835

si priniesla statku, zemi žíru, obci pravdy,
míru, nám dobrého chýru v obci tej. Phld.
IV. 462. Ž. podzemní = kořínky, hmyz a
houby, které černá zvěř vyryje, die Erd-
mast. Šp. — Ž. = žrádlo drůbeři, zrní, das
Hühnerfutter. Na Zlínsku. Brt., Bdl., Dch.
— Ž., a, m., psí jméno. Škd. exc.

Žíŕ, e, f., die Gluth, Dch., v tempovním
otvoru shrapnelů, podpal, die Anfeuerung.
S. N. XI. 228.

Žíra, y, f., jm, rolí v Jasané u Vyzovic.

Žíradlo, a, n., das Fresswerkzeug: kousací
(kusadlo), ssací (sosadlo). Nz. — Ž. = leptadlo,
das Aetzmittel. Nz. lk.

Žirafa, y, f., fr. giraf, it. giraffa, špan.
girafa, střlat. giraffa (camelopardalis giraffa),
die Giraffe; základem jest arab. zarrâfah.
Mz. 379. Vz o ní více v S. N., Frč. 382.,
Schd. II. 429. — Ž., souhvězdí. Vz Stč.
Zmp. 25. — Ž. = ženská veliká dlouhého
krku. Us. Kšť.

Žirant, a, m. = převodce (směnky), der
Girant. Skř., Ktk.

Žiratar, a, m. = rubopisník, der Giratar.
Ktk.

Žírati, ve složených: požírati, vyžírati,
dožírati atd.

Žirava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žíravec, vce, m., der Alkalit. Šm.

Žíravina, y, f. = leptadlo, alkali, ätzender
Stoff, das Alkali. Dch., Šp., Mj. 29. Ž. stálá,
festes A., těkavá, flüchtiges A., zemná či
mineralná, mineralisches A., rostlinná, vege-
tabilisches A. Nz. Ž-ny pravé, eigentliche
Alkalien. Nz. Ž-ny rostlinné, alkaloidy, die
Alkaloide. Nz. Druh ž-vin, die Alkalienart,
množství ž-ny, der Alkaligehalt, sůl ž-vin,
das Alkalisalz, kov ž-vin, das Alkalimetall.
Šp. Smutek pro věc nezměnitelnou jest ž-nou
spíše nežli lék. Shakesp. Tč. Vz ještě Šfk.
175., Šfk. Poč. 249., Kk. 10., KP. IV. 387.,
446., Schd. I. 322., 324.

Žíravinný, Alkali-, Ž. (alkalické) kovy,
žírokovy, die Alkalimetalle. Nz.

Žíravosť, i, f. = alkaličnosť, die Alkalität,
Nz., síla žíravá, die Aetzkraft. Šp.

Žíravý = žeřavý, glühend. Pr. Chym. —
Ž. = žravý, leptavý, ätzend, fressend. Ž. ka-
mínek, Pr. Chym., natron. Nz. Ž. kámen,
lapis causticus, vápno, der Aetzkalk, louh,
Aetzkalilauge, draslo, Aetzkali, natron, Aetz-
natron, Nz., ammoniak, Aetzammoniak, Šp.;
ž. louh sodnatý a draselnatý (v mýdle), Stč.
Al.; ž. chuť. Mj. 34. — Ž. = hltavý, lakotný,
habsüchtig. Us.

Žirčiněves, vsi, f. = Žireč, něm. Schurz,
v Královéhradecku. Ddk. III. 31., Tk. I.
124., 15., 76.

Žírec, rce, m., Žiretz, ves u Volyně. PL.
Cf. Sdl. Hrd. II. 227., 231., Tk. III. 50.

Žireč, rče, m. (od Žirka, Pal. Rdh. I.
132.), Schurz, mě. u Králové Dvora a Ž.
starý, Alt-Schurz, ves tamtéž. PL. Vz S. N.,
Blk. Kfsk. 1464.

Žiren (Syren, Zyren), a, m. Ž. Vít, mistr.
Tk. V. 153.

Žířený; -en, a, o, vz Žířeti. Ž. soda =
pálená, kalcinirte Soda, kosti (kostěná čerň,
spodium), das Spodium. Šp.

Žířeti, el, ení, glühen. Dch., Čsk. Železo
žíří. Us. — kde. Ohně plápol se v něm
zňal a v něm žířel. Kv. Rozkoš ve mně
bleskem zory žíří. SŠ. Snt. 38.

Žiretice, dle Budějovice, míst. jm. Arch.
III. 499.

Žirfalk, a, m., z gyrofalcus, der Geier-
falk. Gl. 391.

Žírka, y, f. = žření v břiše, červenka,
Bauchgrimmen, n. Slov. Plk. Na Zlínsku
při dobytku táž nemoc, která při člověku
hryzení, moření slove. Brt., Kld. 272., 216.
Mám žírku (žření, Bauchzwicken). Us. Šd.
Mořilo mne to dlouho, a jak mě ta ž. vy-
mořila, usnul jsem. Us. Tč. Nejde-li krev,
je ž., pakli jde, je červenka, rothe Ruhr.
Na mor. Val. Vck. Proti žírce (die Kolik)
užívají lidé tlučeného pepře ve vodě. Na
Ostrav. Tč. Ž. = nemoc kravská: kráva
dostane vředy do střev, přestane žráti a
bije sebou o zem. Dává se jí proti tornu
bilá kořalka s křídou. Na mor. Val. Vck.
— Ž. hnilá, obyčejné nemoc včelí. Vz S.
N. XI. 318. — Ž., die Fresserin, Esserin.
Huba malá dírka, ale velká žírka. Us.

Žírné, ého, m. = plat ze žíru. D. Vz
Právo.

Žírnice, e, f., die Fresserin. Ta kráva je
dobrá ž. Slez. Šd. Cf. Žírník.

Žírník, a, m., der Fresser. To prase je
dobrý ž. Slez. Šd. — Ž., der Tyran. Slov.
Ssk. — Ž. = pastýř dobytka na žíru, der
Masthirt. D., Koll. St. 152.

1. Žírný = tučný, úrodný, fett, fruchtbar.
Loos. Cf. Žír = zrní (žrádlo drůbeži). Ž.
osení, Msn. Or. 155., krajina, Čch. Mch. 50.,
u Chocně. Ktk. Zbudily sa vody Váhu, na
breh sa vyvalily a niesli poliam žírny, vlhký
nanes. Sldk. Mart. 4. Ž. země (úrodná). Výb.
I. 4. Jenže pride s pleky s Čechovými
v sieže žírné vlasti přes tri ŕeky. LS. v. 17.
Ž. uhlí, Fettkohle Hř. Cf. Bdl. Obr. 67. a
Mus. 1878. 147. — Ž. = k žíru, k pastvě
náležející, Mast-. Ž. právo, stromoví (duby
buky, kaštany, lísky), svině. — Ž. = žravý,
fresegierig, gefrässig. D. Ž. dobytek (krmivý,
gefrässig), na mor. Val. Vck,. To je ž. kus
(prase, dobře žere). Mor. Šd. Ž. krávy, svině.
Tč., Dch., Koll. St. 152., Brt. D. 303. Tak
by ihneď žírna obohútnica zhltla žijúcé
všetko, čo zem, povetrí a čo morská rovnina
dává; ešte by svú ukrotiť nevládala dosti
lakotnosť. Hol. 34.

2. Žírný = žeravý, glühend, hitzig. V již.
Čech., Kts. Ž. železo. D. — Ž., wild, rasend.
Puchm.

Žiro, a, n. = rubopis, indossace. Vtk.

Žirokov, u, m., vz Žíravinný. Nz.

Žiroň, ě, f., mollinedia, die Mollinedie,
rostl. Ž. vejčitá, m. ovata. Vz Rstp. 1383.

Žiroslav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Žirota, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.,
134.