834

liter aneb obrazů. Koll. IV. 180. — Ž. =
žíněná tkanina; Žíni nositi, na se vzíti. V.
Žíní a pěnou mořskou se drbeme. Kom. Muž
neznámý, v žíni oděný. Pal. Děj. IV. 1. 118.
V žíně se obláčeti. Br. Bos v žíni před kříž
šel. Pass. 814. Někdy by v prachu neb
v popele a v žíni pokánie učinili. Hus I.
195. — Vz více o žíních v S. N. — Ž. v rostl.
= chlupy žíním koňským podobné, crines,
Pferdhaare. Rst. 528., 173. Cf. Kk. 132.

Žínec, nce, m. = žnec, der Schnitter. Na
Ostrav. Tč.

Žíneční = od žíně, hären. Zlob.

Žíněnka, y, f. = matrace žíněmi vycpaná,
Matratze von Rosshaaren. Us. — Z. = provaz
z chlupů (ze žíní). Us.

Žíněnkář, e, m., der Matratzenmacher.
Šm.

Žíněnochustný (!) šešel = vlasinatý,
ožíněný, innovcíc;. Vký.

Žíněnorunný (!) leb = hustě ožíněný,
hustožíněný, hustovlasinný, s chocholem hu-
stých žíní, vlasin, imtáSaóoq. Vký.

Žíněný = ze žíní, von Rosshaar, hären.
Ž. pytel, Kom., provaz, Pref., pás, sítko,
Us., prým, klobouk, sukně, krajky, látka,
Šp., matrace (žíněnka), chochol. Dch. Ž-ný
rubáš. Jir. Anth. III. 60. Šat nosili ž-ný
spávajíce na rohoži a kamen za podušku
majíce; O bosých nohou a v ž-ném rubáši
obcházel král všecky oltáře v městě. Ddk.
II. 90., 152.

Žingla, y, žingle, e, žinglička, y, f. =
silná, tupá jehla s hrubým uchem, jíž se
šňůrky navlékají, die Schnürnadel. Us. Kšá.,
Vck., Zkl., Rjšk., Džl. Cf. Žengle.— Ž. =
dlouhá truhla s přihrádkami na mouku, die
Mehltruhe. U Fryštátu. Cf. Žigla. — Žingla
= vodní sídlo. Vz Šídlo. Na Zlinsku. Brt.

Žingle, vz Zingla.

Žinglička, vz Žingla.

Žingor, a, m., os. jm. Mor. Šd., Vck.

Žingora, y, f. Je pěkně zelená ta naša
ž., padaly oříšky do našeho dvora Sš. P.
342.

Žingura, y, f. = tenká, slabá ženská.
Mor. Brt. D. 303.

Žiní = žnou. NB. Tč. 105.

Žiniak, u, m., durchs Abkochen abge-
nommener Milch erhaltene Molke. Slov. Ssk.

Žinice, dle Budějovice, Žinitz, ves u Votic.
Vz Blk. Kfsk. 238.

Žínice, e, f. = žíněné roucho, ein Ross-
haarkleid. Svléci ž-ci. Ž. wit. 34.13. Ž. rúcho.
Ib. 68. 12.

1. Žínka, y, f. = žíněná n. harasová
látka k mytí, žíně, härener Lappen, Müller-
tuch. Dch. Źínkou se mýti. Us. — Žinka,
na Slov. — provaz zvl. žíněný, ein Strick,
besonders von Rosshaar. Ž. na udici. Orb.
p. Ž. z lýka. Koll. Oko na žínke. Zátur.
Zlorečený, kto nosí česť do trhu a s nepria-
teľom otčiny sa mieri (míří) — žínku zrad-
covi, nie meč a ostrohu. Sldk. 129. Oj už
ti na kŕčok zavesujú žinku. Ppk. II. 67.
A ja zpustím ťa ďnu po žinke. Dbš. Sl. pov.

VIII. 24. Zhyň tedy, podliak! Žinku mu na
šiju! Zbr. Lžd. 240. Lapiac ho, žinkou ho
obesili na tom istom mieste; Vojevodu té
krajiny, vyvedúc na vysoký vrch, žinkou
zavesili. Sl. let. II. 10. Ze žil na ne žinky
uvážú a zkusujú, zdáliž na prvý by ne-
puknuly nátah. Hol 18. Dala z jednej žŕdi
na druhú pretiahnuť zlatú žinku a na ňu
zlaté vajce vyvesiť. Mt. S. I. 53. — Žínka =
šňůrka, eine Schnur, ein Schnürchen. V jiho-
vých. Mor. Mužská košila zavazuje se pod
krkem na čtyři žínky. Brt. L. N. II. 118.
Počkaj, ty škrjatku (ďablíku), povím mame
(mamě), roztrhls mi žínku u krku. Z Hro-
zenkova. Tč.

2. Žínka, y, f. = ožínka, das Abgrasen
des Getreides im Frühjahr. Mor. Zlob.

3. Žínka m.: ženka, vz Žena. Č.
Žinkle, e, f., bylina bezlistá. Us.
Žinkovice, dle Budějovice, Žinkowitz,

ves u Nepomuka.

Žinkový, dle Dolany, Žinkau, městečko
u Nepomuk. Vz Blk. Kfsk. XXIII., CL.,
Sdl. Hrad. 9.180., S. N., Tk. IV. 16. Původně:
Žizenkov. Bavorov z Zinkov. Arch. III. 484.

Žinocký, ého, m., os. jm. Mor. Šd.

Žinočka, y, f. = malá žinka, kurzer Strick.
Na Slov. Koll. Zp. I. 281.

Žíňovitý = k žíni podobný, criniformis,
pferdehaarähnlich, rosshaarartig. Ž-té trny
dlouhé tenké kaktusu. Rst. 528. Ž. vlas. Krok.

Žíňovka, y, f. = žíněnka, die Matraze.
Čsk.

Žíňový, Rosshaar-. Ž. húně. Pass. 959.

Žintice, e, f. = žinčice. Slov. Šd., Brt.
P. 182.

Žinu, eš, e = ženu. Na Ostrav. Tč.

Žinva, y, f., koňská nemoc. Abb. 46. (Jg.
Slov.).

Žinýrovati, genieren, z franc., m. pře-
kážeti (komu), ostýchati se (koho). Šr. To
mne žinýruje (to mi překáží, vadí, jest
v cestě).

Žipanský, ého. m. Ž. z Dražíce, patric.
rodina v 16. stol.Vz S. N. (dod.).

Žipota, y, f. (PL.), Žipotín, a, m. (Tč.),
Leibelsdorf, ves u Mor. Třebové.

Žipotín, a, m., vz Žipota.

Žír, u, m. = krmení, vykrmení, žrádlo,
die Mästung, das Futter, die Baummast. Cf.
Žírati od žráti. Mkl. aL. 131. — Šp., Škd.,
Vck., NA. IV. 89. Ž. poloviční, die halbe
Mast, čtvrteční, die Viertelmast, celý. Škd.
Ž. padlý, die Fallmast. Sl. les. Zemáky
s plévami pohančenými vařené a roztlučené,
jež se dávají dobytku. Vck. Hnáti svině na
žír (na žaludy, na bukvice). Vz Žalud. D.,
Šd. Nechati dobytek na ž. (na krmení). Us.
Hk. Když je na poli dost žíru, strnadel ne-
stojí o sedláka. Brt. Ze stromovia máme
krm pre statok, ž. pre svine. Hdž. Čít. 194.
Dvorná sviňa učinila v lese na žíru známosť
s divým kundrákom. Zbr. Baj. (dod. 48.).
Vepř zo žíru (z pastvy na žír). Dbš. Sl.
pov. VIII. 11. Vesna, panna Vesna, bohdaj