832

běžící, der Nerv. Rst. 528., 76., 182. Cf. Kk.
26., Schd. II. 190. Sladká žíla = sladké
dřevo. U Olom. Sd. — á) Ž. = článek mužský,
konec, das männliche Glied; u jelena, daňka,
srnce a kance také: třapec, die Brunstruthe.
Šp. — t) Ž. = bič silný, řemenný, die Riemen-
geissel; býkovec, tatar, der Ochsenziemer.
Žilou hrochati (práskati), Us., mrskati. V.
Vezmu žílu na tebe! Us. T., Vck. — Ž. =
šlehačka z vrbového proutí upletená, jíž
o velikonocích šlehají. Vz Šlehačka. Mor.
Bkř., Džl., Šd.

Žiláň, a, m. = lakomec, der Geizhals.
U Březové. Dfk.

Žílatý, žílovatý, nervig, sehnig. Na Ostrav.
Ž. ruka, noha. Tč. A zrutný žilatýma kameň
zapopadna ramenma . . . Hol. 30.

Žilavosť, i, f. = žilnatosť. Slov. Bern.

Žilavý = žilnatý. Bern. Zlá žena s žilavým
krkem. Slov. Tč. — Ž. = lakomý, geizig.
U Březové. Dfk., Brt. D. 303.

Žilečka, y, f., vz Žíla.

Žilenec, nce, m., samolus, der Bungen,
rostl. Ž. blatný, s. Valerandi. Vz Rstp. 1235.,
Slb. 301.

Žilia, a, n. = poschodia, patro. Slov. Hdž.

Žilík, a, m., os. jm. Šd.

Žilín, a, m., ves u Luhačovic. Tč.

1. Žilina, žilna, y, f. = suchá žíla, nerv,
der Nerve. Ž-ny zrakové, čichové, hlasové,
jazykové. Krok. Ž-ny čitelné, nervi sensitivi,
Sal. 209.15., hýbavé dobrovolné, motorische
Willensnerven, 209. 17., hýbavé z přirození,
motorische unwillkührliche Nerven. 209. 19.
— Ras., Sal. — Ž. = žíla. Žilinu mečem
přeťatou připáliti. Ras.

2. Žilina, y, f., něm. Žilina, ves u Únoště;
něm. Söhle, ves u Nov. Jičína na Mor.; mě.
na Slov., něm. Sillein, v Trenčansku. PL.,
Vck., Pokr. Pot. I. 303. Čert stvoril dědinu
v Pováží Žilinu, v Žilině chleba nie, len
samé mrváně. Koll. Zp. I. 316.

Žilinec, nce,m. = žiliňan, obyvatel Žiliny.
V Žiline pri Vahu mnoho Ž-cov zbili. Sl.
let. I. 313. Č. Čt. II. 299.

Žilinka, y, f., říčka pod Žilinou a Rájcem
na Slov. Šd.

Žiliště, ě, n. = domicilium, habitaculum,
der Wohnort. Ppl. Gr. strb. 58. Kde bývaly
kvetúce žilištia ľudské, teraz tam . . . Zbr.
Lžd. 189. — Ž. = násada u žíly, bičiště,
der Peitschenstiel. D.

Žilka, vz Žíla.

Žilkářka, y, f. = druh pily. Hk.

Žilkování, n , das Fladern. Us. Pdl.

Žilkovaný; -án, a, o, gefladert. Ż. dřevo-
Us. — Ž., geadert. — jak. List jemně,
kámen pestře ž-ný. Us. Pdl., Osv. I. 196.

Žilkovati, fladern, ädern. — co: dřevo.
Us. Pdl.

Žilkovatosť, i, f. = žilkovitosť, die Ade-
rigkeit.

Žilkovatý, žilkovitý = plný žilek, ge-
adert, aderig, faserig. Ž. dřevo, mramor,
mázdřice oka. Ja.

Žilkovitosť, vz Žilkovatosť.

Žilkovitý, vz Žilkovatý.

Žilkovský mlýn u Strážnice. Tč.

Žilmo = žilami, aderweise. Tam je jíl
jen ž. Um. les.

Žilna = Žilina. Dobrovolná hnutí mají
svou příčinu nejprve v žilnách, in den Nerven.
Čes. hlas. 1808. 389.

Žilnatě, aderig; nervig. Bern.

Žilnatěti, ěl, ění, aderig, nervig werden.
Bž. 191., Ht. Sl. ml. 125.

Žilnatina, y, f., nervatio, die Nervatur.
Kk. 27.

Žilnatožíhaný, aderiggestreift. Ž. dříví.
Rostl. III. b. 83.

Žilnatosť, i, f., v rostl. = spořádání žil
na listu, zdali totiž žíly běží obloukovitě a
při tom více neb méně rovnoběžně s krajem
anebo v čarách rovných od dola ku konci
n. krajům, die Benervung, nervatio. Rst.
528.

Žilnatý, nervig, sehnig. Ž. paže. Hank.
A ž-tým ramenom nebo (nebe) chce uchopit
Sldk. 434. Strmo stúpajú žilnaté muža nohy.
Ib. 582. A zas sa uhne, valašku vrhne,
chmatne za koniec poriska, rukou ź-tou
nad hlavu trhne, sekera v povetrí blýska.
Ib. 24., Č. Čt. I. 285. — Ž. = žilovatý, cév-
natý, aderig, gefässig. Ž. blána, cévnatka,
choroidea, die Aderhaut, Gefässhaut. Nz. —
Ž. = žilovatý. Ž. mázdra. Ssav. V rostl. =
list aneb ústroj listovitě rozšířený žíly ma-
jící, naopak bezžilý a pro rozdíl žebratý;
nervosus, nervig. Rst. 528. — Ž. = kdo má
žíly naběhlé, krampfaderig. V.

Žilnice, e, žilnička, y, f. = horká nemoc,
tyfus, der Typhus. Na Mor.

Žilníček, čku, m., bylina žlutě kvetoucí
v Krkon. Us.

Žilnička, y, f., vz Žilnice.

Žilnokřídlatec, tce, m. = žilnokřídlý
hmyz, der Aderflügler. Sl. let., Sl. les.

Žilnokřídlý či blanokřídlý. Hmyzové
ž-dlí, hymenoptera, die Hautflügler. Vz Frč.
162., Schd. II. 511., S. N., Nz. Vz Blano-
křídlý.

Žilný = žil, žilen se týkající, Nerven-.
Ž. bradavička, D., uzlové. Hlas. Ž. důl,
hory, báně, der Gangbergbau. Hř. — Ž. =
žil krevních se týkající, Schlagadern be-
treffend. Oduření ž. Ja. Ž. pleteň, větev,
síť. Šp.

-žilný, žilý, -nervis, -nervius, -nervatus,
-nervig, -benervt: jedno-, dvoj-, troj-, čtyř-,
pěti-, mnohožilný, když žily ze zpodiny
listu vynikající na př. na listech hořcových,
jitrocelových; třikrát-, pětkrát-, sedmkrát-,
mnohokrátžilný, jestli 3, 5, 7 nebo mnoho
žil nad zpodinou z hlavní žíly vyniká n. p.
listy svidové, dřínové a p. Rst. 528.

Žilobití, n. = bití, klepání, puls žíly, der
Puls. Krok, Ja. Vz S. N.

Žilochod, u, m. Ž. podloužní, v anat.,
der Pfeiladergang. Šm.

Žilolistý, aderblätterig. Šm.



	832

	běžící, der Nerv. Rst. 528., 76., 182. Cf. Kk. 26., Schd. II. 190. Sladká žíla = sladké dřevo. U Olom. Sd. — á) Ž. = článek mužský, konec, das männliche Glied; u jelena, daňka, srnce a kance také: třapec, die Brunstruthe. Šp. — t) Ž. = bič silný, řemenný, die Riemen- geissel; býkovec, tatar, der Ochsenziemer. Žilou hrochati (práskati), Us., mrskati. V. Vezmu žílu na tebe! Us. T., Vck. — Ž. = šlehačka z vrbového proutí upletená, jíž o velikonocích šlehají. Vz Šlehačka. Mor. Bkř., Džl., Šd. Žiláň, a, m. = lakomec, der Geizhals. U Březové. Dfk. Žílatý, žílovatý, nervig, sehnig. Na Ostrav. Ž. ruka, noha. Tč. A zrutný žilatýma kameň zapopadna ramenma . . . Hol. 30. Žilavosť, i, f. = žilnatosť. Slov. Bern. Žilavý = žilnatý. Bern. Zlá žena s žilavým krkem. Slov. Tč. — Ž. = lakomý, geizig. U Březové. Dfk., Brt. D. 303. Žilečka, y, f., vz Žíla. Žilenec, nce, m., samolus, der Bungen, rostl. Ž. blatný, s. Valerandi. Vz Rstp. 1235., Slb. 301. Žilia, a, n. = poschodia, patro. Slov. Hdž. Žilík, a, m., os. jm. Šd. Žilín, a, m., ves u Luhačovic. Tč. 1. Žilina, žilna, y, f. = suchá žíla, nerv, der Nerve. Ž-ny zrakové, čichové, hlasové, jazykové. Krok. Ž-ny čitelné, nervi sensitivi, Sal. 209.15., hýbavé dobrovolné, motorische Willensnerven, 209. 17., hýbavé z přirození, motorische unwillkührliche Nerven. 209. 19. — Ras., Sal. — Ž. = žíla. Žilinu mečem přeťatou připáliti. Ras. 2. Žilina, y, f., něm. Žilina, ves u Únoště; něm. Söhle, ves u Nov. Jičína na Mor.; mě. na Slov., něm. Sillein, v Trenčansku. PL., Vck., Pokr. Pot. I. 303. Čert stvoril dědinu v Pováží Žilinu, v Žilině chleba nie, len samé mrváně. Koll. Zp. I. 316. Žilinec, nce,m. = žiliňan, obyvatel Žiliny. V Žiline pri Vahu mnoho Ž-cov zbili. Sl. let. I. 313. Č. Čt. II. 299. Žilinka, y, f., říčka pod Žilinou a Rájcem na Slov. Šd. Žiliště, ě, n. = domicilium, habitaculum, der Wohnort. Ppl. Gr. strb. 58. Kde bývaly kvetúce žilištia ľudské, teraz tam . . . Zbr. Lžd. 189. — Ž. = násada u žíly, bičiště, der Peitschenstiel. D. Žilka, vz Žíla. Žilkářka, y, f. = druh pily. Hk. Žilkování, n , das Fladern. Us. Pdl. Žilkovaný; -án, a, o, gefladert. Ż. dřevo- Us. — Ž., geadert. — jak. List jemně, kámen pestře ž-ný. Us. Pdl., Osv. I. 196. Žilkovati, fladern, ädern. — co: dřevo. Us. Pdl. Žilkovatosť, i, f. = žilkovitosť, die Ade- rigkeit. Žilkovatý, žilkovitý = plný žilek, ge- adert, aderig, faserig. Ž. dřevo, mramor, mázdřice oka. Ja.	Žilkovitosť, vz Žilkovatosť. Žilkovitý, vz Žilkovatý. Žilkovský mlýn u Strážnice. Tč. Žilmo = žilami, aderweise. Tam je jíl jen ž. Um. les. Žilna = Žilina. Dobrovolná hnutí mají svou příčinu nejprve v žilnách, in den Nerven. Čes. hlas. 1808. 389. Žilnatě, aderig; nervig. Bern. Žilnatěti, ěl, ění, aderig, nervig werden. Bž. 191., Ht. Sl. ml. 125. Žilnatina, y, f., nervatio, die Nervatur. Kk. 27. Žilnatožíhaný, aderiggestreift. Ž. dříví. Rostl. III. b. 83. Žilnatosť, i, f., v rostl. = spořádání žil na listu, zdali totiž žíly běží obloukovitě a při tom více neb méně rovnoběžně s krajem anebo v čarách rovných od dola ku konci n. krajům, die Benervung, nervatio. Rst. 528. Žilnatý, nervig, sehnig. Ž. paže. Hank. A ž-tým ramenom nebo (nebe) chce uchopit Sldk. 434. Strmo stúpajú žilnaté muža nohy. Ib. 582. A zas sa uhne, valašku vrhne, chmatne za koniec poriska, rukou ź-tou nad hlavu trhne, sekera v povetrí blýska. Ib. 24., Č. Čt. I. 285. — Ž. = žilovatý, cév- natý, aderig, gefässig. Ž. blána, cévnatka, choroidea, die Aderhaut, Gefässhaut. Nz. — Ž. = žilovatý. Ž. mázdra. Ssav. V rostl. = list aneb ústroj listovitě rozšířený žíly ma- jící, naopak bezžilý a pro rozdíl žebratý; nervosus, nervig. Rst. 528. — Ž. = kdo má žíly naběhlé, krampfaderig. V. Žilnice, e, žilnička, y, f. = horká nemoc, tyfus, der Typhus. Na Mor. Žilníček, čku, m., bylina žlutě kvetoucí v Krkon. Us. Žilnička, y, f., vz Žilnice. Žilnokřídlatec, tce, m. = žilnokřídlý hmyz, der Aderflügler. Sl. let., Sl. les. Žilnokřídlý či blanokřídlý. Hmyzové ž-dlí, hymenoptera, die Hautflügler. Vz Frč. 162., Schd. II. 511., S. N., Nz. Vz Blano- křídlý. Žilný = žil, žilen se týkající, Nerven-. Ž. bradavička, D., uzlové. Hlas. Ž. důl, hory, báně, der Gangbergbau. Hř. — Ž. = žil krevních se týkající, Schlagadern be- treffend. Oduření ž. Ja. Ž. pleteň, větev, síť. Šp. -žilný, žilý, -nervis, -nervius, -nervatus, -nervig, -benervt: jedno-, dvoj-, troj-, čtyř-, pěti-, mnohožilný, když žily ze zpodiny listu vynikající na př. na listech hořcových, jitrocelových; třikrát-, pětkrát-, sedmkrát-, mnohokrátžilný, jestli 3, 5, 7 nebo mnoho žil nad zpodinou z hlavní žíly vyniká n. p. listy svidové, dřínové a p. Rst. 528. Žilobití, n. = bití, klepání, puls žíly, der Puls. Krok, Ja. Vz S. N. Žilochod, u, m. Ž. podloužní, v anat., der Pfeiladergang. Šm. Žilolistý, aderblätterig. Šm.