žíhal mne. Vrch. Cítil, jak její krása žíhá
milou duši jemu v ňadrech. Vrch. — co:
rudy, Krok, porculán. Nz. — Ž. = prouhy
dělati. Ros.

Žíhávati, vz Žíhati.

Žihavec, vce, m., pardus. Aqu.

Žihavice, e, f. = žahavka, die Brennessel.

Žíhavka = žáhavka, kopřiva (menší). Vz
Žáhavka.

Žíhavosť, i, f. = pálivost. Bern.

Žíhavý, žihavý = žeřavý, glühend. Ž-vá
koule. Zlob. — Žíhavý = bodlavý, špičatý,
stachelig. Reš. Ž. hoře. Dch.

Žihlav, a, m., der Hundschlager. Slov.

Žíhlava, žihlava, y, f. = žahavka, prlice,
kopřiva, urtica, die Nessel. Slb. 257., Koll.,
v jihových. Mor. Brt. na Slov. Ž. hluchá či
mrtvá, pálivá či živá, menší, větší. V čas
počíná páliť, co má žihlavú býť (z mládí se
trn ostří). Bern. Mládencom rozmarin, pa-
nenkám ruža, fijalku ženám, ž-vu babám.
Sl. spv. II. 71. Šuhajkova maňka (matka)
však je to žena zlá, na vrchu na hlave roste
jej ž. Sl. ps. 208. Dotkla sa ž. plotu, aby
bola prípleta: taká sme my rodina (o dalekém
příbuzenství). Mt. S. I. 89., Dbš. Obyč. 34.
Perečko uvila z trnia a ž-vy. Polož si to,
milý, treba na vrch hlavy ; Starý smrdí potom
jak ž. plotom. Koll. Zp. I. 140., II. 334.
Jako zpustlá nevzdělávaná zahrada, kde,
když fialky a růže trhati chceme, tu nám
ž. ruku popálí, tam zase trnina prsty po-
krvaví. Koll. Hlas. 160. Tam rástlo bodliača
a ž. Frsc. I. 15. Vz Žíhati. — Ž. = hora
3000' k východu od Teplic trenčanských.
Pokr. Pot. 126.—132.

Žíhlavečka, y, f. = malá žíhlava. Bern.

Žíhlavka, y, f. = malá žíhlava. Bern.

Žíhlavník, u, m. = plátno n. tkanina ze
žíhlavy (kopřivy), das Nesseltuch. Na Slov.
Dolu ten ž., dolu ten zlatý pás ž. držící,
družbovi zlatý pás. Koll. Zp. I. 243.

Žíhlavý, glüheud. Ž. železo. Dch.

Žihle, dle Budějovice, Schöles, mě. u
Jechnic v Žatecku. Vz S. N., Blk. Kfsk.
208. Ze Žihel Mik. Tk. V. 87. V Žihlích
bys lid pohněval, kdybys městem jeda koně
za ucho držel. Vz Sbtk. Krat. h. 139.

Žíhle, ete, n. = hádě a i jiný zeměplaz
uštikující, junge Schlange, die Schlangen-
brut, das Gewürm. — Ž. = nepokojné dítě.
Tys jako ž. Us. Č.

Žihlice, dle Budějovice, Žichlitz, ves
u Plas. PL.

Žihobce, dle Budějovice, Žihobetz, ves
u Horažďovic. Vz Blk. Kfsk. XVIII., 48.,
49., 202., Pal. Děj. IV. 2. 383.

Žihobec, bce, m. = Žihobce. Ze Ž-bce
Jakub. Tk III. 420.

Žíhon, u, m., z chignon. Ž. = dlouhý
pramen vlasů nezapletených (u ženských),
Jg.; zadní vlasy nahoru česané, cop ze
zadních vlasů do výšky stojící. Šp.

Žihovaný = pruhovaný, gestreift, melirt.
Ž. plátno, tykyta, D., tchoř. Krok II. 145.

Žihovati = pruhovati, streifen. — co:
plátno. D.

Žich, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.,
Arch. I. 250. Žalovali na Žicha z Kelče.
Pal. Děj. IV. 2. 348.

Žicha, y, f. = životní síla. J. Pitro.

Žichlice, dle Budějovice, něm. Schichlitz,
ves u Teplice, vz Blk. Kfsk. 862., 863.
Žichlitz, ves u Plas, vz Blk. Kfsk. 358.,
451. Cf. — Tk. I. 78.

Žichlínek, nka, m. Sdl. Hrad. II. 282.

Žichov, a, m., Schichhof, ves u Bilína;
Sichhof, ves u Klatov; Žikau, ves u Sušice.
Tk. I. 432., III. 117., Tf. Odp. 289. Vz Žíkov.

Žichova Vesce, ves u Nadějkova. Dle
Blk. také Pupinova Vesce. Vz Blk. Kfsk.
1222.

Žichovec, vce, m., Zichowetz, ves u Panen.
Týnice; Žichovetz, ves u Vodňan, Vz Blk.
Kfsk. 1195., 87.

Žichovice, dle Budějovice, Žichowitz, ves
u Horažďovic, vz Blk. Kfsk XX.. CXLIX..
Tk. I. 85., 417., 89. Smil z Žichovic. Arch.
IV. 379. — Ž., dvůr u Uhlíř. Janovic. Vz
Blk. Kfsk. 186.

Žíjati = žívati. Vz Žíti, 1.

Žíka, ves u Uherska v Chrud. Vz Blk.
Kfsk. 119.. 1155., Sdl. Hrad. I. 259., Tf. Odp.
289.

Žikle, e, f. = žigle, žigla. U Hluboké.

Jdr.

Žíkov, a, m., dvůr u Rokycan. — Ž. =
Žichov, ves u Sušice. Vz Blk. Kfsk. 109.,
127., 128.

Žíla, žilka, žilečka, žilčička, y, f. Žíla,
instr. žilou; v pl. gt. žil, dat. žilám, lok.
žilách, instr. žilami; v ostatních pádech po-
držuje dlouhé í. Na Slov. žila. Ž. od ži
(ží-ti), vz -la. Ž., vena, vlastně Sehne, lit.
gisla. Mkl. aL. 271. Žíly v obec. mluvě =
skoro každý válcovitý dlouhý ústroj těla,
také šlachy, svaly; zvl. však jest ž. = céva
vratnou krev obsahující. Vz více v S. N.
Žíly = trubky či cévy v živočišném těle,
v nichžto jisté vlhkosti a mízy se pohybují;
zvl. cévy, v nichž krev obíhá, die Adern.
Jg. Cf. Schd. II. 357. Žíly slovou cévy,
kterými krev do srdce se vrací (žíly krevní,
vény, venae, die Venen, Blutadern, Jhl.),
Pž.; žíly, které tepají a krev od srdce do
těla vedou, slují tepny, arteriae, die Puls-,
Schlagadern. Jhl. Žíly mají u vnitř chlopně
(klapky, které směrem proudu se otvírají).
Vz Tepna. Pž. Ź. pulsovní, životní, bijící
či bící, přívodné (přívodice, arterie, jimiž
krev ze srdce se hrne, vz Arterie v dodatcích);
krevní (V., odvodné, odvodice, venae, které
krev odvodí a k srdci přivodí; cf. Schd.
II. 360.); částečné žíly jsou: ž. srdeční
(srdečnice, aorta), Herz-, věnečná (věnčitá,
die Kranzvene, Nz,), hrdelní (pulsovní), ca-
rotis, životní klíční, subclavia, panenská (ve
stehně, rkp. ok. r. 1450., vena saphaena,
Frauen-, Rosen-), jaterní, vena hepatica, ja-
zyková, v. lingualis, křižovní (u koní), v.
saphaena, die Schrank-), hrudičná, Gekrös-,
pažná, zlatá (tekutá; jedna vnitřní, druhá ze-