833

Žilonosný, benervt, uervigerum. Ž. list,
jehož žíly delné teprv z prostřední vynikají.
Rst. 528.

Žilosť, i, f., die Lebenskraft, Lebhaftig-
keit. Koubl. Hosp. 82.

Žilostín, u, m., u malířů, der Aderschein.
Šm.

Žilošice, dle Budějovice, Schöllschitz,
ves u Brna. PL., Tč.

Žilov, a, m., Žilow, ves u Plzně. PL. Vz
Blk. Kfsk. 358.

Žilovaný; -án, a, o, gefladert. Ž. dřevo,
nábytek. Us. Pdl.

Žilovatě = žilnatě. Bern.

Žilovatěti, ěl, ění, grosse Adern be-
kommen. Ros.

Žilovati, fladern, ädern. — co: prkno.
Us. Pdl.

Žilovatina, y, f., die Flechse, Sehne.
Ras.

Žilovatosť, žilovitosť, i, f. = žilnatosť.
Ras., Sal.

Žilovatý, žilovitý = velké žíly n. mnoho
žil mající, aderig, nervig, faserig. Ž. úd,
Sal., chodidlo, Ras., maso (tvrdé). Ros. Chudý,
ale ž. strelec. Syt. Táb. 249. Cf. Žilatý.

1. Žilovice, dle Budějovice, Žilowitz, sa-
mota u Uherska. PL. — Ž., ves zaniklá
v Chrudimsku. Vz Blk. Kfsk. 115., Sdl. Hrad.
I. 259.

2. Žilovice, e, f., die Aderhaut. Sl. les.
Ž. v oku. Mj.

Žilovický, ého, m. Ž. Fr. Vz S. N.

Žilovitosť, i, f., vz Žilovatosť.

Žilovitý, vz Žilovatý.

Žilovský dvůr v Chrudimsku. Blk. Kfsk.
119.

Žilový, Ader-. Ž. masť (na žíly). Us. Ži-
lovou hned pospolu každý stuhne prehyb
vazbou. Hol. 176. — Ž. koření, zelina ==
penízková vrbina, lysimachia, nummularia.
Vz Slb. 298.

Žilstvo, a, n., = všechny žíly v těle, die
Adern, das Adersystem. Rostl.

-žilý, vz -žilný. Krátkožilý, kurzlebig.
Dch.

Žím, a, m., Schima, ves u Milešova. Vz
Blk. Kfsk. 25., 863. Z Žíma Mart. Tk. V.
162.

Žima, y, f. = zima. U Opav. Šd. Prindze
na cebe ž., mráz. Sl. ps. 31.

Žímati, vz Žíti, 4.

Žimky, pl., m. = zapalička, olešník, oleš-
níkové semeno, lomikámen, kretičky, tor-
dyllium officinale, das Drehkraut, Cretischer
Sesel, Zirmt, Zirmet. Mllr. 106.

Žimla, y, f.= žemle, die Semmel. Na
Ostrav. Tě.

Žimný = zimný. Slov. — Ž. = studený,
kalt. Podajže mi žimnej vody trošku. Ps.
sl. 61.

Žimorec, rce, m. = zimomřivec ? A žiadon
český odpadlý ž. nevníde do jej hrobu, aby

oživený dubkom z neho nevyskočil. Hdž.
Větín. 98.

Žimorstvo, a, n. = zimomřivost? V oné
časy duchamorného ž-stva. Hdž. Větín. 61.

Žimřivý. Slov. Vlkodlak to z vekov
svetoborných, ž-vý len z krvochlipenia. Hdž.
Rkp.

Žimrovice, dle Budějovice, Žimrowitz,
ves u Opavy. PL.

Žimutice, dle Budějovice, Žimutitz, ves
u Vltavotýna. PL. Vz S. N., Blk. Kfsk.
1464., Sdl. Hrad. III. 308. Lipolt ze Žimutic.
Arch. III. 188.

Žíňák, u, m. = žíněný provaz, Rosshaar-
strick. Mor. Boč.

Žíňanky, pl., f., Klein-Žinian, ves u Be-
nešova v Budějovsku. PL.

Žíňany, dle Dolany, Gross-Žinian, ves
u Benešova v Budějovsku. Vz Blk. Kfsk.
151., Tk. I. 78.

Žínati, vz Žíti, žnu.

Žíňatý, rosshaarig. Šm.

Žincula, e, f. = žnečka, die Schniiterin.
Na Ostrav. Tč.

Žinčice, e, f., na Mor. a na Slov. = syro-
vátka zvl. z ovčího odvařeného mléka se
smetanou, z něhož se dělá brynza, Schaf-
molken, Käsebrühe. Vz Žinčík. D., Koll.,
Brt., Šd., Dch. Nejistého původu. Mz. 379.
Dle Mkl. z rumunského jazyka. Ž-cí léčí
se na plíce choří v Rožnově a v Bystřici
pod Hostýnem. Vck. Teplá ž. = syrovátka
i s urdou (smetanou). Na mor. Val. Brt.
Nebudem pít ž-ce. Kol. ván. 16. Bača náš,
bača náš, nedaľs nám ž-ce, bodaj ti upadly
do nej nohavice. Sl. spv. IV. 146. Ž-cu si
vysreb, ale kotál coky. Syt. Táb. 263. Odtud
idem na salaš, privítá mne bača náš, pri-
vítá svého Janíka, dá ž-ce do čerpáka; Ty
maj bydlo na salaši, kde bývajú i valaši,
syr, bryndza i ž-ca, toho najez, napí sa.
Koll. Zp. I. 331., 333. Pastýri varili ž-ci a
robili syry; Jestli je s klagom namišána
ž-ca, jest každému žaludku purgacia istá;
Ž. se každému žaludkovi praje (přeje). Na
Slov. Té. Výrazy o dobrej ž-ci: urda, zboj-
nická; hustá, že v nej liźica bude stáť; planá
je: psiarka. Zátur. — Ž. = žínka.

Žinčičář, e, m. = kdo churav jsa pije
žinčici. Us. Šd.

Žinčík, u, m. = syrovátka z ovčího od-
vařenéno mléka bez smetany; žinčice =
žincík i se smetanou. Slov.

Žindava, y, f., rostlina, sanicula, der Sa-
nikel. Z. europská, s. europea. rnarylandská,
s. maryrandica. Vz Rstp. 707., FB. 91., Čl.
Kv. 336., Slb. 600., Mllr. 94., Byl. 15. stol.
Žindavovitý. Ž. rostliny, saniculeae. Vz
Žindava, Jarmanka, Máčka. Sstp. 707.

Žíně, ě (žíň, ě, zastr.), žíně. í, pl. = vlas
koňský ze hřívy (z ocasu: vlásina, vlášení),
das Rosshaar von der Mähne. — Ž. = každý
dlouhý vlas koňský bez rozdílu, das Pferde-,
Ross-, Schweifhaar. V pl. místy: žíňata.
Žíněmi něco vycpati. Us. Továrna na pře-
dení žíní. Dch. Žíně skládati k vypodobnění