreifte
Kuh. Us.

Žíhaňa, ě, f., kraví jm. Mor. Brt., Vck.

Žíhaně, gestreift. Ros.

Žíhání, n. = žahání, das Schöckern mit
dem Licht. Slov. Bern. — Ž., die Glühung,
v lučb. Nz.

Žíhanina, y, f. = něco žíhaného, ku př.
plátno, gestreifte Leinwand. — Ž. = spále-
nina, etwas gebranntes. Rostl. III. b. 367.

Žíhanosť, i, f., das Gestreiftsein, die
Streifen. Ros.

Žíhaný = pálený, gebrannt, vz Žéci. Krok.
— Ž. = prouhy mající, pruhovitý, gestreift.
Ž. sukno, Us., kůň, Č., hyéna. Presl. Ž. usně,
schattiges Leder. Šp.

Žíhati, žíhávati = páliti, brennen. —
abs. Oheň žíhá. Hdž. Čít. 152. — koho
čím. Žíhala ho vzpomínkami. Sá. — kdy.
Co kropřivou má a chce býti, to hned na
počátku bude žíhati (páliti). D. Vz Žíhlava.
Ohnivé slzičky žíhají po nebi v němé té
době. Nrd. — kde. Lásky plamen v duši